Borovany, o. České Budějovice: Zpráva, přednesená Václavem Hanzalem, při oslavě 50ti letého výročí souboru Jiskra, 2005
Zpráva přednesená Václavem Hanzalem
při oslavě 50tiletého výročí souboru Jiskra dne 29. 10. 2005.
Vážení přátelé, váženi hosté,
dovolte abych vás srdečně přivítal na tomto vzpomínkovém shromážděni, které je uspořádáno
k padesátiletému výročí založeni loutkářského souboru Jiskra. Tento soubor je pořadatelem této akce, neboť po celou dobu padesáti let stále aktivně pracuje. Vítáme na tomto shromážděni i celou řadu dalších členů a příznivců hasičů, kteří v uplynulém období pracovali v divadelním a estrádním souboru. Oba tyto soubory v létech minulých úspěšně pracovaly a jistě všichni mají na tato léta příjemné vzpomínky. Za dobu 50ti let se v souboru vystřídalo 176 lidi.
Protože jak již v úvodu bylo řečeno, stále aktivně pracuje loutkářský soubor, bude jistě na místě vzpomenout při tomto výročí nejenom minulost, ale i současnost tohoto souboru.
Soubor byl založen v zimě roku 1955 a jeho začátky nebyly vůbec lehké. Divadélko, které se kdysi v Borovanech hrálo, bylo nalezeno na půdě školy, která v té době měla sídlo v zámku. Pohled na trosky divadla byl žalostný. Loutky rozbité, několik potrhaných dekorací, primitivní reostat na slanou vodu, to byl počáteční stav, se kterým se musela parta nadšenců z řad tehdy mladých hasičů vypořádat. Elán do práce, který představoval nespočet hodin při opravách loutek a dekorací, jakož i postavení loutkářské konstrukce a podobně, byl korunován úspěchem a vše bylo připraveno k tomu, aby dne 26. prosince bylo sehráno první představení, kterým byla hra "Pan Franc ze zámku". Představení bylo úspěšné a proto bylo za první sezonu sehráno ještě dalších sedm her. Nutno podotknout, že v té době se hrálo ještě velmi primitivním způsobem. Loutky se vodily na drátě, neexistovala scénická hudba, technické efekty téměř žádné. Ale nadšení pro věc bylo a diváků také vždy dost. Toho nadšení bylo třeba, protože jen pro zajímavost uvedu, že malovaný sál v zámku se nalézal ve druhém patře a návštěvníci divadélka se mohli do sálu dostat uzounkým schodišťátkem a nebylo divu, že jsme malé děti neb staré babičky museli vynášet, neb vodit za ruku. Po celé trase, od přízemi až do druhého patra bylo nutno natáhnout papíry, aby se schodiště nezašlapalo a po představení pochopitelně vše uklidit.
Dalším problémem bylo topeni. Nejdříve bylo nutno ve složitém půdním prostoru zámku nalézt komín, do kterého bylo nutno v kamenné zdi více jak půl metru silné vysekat díru, aby bylo možno instalovat velká pilinová kamna. Na zkouškách se netopilo, pro představení se vždy buben napěchoval pilinami, které jsme posílali drahou v pytlích z Českých Budějovic. Z borovanského nádraží jsme je odváželi na dvoukolové káře pěkně do vršku až do zámku. Po těchto procedurách se mohlo začít hrát. Jestliže uvážíme, že tato činnost byla prováděna v tzv. "padesátých létech" je jasné, že žádná podpora ani zájem tehdejšího národního výboru ani Osvětové besedy nebyl, pouze pan ředitel školy pan Kluzák souboru fandil a dovolil nám v zámku hrát.
Přesto, když jsme museli po roce v důsledku potřeb školy malovaný sál opustit, znovu jsme, a to již podruhé, divadélko instalovali, a to v šatně školy v přízemí. Pravdou je, že jsme jej již trochu vylepšili, ale podmínky pro hraní zůstaly stejné. Před každým představením jsme museli botníky, věšáky a ostatní věci vynosit na chodbu, ze skladu "v lednici" na nádvoří zámku nanosit lavice, instalovat piliňáky a hrát. Po divadle vše opět uklidit, neboť další den už musela místnost sloužit školákům. Tak to šlo až do roku 1966, kdy opět nástupem nového ředitele p. Chrástky se ve škole začalo opět přestavovat a my museli školu definitivně opustit.
