ZAJÍC, Vladimír: Perlení v magických mantinelech 2002 - Rajčatům se letos nedaří. AS 2002, č. 1, s. 9-11.

DO Tyl Bakov nad Jizerou - John Patrick: RAJČATŮM SE LETOS NEDAŘÍ. Soubor jsme před dvěma lety viděli s nedostižně provedenou fraškou, takže velké očekávání, jak si poradí s hyperbolizovaně sepsanou konverzačkou, která v sobě nese odkazy na societu, která u nás není až tak samozřejmá, takže se některé špílce i situace nemají oč v divákovi opřít. To je ostatně, soudím, důvod, proč povětšinou inscenace této hry sklouzávají do exhibice dvojrole hlavní postavy. Bakovští miniaturizovali dramatický prostor venkovského sídla televizní divy, což je výtečný nápad, který jde naproti tématu. Jde naproti i hereckému jednání, které má náhle řadu hmatatelných překážek, takže přes ně - jejich překonáváním a používáním - snadněji může sdělovat. Lze konstatovat, že hra je vyložena, herecké dispozice zřejmé, pouze od premiéry k bechyňské x-té repríze se ztratila ukázněnost. To, co má být na jevišti provedeno v podobě víc skutečné než sama reálná skutečnost, je prováděno systémem vyrábění humoru a občasného tlačení na pilu. Neskutečnost dění, která má v divácích vybuchnout smíchovým atakem v okamžiku, kdy, sledují co za nesmysl se zcela vážně děje na jevišti, nebo v okamžiku, kdy jim přes postavu zpětnou vazbou hereckého projevu dojde, co se to událo a jak je to postavami chápáno, byla neukázněností anulována. To, co je typ, tedy to, co je stavěno zevnitř, se občas ukazovalo skoro jako šarže, tedy jako to, co je stavěno jen zvnějšku, a snadno mohlo dojít k prolomení hranice vkusu do pitvoru. Naštěstí se tak nestalo, i když postava venkovského retardovaného mládence k tomu měla blízko. Výtečný rys neustálého přemílání rty, který ukazuje na vnitřní pochody nejistoty, byl postupně zveličován až do šklebu, včetně gestiky celého těla. Tím se stalo, že jsme bohužel nezažili mládence, který je „obchodně zdatný“, který o sobě mnohé ví, včetně toho, že jeho jedinou šancí je, že své nedostatky ukryje pod chováním a občas i jednáním, jímž napodobuje své „normální“ spoluobčany. A přece právě ze střetu představovaného, možného a jevištně provedeného se rodí smích - ne výsměch. Potom, i když se mládenci smějeme, jdeme s ním, fandíme mu, občas se v něm dokonce vidíme, takže jsme rádi, že z nás snímá hříchy, neboť zkouškou života prochází za nás. Podobně máme možnost se smát a nárazově identifikovat i s ostatními postavami. Šlo by dále konkrétně pojmenovat nepřesnosti jednání dalších postav, ale v případě bakovských si skutečně myslím, že by to bylo zbytečné. Že vědí co se stalo, a nejen proto, že to při diskusi pojmenovali. Hlavně si myslím, že inscenaci dokáží zkáznit, dodat ji vnitřní i vnější řád, protože v půdorysu výkladu je záměr zřejmý. Záměr, který by měl, určitě musí vyjít.