Lidová škola umění / 3. Základní umělecká škola Vejprnická / ZUŠ Terezie Brzkové Plzeň – Myšáci, Myšáci II, Dramouš, Sluníčko, Soubor neslyšících, Kapka, Louže

Od zač. 70. let 20. stol. zde působily dětské divadelní soubory při 3. LŠU – Lidové škole umění Vejprnická.

1972 zde založil Literárně-dramatický obor (LDO) Jiří Oudes (po působení v Těšově, viz), učitel, od 1976 zástupce ředitele, od 1980 ředitel 3. LŠU Plzeň.
3. LŠU byla první v plzeňském regionu, která otevřela zmíněný obor.
Od 1978 zřizovatel odbor školství Národní výbor města Plzně.

Počet členů jednotlivých souborů byl zhruba 8–15, většinou to byli žáci literárně dramatického oboru, výběr se prováděl ze souběžných tříd LDO, hlavní bylo, aby žáci měli zájem o práci v souboru. Noví členové se získávali postupně, nejprve se prováděl nábor v prvních a druhých třídách základních škol. Žáci byli na základě přihlášek zařazeni do LDO do tzv. přípravné třídy. Soubor nevznikal výběrem nejtalentovanějších, ale jen z řad zájemců.
Pedagogicko-umělecké směřování vedoucího Jiřího Oudese při práci s dětskými loutkářskými skupinami nesměřovalo pouze k přípravě představení pro diváky, ale soustředilo se na komplexní průpravu dětí, která neměla za cíl vychovat herce, ale člověka, jenž má vztah k divadlu, k recitaci a literární tvorbě a člověka, který nebude mít problém s komunikací, navazováním kontaktu a nebude mít strach z veřejného projevu.
Součástí přípravy byla řada improvizovaných výstupů, dohadů o zvukovém doprovodu a práce na návrzích i realizaci. Důraz byl kladen především na esteticko-výchovnou práci dětí v souboru, tedy na proces práce, jehož výsledkem byla inscenace. Většina inscenací byla autorským dílem, na jehož tvorbě se podílel celý kolektiv souboru. Dramaturgie souboru nebyla jen jednostranně loutkářská, ale uváděla se i pásma poezie, vlastní literární tvorba, herecké etudy i malé jevištní formy (Myšáci II). Materiální podmínky byly minimální.

MYŠÁCI (i MÍŠÁCI)
1978 soubor založen, činnost byla ukončena absolvováním ročníku 1983/84 (1984/1985),
vedoucí souboru byl Jiří Oudes.
Hráli s loutkami vyrobenými souborem. Dramatizovali literární texty, popř. hráli texty vlastní. Ročně 2–10 představení – pro rodiče, spolužáky, děti v MŠ a ZŠ, popř. na přehlídkách.
Školní rok 1979/80 – přípravné období, zkoušely se různé drobničky, seznamování s druhy loutek, hra s věcmi, rytmem, hudbou a ilustrace drobných textů.
Není-li uvedeno jinak, režii měl Jiří Oudes, výprava byla dílem kolektivu.

Z činnosti:
1978/79 – Elena Čepčeková: Velký král a malá myš, účast na NP DDS a DLS Kaplické divadelní léto (KDL) 1980.
1979/80 – Dušan Radovič: Pohádka o kolíčcích, účast na Kaplickém divadelním létě.
1980/81
– pohádka O veliké řepě;
– Miloš Macourek: Ostrov budíků;
– Miloš Macourek: O modrém hrnci. Režie: Jiří Oudes, výprava: Jaroslav Hrubý. Uvedeno na celostátní přehlídce dětských divadel v Šale.
– Dušan Radovič: O holčičkách.
1981/82 – Luděk Richter, Olga Hejná: Kluci, buci kaktusáci, výprava: Jaroslav Hrubý, účast na Kaplickém divadelním létě; účast na KP dětských divadelních a loutkářských souborů ZčK, Horšovský Týn.
1982/83
– individuální výstupy: Dušan Radovič: Knoflíková válka, Jiří Kahoun: Sluníčko je beruška, František Hrubín: Koblížek na cestách.
– Michal Černík: Ze života oblázků, pásmo veršů s oblázky, zvuky a hudbou sestavil Jiří Oudes, koncipováno jako hra s předmětem, hudba: Miloš Šnejdar. Účast na NP dětská recitace, Mělník.
1983/84
– František Hrubín: Kuřátko a obilí;
– Michal Černík: Jak roste voda. Individuální výstupy s loutkami – recitační pásmo, režie Jiří Oudes, výprava: kolektiv.
---------------------------------

