Ostrava-Poruba, Básně ze sbírky poezie Vladimíra Machka, dramaturga Bílého divadla Co všechno za vodou, 2002

Básně ze sbírky poezie Vladimíra Machka, dramaturga Bílého divadla
„CO VŠECHNO ZA VODOU“, vydalo Bílé divadlo a nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy, rok 2002

ZA MÁJEM KARLA HYNKA MÁCHY

Jaro je Jarmilo Propuklo jaro v máj
V háji se nelení V háji se zelení
Vyjdi pospěš v háj
Nese se k lásce zvoucí hlas
přes čedičové schody čas
až k hradu Bezdězu
Tam tenkrát u jezera tam SLUNCE
Teprve potom - Vilém -
Volal tě Vilém
Vidíš Jarmilo
Ti dva se milují laskají v mlází
Z Viléma je ale Bruno
A té brunetce té šeptá -
Má milá Bože ach k sakru
proč jsi tak fyzická? -
A ty Jarmilo?... Nesčíslnou ozvěnou Vilémova volání
zarputile míříš k obzoru
Mlčením pročesáváš lesy
/Ženy, jenž jsú znamenie pýchy
a duowod srdce lehkého/
A já?... Rád bych si srdce na struhadle jak mrkvičku
A on?... Ten druhý třetí pátý popadl šavličku
a šel válčit do zelí
každodenních jízlivostí
Sotva ti stačím Tak pospícháš
Praská chrastí
cosi bez ustání Větve zakrslých
smrků a jedlí
šlehají tváře paže Bodá jehličí
na každém kroku
Sítě nitě
pavučin vytrvale stříbří se nehnou se
a netrhne si vítr nohou
V ústech mám vyschlo po slůvkách co kdysi slzy slané
do očí vháněly Noha nohu sotva mine a touhy
co zmohou touhy
v svalstvu ochablém
Vidíš - vzadu tam za těmi vysokými modříny
tam až zahřmí Jarmilo
zhořkne ti na rtech heřmánek
Vyletí kachna čírka
a v trávě pejřavce
zaskřípe meč
Ne není s tebou řeč
To nic ti neříká
To není z křemene ze žuly ze dřeva
Zde nic tě nehřeje
Ba ani voda
k zemi se dnes nespustí
Dnes
spíše zaslechnu růst houby po dešti
než slůvko od tebe co by se za jazyk...
Tak aspoň zavzlykej
ať v máji neoschne pastýřova hůl
Jinak stane se že vlk zas ovečku za hrdlo popadne
Ale i to tě víc než k činu
táhne tam kde tušíš
modrou zátočinu
Nezavzdychneš
A jen praská a chrastí to v tvém tichu
Jen jdeš a jdeš
Slyšíš Jarmilo?
Zastav se ! Dál už je jezero Voda
Dál už to nepraská
nechrastí
Dál už to šplouchá
Dál už se dělají kruhy kola
KOLO SE TOČÍ
Vilém tě volá!



ZA KULTUROU CHLEBA ZA CHLEBEM KULTURY S BÍLÝM DIVADLEM DO AVIGNONU 2000

V potu své tváře
budeš jíst chléb
A přesto chválabohu
Most do ráje na dohled
i pro stařenku před chlebovou pecí
v křovinách kvetoucích hlohů
jako před oltářem
kde věčnost z očí nevymetla
za hranice věcí
kvásek světla
který s vodou promísil se do mouky
Houstne lidstvo Těsto kyne
Rostou mostní oblouky
Avignonský most zřítil se v polovině
do Rhóny
jako žízeň jako hlad v boji o chleba
s myšlenkou na zvony
kosmické katedrály
kde v potu tvé tváře k oblakům se zvedá brána k zázrakům které se neudaly
s růstem Růstu věcí
Pokaždé jenom chléb
se stařenkou před chlebovou pecí
a trní a prach z ráje na dohled
i ve chvíli kdy v letopočtu objeví se výjimečné nuly
aby tě už jednou provždy neminuly



POSLEDNÍ GODOT
Honzovi Číhalovi

Proč pane poštmistře
proč s dopisy pro Godoty
když po Godotech
už jen díra v plotě živý chléb
a opuštěné boty

Proč pane poštmistře
proč pohlednice pro Godota
který bůhvíproč se ještě motá
po jevištních prknech
jako duch a dech
v korunách vykácených topolů



Z TOHOTO OBRAZU UŽ NIKDY NEODEJDEŠ
Honzovi Číhalovi k šedesátinám

Strom nevzpomene dnes
o čem pták zpíval včera...
napadá mě verš
Antonína Sovy
Ale co říci ti k šedesátinám hezkými slovy
když sám umíš tokat ustavičně jako tetřev
když víš že zázrak vesmíru spočívá vždy ve hře
neboť vždy se jedná jenom o hru
o hru biče dějin v nikách cukru
Ano je to kolotoč
a je to hra
Hráz věčnosti
však pojednou se protrhla
když na lyžích
ožižlaných
předtuchou tělesné zkázy
od bran papežského paláce v Avignonu
dolyžuješ zpět do Křižanovic
až k rodnému domu
až tam kde Litava teče
a kde před vraty kostela
do dětských nohavic
navlékneš chromého anděla
s nímž na břehu oceánu nahatý jsi klečel
zatímco v hospodě u Jana
velikonoční beránci
společnost bujará z hrobů a z oblak sehraná
číhali na tebe Číhale ve starých dekoracích
života a smrti

Součást medailonu o Bílém divadle in Divadla svítící do tmy II, NIPOS 2007