Kojetín, KP 2005 - Výsledky - ocenění
Individuální ocenění
- Karolína Marišlerová za roli Drahunky v inscenaci hry Kdo se bojí Virginie Woolfové
- Marie Němečková za roli Madame Arcati v inscenaci hry Rozmarný duch
- Slavomír Odložil za roli Smirnova v inscenaci hry Medvěd
- Alena Hošťálková za roli Popovové v inscenaci hry Medvěd
- Jan Leflík za režii inscenace hry Pelikáni v pustině
- Tomáš Hradil za vynalézavou dramaturgii inscenace z žánru science fiction Buďmež zemi lehcí
- Vlasta Hartlová za choreografii inscenace hry O zrození, milování a umírání
- Zdeněk Hilbert za roli Janíčka v inscenaci hry O zrození, milování a umírání
Nominace na NP FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč - vítězná inscenace
Soubor: Malá scéna Zlín
Inscenace: Valentin Krasnogorov: Pelikáni v pustině
Překlad: Peter Scherhaufer
Režie: Jan Leflík
Právě šestatřicetiletá Malá scéna Zlín je renomovaný soubor (letos se osamostatnil od místní ZUŠ a stal se občanským sdružením), který se v poslední době programově orientoval na textově kvalitní, divácky náročný repertoár závažného existenciálního charakteru, ztvárňovaný s vyhraněným režijním názorem ve výrazné jevištní stylizaci (L. Gyurkó, F. García Lorca, J.-P. Daumas, I. Bergman aj.).
V minulých letech se soubor MS na Národní přehlídce v Třebíči představil s incenacemi Tři v tom a Dům doni Alby, následně byl porotami tamtéž doporučen s nastudováními Hřbitov slonů a Šepoty a výkřiky. Několik roků po sobě je MS v rámci regionu zcela vyrovnaným "soupeřem" přerovského Dostavníku.
S obměněnou, leč stále intelektuálně zaměřenou a stmelenou partou začal spolupracovat člen zlínského profesionálního Městského divadla a odchovanec brněnského Divadla Husa na provázku Jan Leflík. Pro svůj dá se říci režijní debut zvolil rovněž předlohu z tohoto tvůrčího okruhu - trojici aktovek ruského židovského prozaika a dramatika, v Izraeli žijícího Valentina Krasnogorova (Fainberga), přeloženou r. 1985 zesnulým "provázkovským" divadelníkem Peterem Scherhauferem (jemu je také nynější nastudování věnováno) pod společným názvem třetí z nich Pelikáni v pustině (Sólo pro dva hluché, Pověz mi o čem sníš, Pelikáni v pustině).
Sedmdesátiminutové nonstop představení s ne zcela čitelným přidaným prologem ponechalo tentokrát - na rozdíl od dřívějších premiér MS - obecenstvo v hledišti. Dokázalo je však spolehlivě vtáhnout do tragikomické atmosféry všech tří částí používajících společného interiérového mobiliáře v plynulých nenápadných přestavbách.
Ve volné trilogii navazující na gogolovskou, ščedrinovskou a zejména čechovovskou linii ruské klasické dramatiky, podařilo se v krátkých sekvencích s lakonickým eliptickým dialogem a častou jevištní simultaneitou na malé ploše demonstrovat mimoběžné osudy nešťastných obyčejných lidí, většinou marně hledajících naplnění svých životních snů nebo alespoň chvilkové porozumění a empatii druhých.
I když Krasnogorovovi smutní hrdinové jsou ve srovnání se zlínskými interprety ponejvíce věkově starší, zdařilo se souboru ve vcelku vyrovnaných, do exprese vyhrocených hereckých kreacích působivě vyjádřit aktuální téma ne-komunikace a vzájemné odcizenosti, a to nikoli jen naturalistickým popisem, nýbrž i metaforickým jevištním ozvláštněním. Z "kubistické" mozaiky dílčích situací postav, které se "reálně" nepotkávají, skládal se pak až v divákově vědomí obraz celku, který s jistým moralistickým akcentem ukázal v tragikomickém lomu dnešní i nadčasové problémy disharmonického lidského soužití.
