HULÁK, Jakub: Krajská přehlídka dětského divadla Chomutov 2009. Deník Dětské scény Trutnov 2009, č. 0, s. 9, 10.
KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA Chomutov 2. 4. 2009
Popáté a zřejmě naposledy se krajská přehlídka dětského divadla Ústeckého kraje konala v Chomutově pod taktovkou Josefa Grimla, stejně jako v minulých letech v budově Městského divadla Chomutov, pro účely dětského divadla bohužel poněkud naddimenzované.
Množství přihlášených souborů vedlo organizátory k nevýhodnému rozdělení souborů na recitační a divadelní, přičemž obě tyto kategorie vystupovaly paralelně ve dvou sálech a se dvěma porotami. Skupina lektorů, jejíž součástí jsem byl i já, tak z recitačních souborů viděla jen jeden, vybraný z „recitační sekce“ jako nejlepší.
Přestože na přehlídce převažovaly spíše problematické inscenace, celkový dojem byl spíš příjemný, a to nejen ze zhlédnutých vystoupení, ale i z následného povídání s vedoucími souborů, které přijímaly připomínky lektorů se zájmem a pokorou. Přehlídková představení se každopádně pohybovala na obvyklé škále od nepříliš poučených a divadelně rozpačitých pokusů, až po kvalitní a inspirativní práci zkušených pedagogů.
Kdesi na spodním kraji této škály stojí nejspíš Mrazík v provedení dramatického kroužku ZŠ Všehrdova z Lovosic, svou naivitou ve všech použitých prostředcích a deklamací intonací odposlouchaných z filmové pohádky až bizarní, podobně jako Pohádka o Honzovi, bařtipánovi a čertech souboru Happíci ze ZŠ Školní Chomutov nabízející místo dramatického jednání pouhé frontálně postavené, navíc rozpačité oživlé obrazy doprovázené velkolepým reprodukovaným hudebním doprovodem.
Rozpačitý dojem zanechala i jinak velmi výpravná a ambiciózní inscenace Limonádový Joe souboru Vejprťáci ze ZŠ Vejprty postavená na pouhém napodobování filmových hrdinů za použití originálních písní z filmu v playbacku a působící ve výsledku dojmem nevkusné exhibice rezignující na jakékoliv sdělení. Nepochybné ovšem je, že jako sousedské divadlo sklízí inscenace ve Vejprtech jistě velké ovace.
Zejména v dramaturgii spočívají hlavní problémy inscenace O zlobivé Barče DS Písečná ze ZŠ Písečná Chomutov. Kromě nelogické linky příběhu a nejasných motivací postav byla navíc zatížena neústrojným zařazením písniček ze známých televizních pohádek.
Neesteticky namaskované děti a vnějškové jednání byly charakteristickým znakem představení Bílé kočičí princezny v podání Divadýlka Navenek z Kadaně. Mikulkův dramaturgicky problematický text dětem příliš neposloužil, souboru se navíc nepodařilo vyřešil klíčové situace příběhu a zvládnout základní mechanismus dramatického jednání ve smyslu akce-reakce.
Málo příležitostí k akci nabídla dětem autorská hra O Hezulce a kuchtíkovi souboru Drakouš ze ZŠ Anežky České v Ústí nad Labem. Děti víc demonstrovaly a deklamovaly než jednaly, inscenace navíc trpěla nesourodou směsí použitých rekvizit a výtvarných prostředků. Ocenit lze ale poctivou a neokázalou snahu o převyprávění příběhu a scénického řešení putování hrdinů.
Jednoduše a sympaticky působilo Pásmo veršů Pavla Šruta recitačního souboru Proč (ved. Alena Pavlíková) ze ZUŠ Děčín (tedy to jediné představení vybrané z recitační části přehlídky). Ne všechny texty se ale zatím podařilo nápaditě rozehrát a vypointovat, inscenaci navíc chybí rámec, který by zdůvodnil pořadí a propojení jednotlivých básniček.
