AS 2003, č. 3, s. 26 - 27, Jiří Hraše.
Třicátý prvý ročník Pohárku SČDO, podruhé ve Velké Bystřici
Na národní přehlídce soutěže O pohárek SČDO se letos sešla dramaturgie valným dílem kvalitní, např. Čapek, Gogol, Hradská, Pavlíček, Shakespeare. Vedle toho ovšem třikrát Císlerovy Brejle. A zvláštní případ je samorostlý individuální výstup s loutkou: insitní jako obvykle, ale letos neobvykle nevkusný.
Výkony sledovala lektorská skupina alias porota (Hraše, Nekuža, Szimiková, Ondráček a tajemník Kolařík). Ze sedmi oblastních kol nastoupilo v monolozích 7 hereček a 5 herců, dalších deset herců a hereček ve třech dialozích. Do národní přehlídky z oblastních kol postupuje vždy jen vítěz (nebo druhý výkon v pořadí jako náhradník), a proto je každá absence citelně znát. Letos tohle postihlo především kategorii dialogů. Jistěže je i tak možno ocenit dobrý výkon, ale zmenšuje se příležitost vzájemného porovnávání, které je vždy inspirativní. Oceněné výkony byly delegovány z přehlídek v Horšovském Týně, ze soutěžní oblasti mladých – Kandrdáska, z Prahy a z České Lípy.
Patrně nejpozoruhodnější výkon přehlídky byl monolog Ladislava Synka – J. Kraus: Nahniličko. Jeho bezprostřední a autentická existence na jevišti byla zároveň promyšlená a vystavěná z výběrově volených hlasových i pohybových prostředků. Výkon s velkou citlivostí a vtipem spíše podehrával, a dosahoval tím výrazné působivosti (1. místo).
Lukáš Hadamčík své spíše vyprávění nežli monolog - I. Kraus: Medová léta - založil na neupravené předloze. Odhalil tím, že je napsaná i pro tisk neobratně a pro mluvní projev je občas překážkou. Poněkud nadbytečné bylo vybavení výstupu hrou s kartami, jaksi „za účelem zdivadelnění“. Ale obojímu navzdory civilní nepřehrávající projev založil sympatickou postavu (3. místo, při neuděleném druhém). Zkušený, již mnohokrát úspěšný, M. Kučaba postavil svého Claudia (Hamlet) tentokrát spíše z kultivovaného odstupu, ale ten, bohužel, neumožnil porozumět interpretovu výkladu postavy a postihnout stavbu výkonu. Jeho soupeři P. Kouba a K. Pokorný hřešili nepřiměřeností hereckých prostředků a volbou znaků, málo charakterizující hlavní rysy postavy – J. Císler: Brejle a Ch. Bukowski: Dolary.
V ženské kategorii obě Vilmy – J. Janebová a L. Sedláčková spíše přehrávaly, byť každá jinak, a nedobraly se jádra postavy – J. Císler: Brejle. L. Batková svou Viktorku, B. Němcová – F. Pavlíček: Babička, vybavila výraznými rysy, ale stvořila spíše studii „bláznivé“ než postavu s lidskou tváří a známým osudem. Technicky vybavena J. Kučabová dosáhla výrazných momentů ve výkonu Ofélie (Hamlet), ale nechala publikum na pochybách o smyslu výkonu a o jednotě celé postavy. S náročnou předlohou Panny Orleánské od F. Schillera čestně bojovala E. Hrdličková. V mluvním partu prokázala kvalitu, kterou si vysloužila zvláštní ocenění (cena za kulturu jevištní mluvy). Jednotu výkonu a postavy bohužel rozbilo připojení písně z muzikálové verze Jany z Arku. Ani příjemný zpěvní výkon neumožnil sloučení obou disparátních složek, tónem i obsahem rozdílně laděných (3. místo). Alena Hendrychová má méně let, nežli by se slušelo Goneril od K. Čapka a přiměřeně tomu silně nanáší barvy výkonu, její účinkování se ale přesto srovnává s autorskou předlohou (2. místo). Alena Křivancová ve vděčné roli uklízečky, V. Hradská: Commedia finita, držela výkon ve výhodné žánrové poloze a nepouštěla se do velkých aktivit, ale s vkusem udržela míru postavy (1. místo).