Tolik tedy z nejstarší historie, kterou zná již jen několik pamětníků, z nichž jako zakládající členové jsou dnes již jen čtyři a to Zdeněk Malík, Jan Hanzal, Miloslav Kadlec a Václav Hanzal. Posledně dva jmenovaní ještě stále v souboru pracují.
Myšlenka a dá se říci i touha vyvíjet kulturní činnost ale kolektiv hasičů neopustila. Proto bylo v létech 1967 až 68 rozhodnuto postavit si vlastní stánek pro divadlo a to přístavbou u stávající hasičské zbrojnice. Je nutno podotknout, že se stavělo - jak jinak nežli v té době bývalo zvykem, svépomocí v tzv. akci Z., což znamenalo zadarmo a na této akci bylo převážně členy hasičského sboru odpracováno přes 6.000 brigádnických hodin a stavba byla hotova za 18 měsíců! Opět ještě několik brigádníků je zde mezi námi. O práci na stavbě by se daly vyprávět celé historky. Na příklad jak jsme si "za dvacku" půjčovali míchačku z místní cementárny, neb jak celou stavbu "řídil" Josef Ochozka až z Ústí nad Labem, kde toho času bydlel, nebo jak jsme za guláš a pivo zorganizovali celou směnu v počtu 45 lidí z Calofrigu na výrobu stavebního materiálu a podobně.
Po dokončení stavby sálu jsme zhotovili novou konstrukci pro divadlo, kterou jsme "okoukli" ve Strakonicích. V té době si naší činnosti povšimli pracovníci tehdejšího Domu kultury Českých Budějovic manželé Heithmayerovi, metodicky nám začali pomáhat a tím vlastně začala nová éra loutkářů v Borovanech, kterou již zde většina přítomných zná a proto již jen konstatování alespoň části toho co bylo uděláno do součastné doby.
Začali jsme se zúčastňovat přehlídek a festivalů, nejprve v Trhových Svinech a v Týně nad Vltavou, několikrát byl loutkářský festival i v Borovanech a poprvé se náš soubor zúčastnil krajské přehlídky na třetím ročníku Skupových Strakonic v roce 1976. V letošním roce 2005 jsme ve Strakonicích vystupovali již po jednadvacáté. Hodnocení našich her bylo většinou pochvalné
a získali jsme mnohá ocenění, která bylo možno vidět na výstavce, která byla instalována v přístavbě borovanské radnice.
Na rozdíl od jiných souborů, kterým se mnohdy kritická slova porot nelíbila, náš soubor si z rad , které nám byly formou diskusí předávány, vzal jen to, co bylo možné u nás realizovat a na co jsme personálně a také hlavně finančně stačili. Loutkové divadlo totiž si na sebe nikdy nemůže vydělat, uvážíme-li že jedna loutka stojí 2.000,- korun i více. Stejné je to i s osvětlovací a zvukovou technikou a podobně. Proto nás v dřívější době vždy potěšil nějaký finanční příspěvek od Okresního kulturního střediska, buďto finanční, neb dodávkou loutek, občas přispělo i Ústředí hasičů a Centrum hasičského hnutí v Přibyslavi a i letos k našemu výročí a k zabezpečení oslav jsme od představitelů našeho města obdrželi finanční příspěvek. Po mnoha létech vyhověl námi podávaným žádostem o podporu i Krajský úřad a částku 15.000,- korun, kterou nám poskytl, určil pro další rozvoj a potřeby našeho souboru. Přispělo i několik sponzorů z řad místních i jiných podnikatelů z nichž jsou někteří dnes mezi námi, přispěla i Hasičská vzájemná pojišťovna, jejíž ředitel pan Václav Žižka je již tradičně při našich akcích častým hostem. Je mojí milou povinností, abych jménem souboru všem srdečně poděkoval.