Řada dobrých nápadů se objevila v Čertovské pohádce Bohosudovského divadla Bodlo ze ZŠ při Biskupském gymnáziu v Krupce-Bohosudově (ved. Jana Pucharová a Veronika Rubášová), včetně stylizace některých čertovských postav. Určitě by ale stálo za to ještě trochu domyslet a vyčistit příběh – vyjasnit motivace některých postav, zbavit se nepravděpodobných situací, a vytvořit přesvědčivý závěr. Podobná selekce by prospěla i výtvarnému plánu inscenace.
Silné téma touhy po přijetí zarezonovalo v úvodu dramatizace Hurníkovy pohádky O ladičce a jejím áčku, tentokrát v podání dramatického kroužku 1. stupně bohosudovské ZŠ. Příběh sám ale nenabízí moc dramatických situací. Statické ztvárnění hudebních nástrojů či kláves představovaných jednotlivými dětmi navíc jakoukoli případnou akci v podstatě znemožnilo. Kladem inscenace je esteticky čisté výtvarné zpracování.
O kvalitní dramatizaci Iriny Ulrychové se opřel soubor Půlnapůl ze ZUŠ Litvínov-Chudeřín (ved. Jana Loosová) ve Šrutově pohádce Kuchař Sam a mořské panny. Souboru se tu a tam podařilo vystavět situace a naplnit je jednáním (zvláště v případě mořských panen), opět už samotné uspořádání scény (přílišná blízkost paluby lodě a mořských panen) a absence promyšlenější práce s mizanscénou ale bránily vzniku skutečného napětí mezi dvěma světy a vše se odvíjelo jaksi příliš snadno.
Jednoznačným vrcholem přehlídky byla dvě představení ZŠ Na Stráni v Děčíně pod vedením Jany Štrbové. Divadelní kroužek 2. B předvedl kratičké vystoupení We Are Indians vzniklé spojením jednoduše rozehrané Kainarovy básničky Indiáni a dětského popěvku Ten Little Indians. Podobně jako loňských Pět minut v Africe bylo představení ukázkou vynikající práce s malými dětmi, které dostaly právě takový prostor, jaký dokázaly beze zbytku naplnit, a to s živelnou energií, kterou vedoucí souboru šikovně korigovala svou přítomností na jevišti. Jedinou výtkou by mohla být snad až příliš krátká stopáž – sotva se divák stačil „rozkoukat“, představení skončilo. Divadelní soubor semináře hudební
výchovy (sic!) 9. A a B představil úctyhodnou inscenaci – muzikál Škola, ach jo, škola. Jana Štrbová pro své žáky přizpůsobila scénář své inscenace Docela malá zemětřesení z roku 1997 podle stejnojmenné literární předlohy Lubora Faltejska. Děti prokázaly kromě svého hudebního umu také překvapivou divadelní vybavenost a situace příběhu dokázaly většinou naplnit věrohodným jednáním. Problém spočívá možná právě v jisté omšelosti dvanáct let starého textu a ještě starší literární předlohy. Začátek inscenace signalizuje, že se bude hrát o problémech puberťáků, příběh žáků, kteří si pod lavici tajně čtou o hraběti Monte Christovi, což vyvolá fatální konflikt s paní učitelkou, ale působí v dnešní době dost nepravděpodobně. Silnou stránkou inscenace jsou bezesporu písně, ty ale často spíš jen nastavují už tak poměrně řídký děj příběhu.
Představení hodnotil tradičně rozsáhlý lektorský sbor ve složení Marta Kastlová, Jaroslava Valešová, Eva Venclíková, Vladimír Bečvář, Josef Griml, Jakub Hulák (divadelní soubory) a Zdeněk Hejna, Ladislav Hrůza a Jindřich Lenc (recitační část). Do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2009 doporučil obě inscenace ZŠ Na stráni Děčín.
Závěrem je třeba poděkovat Josefu Grimlovi, který po dobu pěti let s velkou obětavostí pečoval o krajské přehlídky dětského divadla a dětské recitace. Příští rok se zřejmě obě přesunou na nová místa.