V malém výběru dialogů dva nedosáhly na ocenění. Scéna ze hry L. Gyurkó: Elektro, má lásko hrána Novotným, Pojmanovou a Hýskovou, byla v aranžmá velmi silně, až příliš stylizovaná, byť ne zcela srozumitelně. O to statičtější byly výpovědi postav v oznamovacím tónu, bez výrazné hierarchie významů. Koncepce herce zradila a zbavila je podstatné složky výkonu – vzájemných vztahů. Krausovo Nahniličko – herci Holubová, Hýbl, Synek – je zafixovaný usazený výstup, leč osvědčený. Třetí situaci jen otevře a zmizí z jeviště. V následujícím dialogu sice Andy citlivě uhrává svoji vnitřně lomenou postavu, ale nemůže uhrát situaci za oba, když představitelka Ballantine zřetelně nevyložila svoji postavu a nedala jí jasné kontury.
Zvítězila jednoznačně Gogolova Ženitba, hráli I. Olšáková, I. Víznerová, J. Vopatová, s bohatě rozehraným průběhem akcí, se spádem, humorem a výraznou pointou díky cílevědomému a vtipnému režijnímu uchopení, kázni a nasazení interpretek (1. místo). Navíc získala s gustem hrající Irena Olešáková individuální cenu (za výkon v dialogu).
Dvě tendence se v národní přehlídce výrazněji prosazovaly: přeceňování pohybových, často efektních prostředků, jen vnějškově působících, a statičnost výpovědí, pramenící z nedostatku průběžnosti jednání. Letošní ročník nepatřil mezi nejsilnější, ale nechyběla tu inspirace pro hereckou tvorbu zvláště pro ty, kdo pracují bez režijní pomoci.
O příjemnou atmosféru soutěžního klání se zasloužili hostitelský soubor a Kulturní středisko ve Velké Bystřici.
jh
Na národní přehlídce soutěže O pohárek SČDO se letos sešla dramaturgie valným dílem kvalitní, např. Čapek, Gogol, Hradská, Pavlíček, Shakespeare. Vedle toho ovšem třikrát Císlerovy Brejle. A zvláštní případ je samorostlý individuální výstup s loutkou: insitní jako obvykle, ale letos neobvykle nevkusný.
Výkony sledovala lektorská skupina alias porota (Hraše, Nekuža, Szimiková, Ondráček a tajemník Kolařík). Ze sedmi oblastních kol nastoupilo v monolozích 7 hereček a 5 herců, dalších deset herců a hereček ve třech dialozích. Do národní přehlídky z oblastních kol postupuje vždy jen vítěz (nebo druhý výkon v pořadí jako náhradník), a proto je každá absence citelně znát. Letos tohle postihlo především kategorii dialogů. Jistěže je i tak možno ocenit dobrý výkon, ale zmenšuje se příležitost vzájemného porovnávání, které je vždy inspirativní. Oceněné výkony byly delegovány z přehlídek v Horšovském Týně, ze soutěžní oblasti mladých – Kandrdáska, z Prahy a z České Lípy.
Patrně nejpozoruhodnější výkon přehlídky byl monolog Ladislava Synka – J. Kraus: Nahniličko. Jeho bezprostřední a autentická existence na jevišti byla zároveň promyšlená a vystavěná z výběrově volených hlasových i pohybových prostředků. Výkon s velkou citlivostí a vtipem spíše podehrával, a dosahoval tím výrazné působivosti (1. místo).