V našem souboru jsme nepodlehli různým přehnaným modernám, ale udržujeme tradici divadla marionetového se snahou hrát alespoň na průměrné úrovni, ale hrát! Domníváme se, že by bylo málo platné hrát jedno neb dvě představení do roka. Proto začínáme sezonu v říjnu a končíme v březnu. Hrajeme nejenom doma, ale i na zájezdech s naší, pro tyto účely vyrobenou přenosnou scénou, na které uvádíme nejčastěji Kašpárkovy pohádky, nebo pohádkové pásmo, mezi našimi loutkáři zvané "Slepenec", ale i další pohádky. Celkem v součastné době máme k disposici cca 25 titulů. Mimo již zmíněné vystupování ve Strakonicích jsme loutkové pohádky uváděli také třikrát v Praze, dokonce na Světové výstavě v areálu Dětský svět!, dále na několika místech v okrese Havlíčkův Brod a Chrudim, v Českých Budějovicích na výstavě "Země živitelka" v Trhových Svinech, v Těškovicích na okrese Opava, v Čejeticích na okrese Strakonice, na Hasičské výstavě v Litoměřicích a v řadě dalších měst a obcích, celkem na 23 místech České republiky.
Vážení přátelé, nelze v krátkosti vyjmenovat veškerou činnost, která byla za padesát let trvání souboru vykonána, V této zprávě bych však ještě uvedl, že mimo loutek jsme hráli i herecké divadlo taktéž u nás, ale i na zájezdech na dalších deseti místech, hlavně v Čejeticích a v Těškovicích u Opavy, kde jsme za hru Zkoušky čerta Belínka získali l.cenu. Ve spolupráci s Metodickým centrem v Přibyslavi jsme natočili pohádku "Příběhy kočičky Majdy a pejska Chlupa" a tato videokazeta byla taktéž oceněna jako nejlepší a byl získán pohár jako 1. cena v mezinárodní soutěži filmařů - amatérů.
V této zprávě je převážně hovořeno o práci loutkářů a divadelníků, nelze však opomenout i to, ze náš kdysi velmi populární estrádní soubor obveseloval po několik let návštěvníky Silvestrů nejen v Borovanech ale i v širokém okolí. Nezapomenutelné jsou i masopusty, které jsme jako hasiči pořádali. Škoda, ale v součastné době by asi již pro tuto činnost nebylo pochopení. O veškerém dění, které pořádáme, je vedena písemná, foto i video –dokumentace.
Toto vše a mnoho dalšího se za 50 let událo a lze si jen přát, aby se i v budoucnu našlo dostatek obětavých lidí a v této práci pokračovali. Jistě stojí za podotknutí i to, že veškerou kulturní činnost provádí členové hasičského sboru jako svou doplňkovou činnost mimo svého hlavního poslání - to je náročné práce v hasičském výcviku, údržbě hasičské techniky i při pomoci likvidací požárů a jiných živelných pohromách, stejně tak i při údržbě rozsáhlého areálu hasičské zbrojnice a kulturního zařízení, neboť to vše máme jako hasiči ve vlastní péči.
V závěru bych chtěl všem, kteří se na této práci podíleli a všem, kteří činnost souboru jakýmkoliv způsobem podpořili upřímně a srdečně poděkovat. Nežli zakončím tuto zprávu, dá se říci i zavzpomínání na padesátiletou činnost souboru, považuji za svou povinnost vzpomenout i těch našich členů a příznivců, kteří odešli z našich řad tam, odkud již není návratu. Byli to:
Malík Václav - první režisér souboru , Malík Bohumír, Malík Jaroslav - Jirka, Benhák Jirka, Pařízek Jan, Kadlec František, Tomek Vláda, Kříž Josef, Kříž Pavel, Kříž Vilém, Macht Karel, Bícha Felix, Fuksa Jan, Hureš František, Vlk Ferda z Lišova, Mejta František, Manželé Reithmayerovi, Buchtel Eduard, Drobil Václav, Kysela Václav, Urban Petr, Sedláček František, Sviták Zdeněk, Špilauer Jirka, Tomášek Jiří, Janíček Václav, Sompek Jan, Mlíka Jára, Nýdlová Milena, Svitáková Jindra, Müllerová Helena – Pemlová, Zyklová Jana – Mračková, Mayerová Marie – Staňková.