Inscenace Malé scény Zlín byla porotou oceněna za režii (Jan Leflík) a jako nositelka přehlídkového 1. místa získala nominaci na Národní přehlídku FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč 2005.
Doporučení na NP FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč - 2. místo
Soubor: Divadlo Dostavník Přerov
Inscenace: O zrození, milování a umírání
Scénář: Vlasta Hartlová j. h.
Režie: Vlasta Hartlová j. h.
K 35.výročí svého založení se rozhodlo Divadlo Dostavník nastudovat vlastní úpravu velmi známého muzikálu "Malováno na skle" Ernsta Brylla a Katarzyny Gärtnerové. Autorkou svérázné úpravy, jakož i režisérkou a choreografkou inscenace je Vlasta Hartlová a nazvala ji "O zrození, milování a umírání". Po loňské komedii "To neřeš!" se tedy Dostavník opět vrací ke své doméně, a to k hudebnímu divadlu, jak jsme to poznali v dřívějších inscenacích "Robin Hood" nebo "Kniha džungle".
Zatímco předloha se hraje na mnoha profesionálních i amatérských scénách v čistě artistní podobě, jež má svůj řád, ze kterého nelze vystoupit (bylo mimo jiné vzpomínáno nedávné nastudování kroměřížského souboru), přerovští zvolili přístup velmi originální, třebaže vzdáleně připomínající dnes již legendární "Baladu pro banditu" Divadla Husa na provázku. Na scéně ožívá osada Dostavník, v níž se setkávají představitelé starší trampské generace (v tradičních maskáčích, s věčnými lahváči v rukou - hrají později žandáry) s mladšími členy trampské komunity, přicházejícími jakoby na potlach (hrají především zbojníky a jejich milé). Zapálení ohně je impulsem pro rozehrání nejprve jednotlivých hudebních čísel, demonstrujících dualitu světa žandárů a grófů a světa nespoutaných horních chlapců, a posléze k rozehrání příběhu o narození, lásce a smrti zbojníka Janíčka (Zdeněk Hilbert), jak ho známe z předlohy. Velmi podstatnou složkou inscenace od samého počátku je přesná a důsledná choreografie (Vlasta Hartlová), takže je jasné, že se nejedná pouze o koncert. Kromě předváděného probíhají v zadním plánu jeviště paralelní děje, v jejichž rámci si osada žije vlastním životem (vybalování spacáků, opékání buřtů, konzumace neuvěřitelného množství spotřebních rekvizit aj.). Jednotliví aktéři příběhu o Janíčkovi se rekrutují přímo z této komunity a za použití jednoduchých výtvarných prostředků jsou vrženi do děje (Anděl Boženy Weiglové je odlišen bílou čepicí a plédem, evokujícím andělská křídla, Ďábel Michala Takáče černým stetsonem a otvírákem na pivo zavěšeným na řetěze, apod.).
Celý příběh stojí a padá s písňovými party. Tvůrci velmi rasantně osekali textovou část - údajně proto, že nechtěli rozvíjet jednu z vedlejších linií, svět hrabat - a tak dominující zůstala skutečně hudební složka. Hraje se na kytary, na foukačky, na ústa, používá se rytmika. Je obdivuhodné, že s těmito skromnými hudebními prostředky vystačí Dostavník po celých sedmdesát minut a je schopen vytvořit silné, emocemi nabité představení.
Inscenace získala ocenění za choreografii Vlasty Hartlové a za herecký výkon Zdeňka Hilberta. Z výše uvedených důvodů se porota rozhodla udělit doporučení na Národní přehlídku FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč 2005.
