ZAJÍC, Vladimír: Perlení v magických mantinelech 2002 - Návštěvník!. AS 2002, č. 1, s. 9-11.

Česká premiéra DIVADLA (bez záruky) PRAHA - Eric Emmanuel Schmitt: NÁVŠTĚVNÍK! Říci, že jde o zajímavý, rajcovní text, je málo. Jde o text vrstevnatý, a jestliže inscenátoři dokáží nejen rozšifrovat, ale i zobrazit všechny plány autorem nabídnuté, budou se bavit diváci nenároční i velmi nároční. Ti první příběhem s tajemstvím, ti druzí skutečným i metafyzickým hledáním čehosi, co nepřesně nazýváme Bůh. Neboť o hledání jistoty v nejistotě, o tápání za světlem v době vymknuté z kloubů (což je v důsledku každá doba v níž žijeme), v tomto textu kráčí. Jde o možnost nalézt bod bytí, o který by se jedinec člověk i jedinec lidstvo mohlo opřít. Jde o pátrání po bodu, z něhož bychom mohli pohnout světem, svou představou světa a nás v něm, bez ohledu, zda to nad námi nazveme Bohem, Nadjá, Entitou, etc. Téma je varírováno a rozvíjeno řadou narůstajících ypsilonovitých křižovatek buď anebo, křižovatek plných tajemství a neuchopitelné reality, která stále mění tvář. V textu objevíte témata navrstvená a do sebe propasírovaná jak naplaveniny po potopě světa. Téma lhaní světu, vědomé i nevědomé nalhávání sobě, téma jistoty, nejistoty, jisté víry, až třeba po možnost minout Boha nebo nutnosti Bohu odpustit. DIVADLO (bez záruky) PRAHA zajisté vědělo, co má v ruce. Jiná věc je - podle jevištního provedení - kolik toho skutečně vědělo a kolik toho možná nedokázalo sdělit. V Bechyni všichni s napětím sledovali, jak se příběh setkání Sigmunda Freuda s Bohem a gestapem bude odvíjet a jak skončí. Co je pravda? Co představa? Co možnost, která se může pravdou, rozuměj skutečností, stát. Co vnitřně provede s osobností okamžik, že víru nalezla, ztratila, nebo o ní pochybuje. Jenže, a to je problém, převážně jsme si zmiňované napětí odnášeli ze složky textové. Ze slyšeného, a ne z viděného a slyšeného. Přitom bylo poznatelné, že režie i interpreti mají na víc. Proč nedošlo k zásadnějšímu zdivadelnění, jsme se v diskusi nedopátrali. Z jevištní realizace pouze vyplynulo, že nebyla naplněna artikulace jednotlivých motivů a z nich vystavěných situací, které mají postavy příběhu i diváky stále znejisťovat, neustále je nutit korigovat představy i přesvědčení. Postavy i diváci musí, měli by být, neustále konfrontováni s postupně odvíjející se realitou na jevišti a svými představami a přesvědčeními naskakujícími napříč časovými souřadnicemi. Tato skutečnost je v realizaci zatím latentně ukryta, ale není zveřejněna režijně a následně herecky. Avšak možná už v okamžiku kdy tento příspěvek budete číst, DIVADLO (bez záruky) PRAHA poskytuje záruky, že je mnohem, mnohem dál.
A nyní trochu odlehčení.