Prosím, abychom uctili jejich památku povstáním.
/ Děkuji vám./
při oslavě 50tiletého výročí souboru Jiskra dne 29. 10. 2005.
Vážení přátelé, váženi hosté,
dovolte abych vás srdečně přivítal na tomto vzpomínkovém shromážděni, které je uspořádáno
k padesátiletému výročí založeni loutkářského souboru Jiskra. Tento soubor je pořadatelem této akce, neboť po celou dobu padesáti let stále aktivně pracuje. Vítáme na tomto shromážděni i celou řadu dalších členů a příznivců hasičů, kteří v uplynulém období pracovali v divadelním a estrádním souboru. Oba tyto soubory v létech minulých úspěšně pracovaly a jistě všichni mají na tato léta příjemné vzpomínky. Za dobu 50ti let se v souboru vystřídalo 176 lidi.
Protože jak již v úvodu bylo řečeno, stále aktivně pracuje loutkářský soubor, bude jistě na místě vzpomenout při tomto výročí nejenom minulost, ale i současnost tohoto souboru.
Soubor byl založen v zimě roku 1955 a jeho začátky nebyly vůbec lehké. Divadélko, které se kdysi v Borovanech hrálo, bylo nalezeno na půdě školy, která v té době měla sídlo v zámku. Pohled na trosky divadla byl žalostný. Loutky rozbité, několik potrhaných dekorací, primitivní reostat na slanou vodu, to byl počáteční stav, se kterým se musela parta nadšenců z řad tehdy mladých hasičů vypořádat. Elán do práce, který představoval nespočet hodin při opravách loutek a dekorací, jakož i postavení loutkářské konstrukce a podobně, byl korunován úspěchem a vše bylo připraveno k tomu, aby dne 26. prosince bylo sehráno první představení, kterým byla hra "Pan Franc ze zámku". Představení bylo úspěšné a proto bylo za první sezonu sehráno ještě dalších sedm her. Nutno podotknout, že v té době se hrálo ještě velmi primitivním způsobem. Loutky se vodily na drátě, neexistovala scénická hudba, technické efekty téměř žádné. Ale nadšení pro věc bylo a diváků také vždy dost. Toho nadšení bylo třeba, protože jen pro zajímavost uvedu, že malovaný sál v zámku se nalézal ve druhém patře a návštěvníci divadélka se mohli do sálu dostat uzounkým schodišťátkem a nebylo divu, že jsme malé děti neb staré babičky museli vynášet, neb vodit za ruku. Po celé trase, od přízemi až do druhého patra bylo nutno natáhnout papíry, aby se schodiště nezašlapalo a po představení pochopitelně vše uklidit.
Dalším problémem bylo topeni. Nejdříve bylo nutno ve složitém půdním prostoru zámku nalézt komín, do kterého bylo nutno v kamenné zdi více jak půl metru silné vysekat díru, aby bylo možno instalovat velká pilinová kamna. Na zkouškách se netopilo, pro představení se vždy buben napěchoval pilinami, které jsme posílali drahou v pytlích z Českých Budějovic. Z borovanského nádraží jsme je odváželi na dvoukolové káře pěkně do vršku až do zámku. Po těchto procedurách se mohlo začít hrát. Jestliže uvážíme, že tato činnost byla prováděna v tzv. "padesátých létech" je jasné, že žádná podpora ani zájem tehdejšího národního výboru ani Osvětové besedy nebyl, pouze pan ředitel školy pan Kluzák souboru fandil a dovolil nám v zámku hrát.
Přesto, když jsme museli po roce v důsledku potřeb školy malovaný sál opustit, znovu jsme, a to již podruhé, divadélko instalovali, a to v šatně školy v přízemí. Pravdou je, že jsme jej již trochu vylepšili, ale podmínky pro hraní zůstaly stejné. Před každým představením jsme museli botníky, věšáky a ostatní věci vynosit na chodbu, ze skladu "v lednici" na nádvoří zámku nanosit lavice, instalovat piliňáky a hrát. Po divadle vše opět uklidit, neboť další den už musela místnost sloužit školákům. Tak to šlo až do roku 1966, kdy opět nástupem nového ředitele p. Chrástky se ve škole začalo opět přestavovat a my museli školu definitivně opustit.