Jakub Hulák
Popáté a zřejmě naposledy se krajská přehlídka dětského divadla Ústeckého kraje konala v Chomutově pod taktovkou Josefa Grimla, stejně jako v minulých letech v budově Městského divadla Chomutov, pro účely dětského divadla bohužel poněkud naddimenzované.
Množství přihlášených souborů vedlo organizátory k nevýhodnému rozdělení souborů na recitační a divadelní, přičemž obě tyto kategorie vystupovaly paralelně ve dvou sálech a se dvěma porotami. Skupina lektorů, jejíž součástí jsem byl i já, tak z recitačních souborů viděla jen jeden, vybraný z „recitační sekce“ jako nejlepší.
Přestože na přehlídce převažovaly spíše problematické inscenace, celkový dojem byl spíš příjemný, a to nejen ze zhlédnutých vystoupení, ale i z následného povídání s vedoucími souborů, které přijímaly připomínky lektorů se zájmem a pokorou. Přehlídková představení se každopádně pohybovala na obvyklé škále od nepříliš poučených a divadelně rozpačitých pokusů, až po kvalitní a inspirativní práci zkušených pedagogů.
Kdesi na spodním kraji této škály stojí nejspíš Mrazík v provedení dramatického kroužku ZŠ Všehrdova z Lovosic, svou naivitou ve všech použitých prostředcích a deklamací intonací odposlouchaných z filmové pohádky až bizarní, podobně jako Pohádka o Honzovi, bařtipánovi a čertech souboru Happíci ze ZŠ Školní Chomutov nabízející místo dramatického jednání pouhé frontálně postavené, navíc rozpačité oživlé obrazy doprovázené velkolepým reprodukovaným hudebním doprovodem.
Rozpačitý dojem zanechala i jinak velmi výpravná a ambiciózní inscenace Limonádový Joe souboru Vejprťáci ze ZŠ Vejprty postavená na pouhém napodobování filmových hrdinů za použití originálních písní z filmu v playbacku a působící ve výsledku dojmem nevkusné exhibice rezignující na jakékoliv sdělení. Nepochybné ovšem je, že jako sousedské divadlo sklízí inscenace ve Vejprtech jistě velké ovace.
Zejména v dramaturgii spočívají hlavní problémy inscenace O zlobivé Barče DS Písečná ze ZŠ Písečná Chomutov. Kromě nelogické linky příběhu a nejasných motivací postav byla navíc zatížena neústrojným zařazením písniček ze známých televizních pohádek.
Neesteticky namaskované děti a vnějškové jednání byly charakteristickým znakem představení Bílé kočičí princezny v podání Divadýlka Navenek z Kadaně. Mikulkův dramaturgicky problematický text dětem příliš neposloužil, souboru se navíc nepodařilo vyřešil klíčové situace příběhu a zvládnout základní mechanismus dramatického jednání ve smyslu akce-reakce.
Málo příležitostí k akci nabídla dětem autorská hra O Hezulce a kuchtíkovi souboru Drakouš ze ZŠ Anežky České v Ústí nad Labem. Děti víc demonstrovaly a deklamovaly než jednaly, inscenace navíc trpěla nesourodou směsí použitých rekvizit a výtvarných prostředků. Ocenit lze ale poctivou a neokázalou snahu o převyprávění příběhu a scénického řešení putování hrdinů.
Jednoduše a sympaticky působilo Pásmo veršů Pavla Šruta recitačního souboru Proč (ved. Alena Pavlíková) ze ZUŠ Děčín (tedy to jediné představení vybrané z recitační části přehlídky). Ne všechny texty se ale zatím podařilo nápaditě rozehrát a vypointovat, inscenaci navíc chybí rámec, který by zdůvodnil pořadí a propojení jednotlivých básniček.