MYŠÁCI II
1985 soubor založen, ponechal si název Myšáci po souboru z roku 1978. Vedoucí: Jiří Oudes.
1988 ukončili činnost ve stejném složení jako na začátku – absolvovala většina členů souboru. Někteří z členů pracovali dál v plzeňských loutkářských a divadelních souborech.
Soubor pracoval se spodovými loutkami, s předměty, maskami. Na přípravě se podíleli všichni členové souboru – autorské divadlo, loutkářská představení, recitační pásma, individuální recitace, literární tvorba. 10 vystoupení za školní rok pro dětské diváky a rodiče.

Z činnosti:
1985/86 – přípravné období, dramatické hry, hlasová výchova, seznamování s loutkami, hry s předměty.
1986/87
– Tomáš Janovic: Dřevěný táta, režie a výprava: Jiří Oudes. Kombinace recitace a loutkového divadla, dřevěné bedny byly různě přestavovány, vytvářely obrazy za doprovodu zvuků. Účast v ústředním kole recitační soutěže LŠU v Mostě, třetí místo.
– Ljuba Štíplová a Dagmar Jandová: Pohádka o Honzovi, režie Dagmar Jandová. Účast v Ústředním kole národní soutěže LDO LŠU Most 1986 a na Kaplickém divadelním létě 1987.
1987/88 – J. V. Svoboda: Myší srdce – stínohra, improvizace se stíny a světly, režie Jiří Oudes, výprava Jaroslav Hrubý, hudba Miloslav Pokorný. Účast na Kaplickém div. létě a Loutkářské Chrudimi.
1988/89 – absolventské představení složené z individuálních výstupů, samostatné autorské práce z knihy Olgy Hejné – Zlatý nos, dramatizace Jiří Oudes – Tři hadrové panenky, Klobouček, Veselý Janův bubínek.
-----------------

Od 1988 zde postupně vznikaly další skupiny:
DRAMOUŠ, SLUNÍČKO, SOUBOR NESLYŠÍCÍCH.

1989 – M. Náhlíková: O Tolštejnském vodníkovi. Pod vedením Dagmar Jandové hrála Monika Kárlová, finále sólového loutkářského projevu I. kategorie na ústředním kole celostátní soutěže LDO LŠU v Mostě, první místo.

1989 – František Nepil: Jak chtělo být sluníčko kominíkem. Pod vedením Dagmar Jandové hrála Petra Faitlová, finále sólového loutkářského projevu I. kategorie na ústředním kole celostátní soutěže LDO LŠU v Mostě, první místo.
------------------

V 90. letech 3. Základní umělecká škola Plzeň-Vejprnická, později Základní umělecká škola Terezie Brzkové Plzeň.

KAPKA
soubor založen v 90. letech, vedoucí Dagmar Jandová.
Mimo loutkové divadlo se zabývali i poezií.

1991 – Ľubomír Feldek, Milada Mašatová: Sněhurka, účast na NP Dětské div. léto Prachatice. Účast na NP Litvínovský festival loutek.
1992 vedoucí Dagmar Jandová a Jiří Oudes.
Individuální výstupy:
– Antoine de Saint–Exupéry / Dagmar Jandová: Malý princ;
– Dušan Radovič / Jiří Oudes: O šedých a bílých myších;
– Jiří Havel / Dagmar Jandová: Chodicí Jitrnice, režie Dagmar Jandová;
– Hana Doskočilová / Dagmar Jandová: Veverka a oříšek;
– Ilja Hurník / Dagmar Jandová: O smutném kominíkovi;
– Oldřich Syrovátka / Dagmar Jandová: Sněhulák Zdlouhéchvíle.
Účast na NP Dětské div. léto Prachatice.
Inscenace Máš mě rád?
1995 – Viktor Dyk: Krysař, režie Dagmar Jandová. Účast ObP Ostrov, doporučení na ŠP.
1997 – Vladimíra Juránková: Jablko, režie Dagmar Jandová. Účast na Wolkrově Prostějově 1998, Faustování.
------------------------------