Tolik tedy z nejstarší historie, kterou zná již jen několik pamětníků, z nichž jako zakládající členové jsou dnes již jen čtyři a to Zdeněk Malík, Jan Hanzal, Miloslav Kadlec a Václav Hanzal. Posledně dva jmenovaní ještě stále v souboru pracují.
Myšlenka a dá se říci i touha vyvíjet kulturní činnost ale kolektiv hasičů neopustila. Proto bylo v létech 1967 až 68 rozhodnuto postavit si vlastní stánek pro divadlo a to přístavbou u stávající hasičské zbrojnice. Je nutno podotknout, že se stavělo - jak jinak nežli v té době bývalo zvykem, svépomocí v tzv. akci Z., což znamenalo zadarmo a na této akci bylo převážně členy hasičského sboru odpracováno přes 6.000 brigádnických hodin a stavba byla hotova za 18 měsíců! Opět ještě několik brigádníků je zde mezi námi. O práci na stavbě by se daly vyprávět celé historky. Na příklad jak jsme si "za dvacku" půjčovali míchačku z místní cementárny, neb jak celou stavbu "řídil" Josef Ochozka až z Ústí nad Labem, kde toho času bydlel, nebo jak jsme za guláš a pivo zorganizovali celou směnu v počtu 45 lidí z Calofrigu na výrobu stavebního materiálu a podobně.
Po dokončení stavby sálu jsme zhotovili novou konstrukci pro divadlo, kterou jsme "okoukli" ve Strakonicích. V té době si naší činnosti povšimli pracovníci tehdejšího Domu kultury Českých Budějovic manželé Heithmayerovi, metodicky nám začali pomáhat a tím vlastně začala nová éra loutkářů v Borovanech, kterou již zde většina přítomných zná a proto již jen konstatování alespoň části toho co bylo uděláno do součastné doby.
Začali jsme se zúčastňovat přehlídek a festivalů, nejprve v Trhových Svinech a v Týně nad Vltavou, několikrát byl loutkářský festival i v Borovanech a poprvé se náš soubor zúčastnil krajské přehlídky na třetím ročníku Skupových Strakonic v roce 1976. V letošním roce 2005 jsme ve Strakonicích vystupovali již po jednadvacáté. Hodnocení našich her bylo většinou pochvalné
a získali jsme mnohá ocenění, která bylo možno vidět na výstavce, která byla instalována v přístavbě borovanské radnice.
Na rozdíl od jiných souborů, kterým se mnohdy kritická slova porot nelíbila, náš soubor si z rad , které nám byly formou diskusí předávány, vzal jen to, co bylo možné u nás realizovat a na co jsme personálně a také hlavně finančně stačili. Loutkové divadlo totiž si na sebe nikdy nemůže vydělat, uvážíme-li že jedna loutka stojí 2.000,- korun i více. Stejné je to i s osvětlovací a zvukovou technikou a podobně. Proto nás v dřívější době vždy potěšil nějaký finanční příspěvek od Okresního kulturního střediska, buďto finanční, neb dodávkou loutek, občas přispělo i Ústředí hasičů a Centrum hasičského hnutí v Přibyslavi a i letos k našemu výročí a k zabezpečení oslav jsme od představitelů našeho města obdrželi finanční příspěvek. Po mnoha létech vyhověl námi podávaným žádostem o podporu i Krajský úřad a částku 15.000,- korun, kterou nám poskytl, určil pro další rozvoj a potřeby našeho souboru. Přispělo i několik sponzorů z řad místních i jiných podnikatelů z nichž jsou někteří dnes mezi námi, přispěla i Hasičská vzájemná pojišťovna, jejíž ředitel pan Václav Žižka je již tradičně při našich akcích častým hostem. Je mojí milou povinností, abych jménem souboru všem srdečně poděkoval.
