Písek, městské divadlo, projev při znovu instalaci opony PhDr. Jiří Prášek, 2006
Písek, městské divadlo, projev při znovu instalaci opony PhDr. Jiří Prášek, 2006
Vážení přátelé, dámy a pánové!
V neděli 12. října roku 1902 se před 7 hodinou večerní v těchto místech scházelo uměnímilovné písecké publikum, aby se zúčastnilo slavnostního otevření nového městského divadla. To, které mu předcházelo – vybudované z nikdy nedokončené střelnice píseckých ostrostřelců – věnovali ctihodní otcové města na oltář vlasti, průmyslu a prosperity a umožnili v něm od roku 1897 výrobu doutníků. Když pak pro tabákovou továrnu postavili vlastní objekt, této divadelní budově se dostalo náležité rekonstrukce a mohla opět sloužit Thalii.
Otevřeli ji tedy v onen zmíněný den před téměř 104 roky představením Našich furiantů od Ladislava Stroupežnického v podání zdejších ochotníků. Divadlo vonělo novotou a návštěvníci obdivovali rozšířené jeviště, nové galerie, výzdobu, lustr s neuvěřitelnou padesátkou žárovek, pohodlná sedadla a samozřejmě také oponu. Písečtí ji nechali vymalovat od profesora zdejší reálky Jindřicha Pitharta a jeho asistenta Viktora Kleina. Plátno obstarali až z Mnichova a práce umělců přišla obec na 1 200 korun, nebo chcete-li na 600 zlatých.
Autoři ztvárnili na plátně několik z 9 múz, ta která se svitkem sedí je Kleió, ta měla na starosti historii, je zde např. s lyrou Erató, jež bděla nad lyrickým básnictvím, Tháleia - patronka komedie svírá v ruce škrabošku a Kaliopé, zobrazená s voskovou deskou symbolizovala epický zpěv. Múza hrající na dvojitou flétnu je Euterpé. Symbolizuje hudbu. Nechybí ani akcent na národní hrdost v podobě tří postav, z nichž jedna dokonce drží prapor v červenobílých slovanských barvách a další tři postavy představují tehdejší pilíře českého slovesného a hudebního umění – Bedřicha Smetanu, Josefa Kajetána Tyla a dosud žijícího Jaroslava Vrchlického. K nim samozřejmě přibyly písecké reálie: silueta děkanského kostela, Schrenkův pavilon a na vrcholu celé kompozice se skví znak města.
Popravdě je třeb a přiznat, že se opona příliš nelíbila a některými příkrými hodnotiteli byla považována za diletantsky provedenou. Nicméně to s ní písecké publikum vydrželo až do roku 1935, kdy divadlo zabralo vojsko a zřídilo zde prozatímní náhradní kasárna.
Když pak bylo 1. února 1940 po další zásadní rekonstrukci opět divadlo otevřeno, tato opona již nevisela. Její osudy jsou značně mlhavé – ležela patrně někde v divadelním skladišti a když již hodně překážela, předali ji za onoho času (jak se obecně v dramatu říká, když je časové vročení neurčité) do městského muzea. Zde v klidu depozitáře bez vyhlídky na jakékoliv vystavení odpočívala několik dalších desetiletí, až se mě ji zželelo a někdy na počátku devadesátých let jsem ji předal vedení divadla k případnému využití. Že ji nový ředitel divadla nechá zavěsit jako hlavní oponu jsem opravdu nečekal a velmi mě to potěšilo.
Dnes, myslím, již nebudeme ohrnovat nos nad její „uměleckou kvalitou“. Její hodnota se výrazně posunula do jiné roviny – je to prostě historicky hodnotný předmět spjatý s dějinami píseckého divadla
A nám, divákům, přeji, aby až se opona zdvihne, byly naše duše pohlazeny jen kvalitními výkony umělců. Ostatně z výšky nad nimi budou bdít patřičné Múzy.
Vážení přátelé, dámy a pánové!
V neděli 12. října roku 1902 se před 7 hodinou večerní v těchto místech scházelo uměnímilovné písecké publikum, aby se zúčastnilo slavnostního otevření nového městského divadla. To, které mu předcházelo – vybudované z nikdy nedokončené střelnice píseckých ostrostřelců – věnovali ctihodní otcové města na oltář vlasti, průmyslu a prosperity a umožnili v něm od roku 1897 výrobu doutníků. Když pak pro tabákovou továrnu postavili vlastní objekt, této divadelní budově se dostalo náležité rekonstrukce a mohla opět sloužit Thalii.
Otevřeli ji tedy v onen zmíněný den před téměř 104 roky představením Našich furiantů od Ladislava Stroupežnického v podání zdejších ochotníků. Divadlo vonělo novotou a návštěvníci obdivovali rozšířené jeviště, nové galerie, výzdobu, lustr s neuvěřitelnou padesátkou žárovek, pohodlná sedadla a samozřejmě také oponu. Písečtí ji nechali vymalovat od profesora zdejší reálky Jindřicha Pitharta a jeho asistenta Viktora Kleina. Plátno obstarali až z Mnichova a práce umělců přišla obec na 1 200 korun, nebo chcete-li na 600 zlatých.
Autoři ztvárnili na plátně několik z 9 múz, ta která se svitkem sedí je Kleió, ta měla na starosti historii, je zde např. s lyrou Erató, jež bděla nad lyrickým básnictvím, Tháleia - patronka komedie svírá v ruce škrabošku a Kaliopé, zobrazená s voskovou deskou symbolizovala epický zpěv. Múza hrající na dvojitou flétnu je Euterpé. Symbolizuje hudbu. Nechybí ani akcent na národní hrdost v podobě tří postav, z nichž jedna dokonce drží prapor v červenobílých slovanských barvách a další tři postavy představují tehdejší pilíře českého slovesného a hudebního umění – Bedřicha Smetanu, Josefa Kajetána Tyla a dosud žijícího Jaroslava Vrchlického. K nim samozřejmě přibyly písecké reálie: silueta děkanského kostela, Schrenkův pavilon a na vrcholu celé kompozice se skví znak města.
Popravdě je třeb a přiznat, že se opona příliš nelíbila a některými příkrými hodnotiteli byla považována za diletantsky provedenou. Nicméně to s ní písecké publikum vydrželo až do roku 1935, kdy divadlo zabralo vojsko a zřídilo zde prozatímní náhradní kasárna.
Když pak bylo 1. února 1940 po další zásadní rekonstrukci opět divadlo otevřeno, tato opona již nevisela. Její osudy jsou značně mlhavé – ležela patrně někde v divadelním skladišti a když již hodně překážela, předali ji za onoho času (jak se obecně v dramatu říká, když je časové vročení neurčité) do městského muzea. Zde v klidu depozitáře bez vyhlídky na jakékoliv vystavení odpočívala několik dalších desetiletí, až se mě ji zželelo a někdy na počátku devadesátých let jsem ji předal vedení divadla k případnému využití. Že ji nový ředitel divadla nechá zavěsit jako hlavní oponu jsem opravdu nečekal a velmi mě to potěšilo.
Dnes, myslím, již nebudeme ohrnovat nos nad její „uměleckou kvalitou“. Její hodnota se výrazně posunula do jiné roviny – je to prostě historicky hodnotný předmět spjatý s dějinami píseckého divadla
A nám, divákům, přeji, aby až se opona zdvihne, byly naše duše pohlazeny jen kvalitními výkony umělců. Ostatně z výšky nad nimi budou bdít patřičné Múzy.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.