LOUŽE
1995 založeno loutkové divadlo Louže 3. ZUŠ Terezie Brzkové, vedoucí Dagmar Jandová.
1997 – podle Malého prince od Antoine de Saint-Exupéryho: Kde jsou lidé, režie Dagmar Jandová, účast na Faustování.
------------------------------

Osobnosti vzešlé ze souborů LŠU a ZUŠ:
Jiří Oudes – pedagog, loutkář, autor dramatických textů, porotce dětských soutěží. Výrazně ovlivňoval podobu dětského loutkářství a byl lektorem mnoha seminářů pro vedoucí dětských souborů, zejména na KDL. V 90. letech pracoval s handicapovanými dětmi. Spoluautor repertoárového sborníku Dětské loutkové divadlo (Albatros 1980).
Tomáš Svoboda – hrál v plzeňských amatérských souborech, později kameraman v televizi Nova;
František Kaska – středoškolský učitel v Křižíkově gymnáziu, amatérský herec (soubory Střípek, divadlo My);
Milan Lerch – amatérský herec (D-klub, Střípek);
Radek Elhota – hrál v plzeňských amatérských souborech.
Většina členů literárně dramatického oboru vystudovala Pedagogickou školu a dnes působí jako učitelé v mateřských, základních a středních školách v Plzni a okolí.

DIVADLA svítící do tmy II. Nesoustavné nahlédnutí do historie malých/autorských neprofesionálních scén 80. let 20. století. Praha, NIPOS 2007, s. 278–280.

LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Dětské divadelní léto 1991. AS 1991, č. 9, s. 6–7.

MACHKOVÁ, Eva: Z krajských přehlídek dětských divadelních a loutkářských souborů – Horšovský Týn. Amatérská scéna 1982, č. 8, s. 9–10.

ONDRÁČEK, Vlastimil: Viktor Dyk, Daniil Charms, Karel Šiktanc a David Haták v Ostrově. Amatérská scéna 1995, č. 2, s. 11.

POLEDNOVÁ, Vlasta: Tři inscenace z Plzeňské líhně. KP Plzeň. (Kapka, 3. ZUŠ Plzeň – Krysař, Střípek: Cikánské princezny, Rámus ZUŠ Nýřany – Věrozvěst). Loutkář 1995, č. 6, s. 129.

Program NP Mělník.

PROVAZNÍK, Jaroslav, HORÁČEK, Lukáš: Faustování ´97. AS 1989, č. 1, s. 7–9.

PROVAZNÍK, Jaroslav: Dramatická výchova = divadlo plus loutky plus přednes. Čs. loutkář 1987, č. 11, s. 252–257.

PROVAZNÍK, Jaroslav: Zlatý věk, stagnace, a co bude dál? (Několik poznámek o historii a současnosti dětského loutkového divadla.) Čs. loutkář 1989, č. 9, s. 193–197.

RICHTER, Luděk: 50 loutkářských Chrudimí. Vývoj loutkového divadla v zrcadle festivalu. Praha, DDD a IPOS-ARTAMA 2001, s. 141.

RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna: Loutkářští sólisté v Mostě. Čs. loutkář 1989, č. 9, s. 203.

ŠTEMBERGOVÁ, Šárka: Aby nejmladší nebyl poslední. Čs. loutkář 1986, č. 10, s. 234–235.

ULRYCHOVÁ, Irina: Dětské divadelní léto. Prachatice 1992. Loutkář, roč. 42, č. 8, 7. 8. 1992, s.171–173, 5 foto. Referát poměrně podrobně rozebírá nejzajímavější inscenace festivalu Dětské divadelní léto v Prachaticích (5.–12. 6. 1992).

ZÁRUBOVÁ, Noemi: Loutkářský povzdech. Čs. loutkář 1986, č.10, s. 234–235.


WEBOVÉ stránky ZUŠ Terezie Brzkové Plzeň – http://www.zustb.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=100&Itemid=658 – 5. 3. 2019.