V našem souboru jsme nepodlehli různým přehnaným modernám, ale udržujeme tradici divadla marionetového se snahou hrát alespoň na průměrné úrovni, ale hrát! Domníváme se, že by bylo málo platné hrát jedno neb dvě představení do roka. Proto začínáme sezonu v říjnu a končíme v březnu. Hrajeme nejenom doma, ale i na zájezdech s naší, pro tyto účely vyrobenou přenosnou scénou, na které uvádíme nejčastěji Kašpárkovy pohádky, nebo pohádkové pásmo, mezi našimi loutkáři zvané "Slepenec", ale i další pohádky. Celkem v součastné době máme k disposici cca 25 titulů. Mimo již zmíněné vystupování ve Strakonicích jsme loutkové pohádky uváděli také třikrát v Praze, dokonce na Světové výstavě v areálu Dětský svět!, dále na několika místech v okrese Havlíčkův Brod a Chrudim, v Českých Budějovicích na výstavě "Země živitelka" v Trhových Svinech, v Těškovicích na okrese Opava, v Čejeticích na okrese Strakonice, na Hasičské výstavě v Litoměřicích a v řadě dalších měst a obcích, celkem na 23 místech České republiky.
Vážení přátelé, nelze v krátkosti vyjmenovat veškerou činnost, která byla za padesát let trvání souboru vykonána, V této zprávě bych však ještě uvedl, že mimo loutek jsme hráli i herecké divadlo taktéž u nás, ale i na zájezdech na dalších deseti místech, hlavně v Čejeticích a v Těškovicích u Opavy, kde jsme za hru Zkoušky čerta Belínka získali l.cenu. Ve spolupráci s Metodickým centrem v Přibyslavi jsme natočili pohádku "Příběhy kočičky Majdy a pejska Chlupa" a tato videokazeta byla taktéž oceněna jako nejlepší a byl získán pohár jako 1. cena v mezinárodní soutěži filmařů - amatérů.
V této zprávě je převážně hovořeno o práci loutkářů a divadelníků, nelze však opomenout i to, ze náš kdysi velmi populární estrádní soubor obveseloval po několik let návštěvníky Silvestrů nejen v Borovanech ale i v širokém okolí. Nezapomenutelné jsou i masopusty, které jsme jako hasiči pořádali. Škoda, ale v součastné době by asi již pro tuto činnost nebylo pochopení. O veškerém dění, které pořádáme, je vedena písemná, foto i video –dokumentace.
Toto vše a mnoho dalšího se za 50 let událo a lze si jen přát, aby se i v budoucnu našlo dostatek obětavých lidí a v této práci pokračovali. Jistě stojí za podotknutí i to, že veškerou kulturní činnost provádí členové hasičského sboru jako svou doplňkovou činnost mimo svého hlavního poslání - to je náročné práce v hasičském výcviku, údržbě hasičské techniky i při pomoci likvidací požárů a jiných živelných pohromách, stejně tak i při údržbě rozsáhlého areálu hasičské zbrojnice a kulturního zařízení, neboť to vše máme jako hasiči ve vlastní péči.
V závěru bych chtěl všem, kteří se na této práci podíleli a všem, kteří činnost souboru jakýmkoliv způsobem podpořili upřímně a srdečně poděkovat. Nežli zakončím tuto zprávu, dá se říci i zavzpomínání na padesátiletou činnost souboru, považuji za svou povinnost vzpomenout i těch našich členů a příznivců, kteří odešli z našich řad tam, odkud již není návratu. Byli to:
Malík Václav - první režisér souboru , Malík Bohumír, Malík Jaroslav - Jirka, Benhák Jirka, Pařízek Jan, Kadlec František, Tomek Vláda, Kříž Josef, Kříž Pavel, Kříž Vilém, Macht Karel, Bícha Felix, Fuksa Jan, Hureš František, Vlk Ferda z Lišova, Mejta František, Manželé Reithmayerovi, Buchtel Eduard, Drobil Václav, Kysela Václav, Urban Petr, Sedláček František, Sviták Zdeněk, Špilauer Jirka, Tomášek Jiří, Janíček Václav, Sompek Jan, Mlíka Jára, Nýdlová Milena, Svitáková Jindra, Müllerová Helena – Pemlová, Zyklová Jana – Mračková, Mayerová Marie – Staňková.
Prosím, abychom uctili jejich památku povstáním.
/ Děkuji vám./
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.