3. místo
Divadlo Nad kinem Horní Moštěnice s inscenací aktovek A. P. Čechova Výročí a Medvěd
Cena studentského diváka
Divadlo Nad kinem Horní Moštěnice s inscenací aktovek A. P. Čechova Výročí a Medvěd
- Karolína Marišlerová za roli Drahunky v inscenaci hry Kdo se bojí Virginie Woolfové
- Marie Němečková za roli Madame Arcati v inscenaci hry Rozmarný duch
- Slavomír Odložil za roli Smirnova v inscenaci hry Medvěd
- Alena Hošťálková za roli Popovové v inscenaci hry Medvěd
- Jan Leflík za režii inscenace hry Pelikáni v pustině
- Tomáš Hradil za vynalézavou dramaturgii inscenace z žánru science fiction Buďmež zemi lehcí
- Vlasta Hartlová za choreografii inscenace hry O zrození, milování a umírání
- Zdeněk Hilbert za roli Janíčka v inscenaci hry O zrození, milování a umírání
Nominace na NP FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč - vítězná inscenace
Soubor: Malá scéna Zlín
Inscenace: Valentin Krasnogorov: Pelikáni v pustině
Překlad: Peter Scherhaufer
Režie: Jan Leflík
Právě šestatřicetiletá Malá scéna Zlín je renomovaný soubor (letos se osamostatnil od místní ZUŠ a stal se občanským sdružením), který se v poslední době programově orientoval na textově kvalitní, divácky náročný repertoár závažného existenciálního charakteru, ztvárňovaný s vyhraněným režijním názorem ve výrazné jevištní stylizaci (L. Gyurkó, F. García Lorca, J.-P. Daumas, I. Bergman aj.).
V minulých letech se soubor MS na Národní přehlídce v Třebíči představil s incenacemi Tři v tom a Dům doni Alby, následně byl porotami tamtéž doporučen s nastudováními Hřbitov slonů a Šepoty a výkřiky. Několik roků po sobě je MS v rámci regionu zcela vyrovnaným "soupeřem" přerovského Dostavníku.
S obměněnou, leč stále intelektuálně zaměřenou a stmelenou partou začal spolupracovat člen zlínského profesionálního Městského divadla a odchovanec brněnského Divadla Husa na provázku Jan Leflík. Pro svůj dá se říci režijní debut zvolil rovněž předlohu z tohoto tvůrčího okruhu - trojici aktovek ruského židovského prozaika a dramatika, v Izraeli žijícího Valentina Krasnogorova (Fainberga), přeloženou r. 1985 zesnulým "provázkovským" divadelníkem Peterem Scherhauferem (jemu je také nynější nastudování věnováno) pod společným názvem třetí z nich Pelikáni v pustině (Sólo pro dva hluché, Pověz mi o čem sníš, Pelikáni v pustině).
Sedmdesátiminutové nonstop představení s ne zcela čitelným přidaným prologem ponechalo tentokrát - na rozdíl od dřívějších premiér MS - obecenstvo v hledišti. Dokázalo je však spolehlivě vtáhnout do tragikomické atmosféry všech tří částí používajících společného interiérového mobiliáře v plynulých nenápadných přestavbách.
Ve volné trilogii navazující na gogolovskou, ščedrinovskou a zejména čechovovskou linii ruské klasické dramatiky, podařilo se v krátkých sekvencích s lakonickým eliptickým dialogem a častou jevištní simultaneitou na malé ploše demonstrovat mimoběžné osudy nešťastných obyčejných lidí, většinou marně hledajících naplnění svých životních snů nebo alespoň chvilkové porozumění a empatii druhých.
I když Krasnogorovovi smutní hrdinové jsou ve srovnání se zlínskými interprety ponejvíce věkově starší, zdařilo se souboru ve vcelku vyrovnaných, do exprese vyhrocených hereckých kreacích působivě vyjádřit aktuální téma ne-komunikace a vzájemné odcizenosti, a to nikoli jen naturalistickým popisem, nýbrž i metaforickým jevištním ozvláštněním. Z "kubistické" mozaiky dílčích situací postav, které se "reálně" nepotkávají, skládal se pak až v divákově vědomí obraz celku, který s jistým moralistickým akcentem ukázal v tragikomickém lomu dnešní i nadčasové problémy disharmonického lidského soužití.
