Sudoměřice u Bechyně, výpis z Kroniky tělocvičné jednoty Sokol – památce K. H. Hilara
1936 Divadelní činnost v tomto roce zasluhuje zvláštní zmínky. Pietního představení Jízdní hlídka Františka Langera zúčastnili se zástupci Hilarovy společnosti z Prahy k navázání styků této korporace se zdejším Sokolem. tato korporace přinesla vavřínový věnec k uctění památky zdejšího slavného rodáka Karla Hugo HILARA. Věnec zdobil jeviště po obě divadelní představení odpoledne i večer.
Scéna o Jízdní hlídce byla pořízena celá z prken a tak vytvořena dokonalá ruská jizba, z níž vedly schody na půdu. Hrálo se na jevišti, na schodech i na půdě. Úroveň hry byla vysoká a možno říci, že tak dokonale připravené hry i scény u nás ještě nebylo.
HILAROVA PAMĚTNÍ DESKA. Zdejší rodák K. H. Hilar, vlastním jménem dr. Bakule, režiser Národního divadla v Praze proslavil české divadlo tak, že dosáhlo světové úrovně. Sám přísný k sobě, byl byl nesmlouvavý také k hercům, nenáviděl divadelních primadon a zastával směr, že divadlo je kolektiv, který nemá úrovně zásluhou jednoho - dvou herců, nýbrž skvělými uměleckými výkony celku.
Žel, že tento jedinečný režiser vyčerpal předčasně své síly a podlehl chorobě v necelých 50 letech svého života.
Zdejší Sokol navázal styk s Hilarovou společností v Praze a spolupůsobil k tomu, aby na jeho rodném domku v Sudoměřicích byla odhalena pamětní deska, která by po léta hlásala jeho jména. Tak došlo k uspořádání HILAROVY OSLAVY.
Dva autobusy přivezly z Prahy hosty před sokolovnu, odkud vyšel průvod s hudbou k Hiůlarovu rodnému domu. Tam byly projevy zástupce Národního divadla v Praze, Vinohradského divadla, herce Eduarda Kohouta, dra Trägra za divadelní kritiky, zástupce Šmahova okrsku z Tábora, okresního osvětového sboru v Bechyni, místních činitelů. Poté odhalila herečka Jarmila Kronbauerová prostou desku s označením rodiště.
Odpoledne sehrál Sokol v přírodním parku na Černicích divadelní hru Maryša, v níž vystoupila hostující členka Národního divadla v Praze Renata Libertinová v úloze Maryši s našimi ochotníky. Nebylo maličkostí sehrát se se školenou herečkou z povolání a jistě všichni ti, kteří s ní hráli, nezapomenou na dlouhou zkoušku, nekonečnou po dva dni před divadlem, kdy jsme neustále vraceli a pilovali do nekonečna.
Pro toto přírodní vystoupení byla pořízena velmi vhodná, prkená dekorace s chalupou Lízalovou, Vávrovým mlýnem a hospodou. Rekruti přijeli na skutečném voze, rovněž Vávra odjížděl na svatbu s Maryšou na voze. A moravská kapela s množstvím lidu vhodně doplnily toto krásné představení.
(Z Kroniky tělocvičné jednoty Sokol opsal Josef Brůček.)
Scéna o Jízdní hlídce byla pořízena celá z prken a tak vytvořena dokonalá ruská jizba, z níž vedly schody na půdu. Hrálo se na jevišti, na schodech i na půdě. Úroveň hry byla vysoká a možno říci, že tak dokonale připravené hry i scény u nás ještě nebylo.
HILAROVA PAMĚTNÍ DESKA. Zdejší rodák K. H. Hilar, vlastním jménem dr. Bakule, režiser Národního divadla v Praze proslavil české divadlo tak, že dosáhlo světové úrovně. Sám přísný k sobě, byl byl nesmlouvavý také k hercům, nenáviděl divadelních primadon a zastával směr, že divadlo je kolektiv, který nemá úrovně zásluhou jednoho - dvou herců, nýbrž skvělými uměleckými výkony celku.
Žel, že tento jedinečný režiser vyčerpal předčasně své síly a podlehl chorobě v necelých 50 letech svého života.
Zdejší Sokol navázal styk s Hilarovou společností v Praze a spolupůsobil k tomu, aby na jeho rodném domku v Sudoměřicích byla odhalena pamětní deska, která by po léta hlásala jeho jména. Tak došlo k uspořádání HILAROVY OSLAVY.
Dva autobusy přivezly z Prahy hosty před sokolovnu, odkud vyšel průvod s hudbou k Hiůlarovu rodnému domu. Tam byly projevy zástupce Národního divadla v Praze, Vinohradského divadla, herce Eduarda Kohouta, dra Trägra za divadelní kritiky, zástupce Šmahova okrsku z Tábora, okresního osvětového sboru v Bechyni, místních činitelů. Poté odhalila herečka Jarmila Kronbauerová prostou desku s označením rodiště.
Odpoledne sehrál Sokol v přírodním parku na Černicích divadelní hru Maryša, v níž vystoupila hostující členka Národního divadla v Praze Renata Libertinová v úloze Maryši s našimi ochotníky. Nebylo maličkostí sehrát se se školenou herečkou z povolání a jistě všichni ti, kteří s ní hráli, nezapomenou na dlouhou zkoušku, nekonečnou po dva dni před divadlem, kdy jsme neustále vraceli a pilovali do nekonečna.
Pro toto přírodní vystoupení byla pořízena velmi vhodná, prkená dekorace s chalupou Lízalovou, Vávrovým mlýnem a hospodou. Rekruti přijeli na skutečném voze, rovněž Vávra odjížděl na svatbu s Maryšou na voze. A moravská kapela s množstvím lidu vhodně doplnily toto krásné představení.
(Z Kroniky tělocvičné jednoty Sokol opsal Josef Brůček.)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.