Řada dobrých nápadů se objevila v Čertovské pohádce Bohosudovského divadla Bodlo ze ZŠ při Biskupském gymnáziu v Krupce-Bohosudově (ved. Jana Pucharová a Veronika Rubášová), včetně stylizace některých čertovských postav. Určitě by ale stálo za to ještě trochu domyslet a vyčistit příběh – vyjasnit motivace některých postav, zbavit se nepravděpodobných situací, a vytvořit přesvědčivý závěr. Podobná selekce by prospěla i výtvarnému plánu inscenace.
Silné téma touhy po přijetí zarezonovalo v úvodu dramatizace Hurníkovy pohádky O ladičce a jejím áčku, tentokrát v podání dramatického kroužku 1. stupně bohosudovské ZŠ. Příběh sám ale nenabízí moc dramatických situací. Statické ztvárnění hudebních nástrojů či kláves představovaných jednotlivými dětmi navíc jakoukoli případnou akci v podstatě znemožnilo. Kladem inscenace je esteticky čisté výtvarné zpracování.
O kvalitní dramatizaci Iriny Ulrychové se opřel soubor Půlnapůl ze ZUŠ Litvínov-Chudeřín (ved. Jana Loosová) ve Šrutově pohádce Kuchař Sam a mořské panny. Souboru se tu a tam podařilo vystavět situace a naplnit je jednáním (zvláště v případě mořských panen), opět už samotné uspořádání scény (přílišná blízkost paluby lodě a mořských panen) a absence promyšlenější práce s mizanscénou ale bránily vzniku skutečného napětí mezi dvěma světy a vše se odvíjelo jaksi příliš snadno.
Jednoznačným vrcholem přehlídky byla dvě představení ZŠ Na Stráni v Děčíně pod vedením Jany Štrbové. Divadelní kroužek 2. B předvedl kratičké vystoupení We Are Indians vzniklé spojením jednoduše rozehrané Kainarovy básničky Indiáni a dětského popěvku Ten Little Indians. Podobně jako loňských Pět minut v Africe bylo představení ukázkou vynikající práce s malými dětmi, které dostaly právě takový prostor, jaký dokázaly beze zbytku naplnit, a to s živelnou energií, kterou vedoucí souboru šikovně korigovala svou přítomností na jevišti. Jedinou výtkou by mohla být snad až příliš krátká stopáž – sotva se divák stačil „rozkoukat“, představení skončilo. Divadelní soubor semináře hudební
výchovy (sic!) 9. A a B představil úctyhodnou inscenaci – muzikál Škola, ach jo, škola. Jana Štrbová pro své žáky přizpůsobila scénář své inscenace Docela malá zemětřesení z roku 1997 podle stejnojmenné literární předlohy Lubora Faltejska. Děti prokázaly kromě svého hudebního umu také překvapivou divadelní vybavenost a situace příběhu dokázaly většinou naplnit věrohodným jednáním. Problém spočívá možná právě v jisté omšelosti dvanáct let starého textu a ještě starší literární předlohy. Začátek inscenace signalizuje, že se bude hrát o problémech puberťáků, příběh žáků, kteří si pod lavici tajně čtou o hraběti Monte Christovi, což vyvolá fatální konflikt s paní učitelkou, ale působí v dnešní době dost nepravděpodobně. Silnou stránkou inscenace jsou bezesporu písně, ty ale často spíš jen nastavují už tak poměrně řídký děj příběhu.
Představení hodnotil tradičně rozsáhlý lektorský sbor ve složení Marta Kastlová, Jaroslava Valešová, Eva Venclíková, Vladimír Bečvář, Josef Griml, Jakub Hulák (divadelní soubory) a Zdeněk Hejna, Ladislav Hrůza a Jindřich Lenc (recitační část). Do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2009 doporučil obě inscenace ZŠ Na stráni Děčín.
Závěrem je třeba poděkovat Josefu Grimlovi, který po dobu pěti let s velkou obětavostí pečoval o krajské přehlídky dětského divadla a dětské recitace. Příští rok se zřejmě obě přesunou na nová místa.
Jakub Hulák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.