Inscenace Malé scény Zlín byla porotou oceněna za režii (Jan Leflík) a jako nositelka přehlídkového 1. místa získala nominaci na Národní přehlídku FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč 2005.
Doporučení na NP FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč - 2. místo
Soubor: Divadlo Dostavník Přerov
Inscenace: O zrození, milování a umírání
Scénář: Vlasta Hartlová j. h.
Režie: Vlasta Hartlová j. h.
K 35.výročí svého založení se rozhodlo Divadlo Dostavník nastudovat vlastní úpravu velmi známého muzikálu "Malováno na skle" Ernsta Brylla a Katarzyny Gärtnerové. Autorkou svérázné úpravy, jakož i režisérkou a choreografkou inscenace je Vlasta Hartlová a nazvala ji "O zrození, milování a umírání". Po loňské komedii "To neřeš!" se tedy Dostavník opět vrací ke své doméně, a to k hudebnímu divadlu, jak jsme to poznali v dřívějších inscenacích "Robin Hood" nebo "Kniha džungle".
Zatímco předloha se hraje na mnoha profesionálních i amatérských scénách v čistě artistní podobě, jež má svůj řád, ze kterého nelze vystoupit (bylo mimo jiné vzpomínáno nedávné nastudování kroměřížského souboru), přerovští zvolili přístup velmi originální, třebaže vzdáleně připomínající dnes již legendární "Baladu pro banditu" Divadla Husa na provázku. Na scéně ožívá osada Dostavník, v níž se setkávají představitelé starší trampské generace (v tradičních maskáčích, s věčnými lahváči v rukou - hrají později žandáry) s mladšími členy trampské komunity, přicházejícími jakoby na potlach (hrají především zbojníky a jejich milé). Zapálení ohně je impulsem pro rozehrání nejprve jednotlivých hudebních čísel, demonstrujících dualitu světa žandárů a grófů a světa nespoutaných horních chlapců, a posléze k rozehrání příběhu o narození, lásce a smrti zbojníka Janíčka (Zdeněk Hilbert), jak ho známe z předlohy. Velmi podstatnou složkou inscenace od samého počátku je přesná a důsledná choreografie (Vlasta Hartlová), takže je jasné, že se nejedná pouze o koncert. Kromě předváděného probíhají v zadním plánu jeviště paralelní děje, v jejichž rámci si osada žije vlastním životem (vybalování spacáků, opékání buřtů, konzumace neuvěřitelného množství spotřebních rekvizit aj.). Jednotliví aktéři příběhu o Janíčkovi se rekrutují přímo z této komunity a za použití jednoduchých výtvarných prostředků jsou vrženi do děje (Anděl Boženy Weiglové je odlišen bílou čepicí a plédem, evokujícím andělská křídla, Ďábel Michala Takáče černým stetsonem a otvírákem na pivo zavěšeným na řetěze, apod.).
Celý příběh stojí a padá s písňovými party. Tvůrci velmi rasantně osekali textovou část - údajně proto, že nechtěli rozvíjet jednu z vedlejších linií, svět hrabat - a tak dominující zůstala skutečně hudební složka. Hraje se na kytary, na foukačky, na ústa, používá se rytmika. Je obdivuhodné, že s těmito skromnými hudebními prostředky vystačí Dostavník po celých sedmdesát minut a je schopen vytvořit silné, emocemi nabité představení.
Inscenace získala ocenění za choreografii Vlasty Hartlové a za herecký výkon Zdeňka Hilberta. Z výše uvedených důvodů se porota rozhodla udělit doporučení na Národní přehlídku FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč 2005.
3. místo
Divadlo Nad kinem Horní Moštěnice s inscenací aktovek A. P. Čechova Výročí a Medvěd
Cena studentského diváka
Divadlo Nad kinem Horní Moštěnice s inscenací aktovek A. P. Čechova Výročí a Medvěd
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.