Napajedla, Festival 2003 - Genius loci festivalu

Po většinu roku pospávají v tmavých zákoutích za jevištěm a ožívají na sedm dnů v roce. Duchové napajedelského divadelního festivalu. Přicházejí tiše a skromně, pokorní a bosí, přinášejí v křehkých dlaních světýlko, které se nesměle třepotá v hluboké tmě. Stejně bázlivě se zachvívají srdce účinkujících, vydaná napospas divákům. Je tomu tak bezmála padesát let. Proč, to vědí jenom oni.
Duch sobotního večera měl fortel a jednoduchou krásu kytice polního kvítí. Ryze amatérský soubor pořádajícího Klubu kultury mile překvapil, pobavil a potěšil. Citlivou úpravou textu jednoduché zápletky, pečlivým nastudováním a kolektivním výkonem. Nejvyšší hodnocení diváků si Divadlo Zd. Štěpánka drželo až do předposledního soutěžního večera.
Nedělní duch se ocitl v Napajedlích z velké dálky. Klapý je obec v ústeckém kraji. Má něco málo přes pět stovek obyvatel a překrásný výhled na zříceninu hradu Hazmburk. Vzdálenost nebyla jen zeměpisná. Rádobydivadlo ohromilo diváky něčím, co zdejší jeviště nepamatuje. Strhující výkon, jednoduchá scéna tvořená předměty základní lidské potřeby - stůl i lože v jednom, záchodová mísa. Láska, touha, přátelství, nenávist, moc i odplata ve své nejsurovější podobě. V omráčeném publiku se přelévaly vlny emocí od odporu k úžasu. Uznalý a dlouhotrvající potlesk. A ještě jeden den poté, co vzdal hold napajedelským divákům sám úspěchem zaskočený režisér souboru. Večer, na který se nezapomíná.
Pondělní duch to měl snadné. Vyrovnaný, pěvecky a pohybově vybavený soubor, vynikající v jednoduchém a vtipném výtvarném řešení, stálý host festivalu, neustále svěží díky přízni mladých lidí …. Jsme jedné krve, vy i já.
Úterní duch byl slabounký, neduživý, neslaný a nemastný - spíš jako by ani nebyl. Vznosné téma bez příběhu, vnější pozlátko. Divácky nejméně úspěšné představení, o porotě nemluvě.
Středeční duch byl smíšek se vším všudy a mistr dialogu. Všechno už tu mockrát bylo - cestování v čase, manželský trojúhelník i bláznivá zamilovanost mužů středního věku. Groteskní střet dvou století však rozhýbal bránice diváků k neunesení. Kroměřížští ochotníci jsou jedním ze dvou souborů, které zatím mohou hru hrát a vytěžili z ní maximum.
Ve čtvrtek byla návštěva ducha divadla auditována jeho nejvyššími nadřízenými. Smutné představení o bolesti a utrpení,víře a zázraku.
Páteční duch si v Napajedlích střihl jakýsi “vedlejšák”. Nesoutěžní představení v podobě bajky bylo precizní do všech detailů. Diváci Ořechovské divadlo zbožňují, divadelní ochotníci se s ním odmítají srovnávat pro jeho profesionální charakter. Divná věc. Fakt, že se slavící na neomezeně dlouhou dobu uhnízdili v Gottově vile také neodrazuje spousty hvězdiček usilovat o pěvecké nebe. A prospívá to oběma.
Ne všechno se dá popsat, zdůvodnit a vysvětlit. Divadelní festival v Napajedlech k těmto jevům patří. Rok co rok mihotavá světýlka duchů divadla rozžehnou v srdcích lidí vřelý plamen souznění. Tento svět - v úvodu festivalu označený za virtuální – je co do lidských pocitů velmi skutečný. Skryti v kostýmech, za líčidly a cizí myšlenky, ponořeni v hloubi hlediště jsou lidé k sobě upřímnější, než ti, kdo strojí divadlo na civilní scéně den co den. Zakrátko se vlídní duchové divadla opět uloží k spánku do prachu kulisáren. Co říci na závěr?
Pavel Pilát, ředitel Klubu kultury:
“Tisíceré díky všem. Souborům za skvělé výkony, technickému zázemí za spolehlivost. Patronům a sponzorům za přívětivost i štědré dary. Pokud jsou navíc pravidelnými návštěvníky festivalu, jako ředitel závodu Fatra ing. Jaroslav Toufar, díky za projevenou přízeň. A díky všem divákům za mimořádnou atmosféru festivalu, za jejich kultivovanost a současně i spontánnost. Díky za to, že zájem souborů o vystoupení na festivalu stále trvá a že si z vystoupení
v Napajedlích odnášejí jen ty nepříznivější dojmy.”
B. Velecká, Napajedelské noviny, 5/2003