Lukáš Hadamčík své spíše vyprávění nežli monolog - I. Kraus: Medová léta - založil na neupravené předloze. Odhalil tím, že je napsaná i pro tisk neobratně a pro mluvní projev je občas překážkou. Poněkud nadbytečné bylo vybavení výstupu hrou s kartami, jaksi „za účelem zdivadelnění“. Ale obojímu navzdory civilní nepřehrávající projev založil sympatickou postavu (3. místo, při neuděleném druhém). Zkušený, již mnohokrát úspěšný, M. Kučaba postavil svého Claudia (Hamlet) tentokrát spíše z kultivovaného odstupu, ale ten, bohužel, neumožnil porozumět interpretovu výkladu postavy a postihnout stavbu výkonu. Jeho soupeři P. Kouba a K. Pokorný hřešili nepřiměřeností hereckých prostředků a volbou znaků, málo charakterizující hlavní rysy postavy – J. Císler: Brejle a Ch. Bukowski: Dolary.
V ženské kategorii obě Vilmy – J. Janebová a L. Sedláčková spíše přehrávaly, byť každá jinak, a nedobraly se jádra postavy – J. Císler: Brejle. L. Batková svou Viktorku, B. Němcová – F. Pavlíček: Babička, vybavila výraznými rysy, ale stvořila spíše studii „bláznivé“ než postavu s lidskou tváří a známým osudem. Technicky vybavena J. Kučabová dosáhla výrazných momentů ve výkonu Ofélie (Hamlet), ale nechala publikum na pochybách o smyslu výkonu a o jednotě celé postavy. S náročnou předlohou Panny Orleánské od F. Schillera čestně bojovala E. Hrdličková. V mluvním partu prokázala kvalitu, kterou si vysloužila zvláštní ocenění (cena za kulturu jevištní mluvy). Jednotu výkonu a postavy bohužel rozbilo připojení písně z muzikálové verze Jany z Arku. Ani příjemný zpěvní výkon neumožnil sloučení obou disparátních složek, tónem i obsahem rozdílně laděných (3. místo). Alena Hendrychová má méně let, nežli by se slušelo Goneril od K. Čapka a přiměřeně tomu silně nanáší barvy výkonu, její účinkování se ale přesto srovnává s autorskou předlohou (2. místo). Alena Křivancová ve vděčné roli uklízečky, V. Hradská: Commedia finita, držela výkon ve výhodné žánrové poloze a nepouštěla se do velkých aktivit, ale s vkusem udržela míru postavy (1. místo).
V malém výběru dialogů dva nedosáhly na ocenění. Scéna ze hry L. Gyurkó: Elektro, má lásko hrána Novotným, Pojmanovou a Hýskovou, byla v aranžmá velmi silně, až příliš stylizovaná, byť ne zcela srozumitelně. O to statičtější byly výpovědi postav v oznamovacím tónu, bez výrazné hierarchie významů. Koncepce herce zradila a zbavila je podstatné složky výkonu – vzájemných vztahů. Krausovo Nahniličko – herci Holubová, Hýbl, Synek – je zafixovaný usazený výstup, leč osvědčený. Třetí situaci jen otevře a zmizí z jeviště. V následujícím dialogu sice Andy citlivě uhrává svoji vnitřně lomenou postavu, ale nemůže uhrát situaci za oba, když představitelka Ballantine zřetelně nevyložila svoji postavu a nedala jí jasné kontury.
Zvítězila jednoznačně Gogolova Ženitba, hráli I. Olšáková, I. Víznerová, J. Vopatová, s bohatě rozehraným průběhem akcí, se spádem, humorem a výraznou pointou díky cílevědomému a vtipnému režijnímu uchopení, kázni a nasazení interpretek (1. místo). Navíc získala s gustem hrající Irena Olešáková individuální cenu (za výkon v dialogu).
Dvě tendence se v národní přehlídce výrazněji prosazovaly: přeceňování pohybových, často efektních prostředků, jen vnějškově působících, a statičnost výpovědí, pramenící z nedostatku průběžnosti jednání. Letošní ročník nepatřil mezi nejsilnější, ale nechyběla tu inspirace pro hereckou tvorbu zvláště pro ty, kdo pracují bez režijní pomoci.
O příjemnou atmosféru soutěžního klání se zasloužili hostitelský soubor a Kulturní středisko ve Velké Bystřici.
jh
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.