Ochotnické divadlo ve Strašíně / Kolár, SDO / Kolár, DS Osvětové besedy / znovu Spolek div. ochotníků Kolár

1901 zde vznikl divadelní soubor s názvem Ochotnické divadlo ve Strašíně.
Zřizovatelem byla Občanská beseda.

1901 (10. února) zahájili činnost první hrou – Johann Nestroy (úprava J. K. Tyl): Enšpígl. Roli Enšpígla hrál hostinský Matěj Dušek. Představení proběhlo ve Volyňském pivovaru, čp. 16.

1903 zakoupena z podnětu Františka Procházky část garderoby společnosti ředitele Hanuše v Kolíně, která ukončila činnost a rozešla se (druhou část koupil žihobecký Tyl).

1905 (1904?) byl soubor ustaven jako Spolek divadelních ochotníků Kolár.
Zřizující výbor ve složení František Křesina (učitel), MUDr. Josef Ráchlík (obvodní lékař), Tomáš Dušek (obchodník) a Josef Majer (majitel truhlářství) vypracoval Stanovy divadelního ochotnického spolku Kolár ve Strašeni.
Spolek přijal jméno propagátora evropského dramatu, herce, režiséra, dramatika a překladatele Josefa Jiřího Kolára (1812–1896).
Prvním předsedou se stal žihobecký učitel František Procházka.
Pracoval v součinnosti s místním občanem T. Duškem, MUDr. Josefem Ráchlíkem, Josefem Majerem a řídicím učitelem Křesinou. Z té doby pochází spolková kronika, kterou dlouhá léta opatrovala rodina Duškova.
Spolek často uváděl hry klasiků.

Oba divadelní spolky – strašínský Kolár a žihobecký Tyl – si vzájemně vypomáhaly buď hostováním heců nebo pohostinskými hrami.
Například:
1906 – Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně. Režie žihobecký ředitel František Procházka. Spoluúčinkovali Fr. Procházka, Ot. Slunečková, Jan Ťoupalík, Čeněk Sporka a František Vaněk z Žihobec.
Organizátory spolku byli učitel František Křesina a obchodník Tomáš Dušek. Spolek měl pěknou garderobu, koupenou Tomášem Duškem společně s divadelním spolkem Tyl v Žihobcích s tou podmínkou, že si oba spolky navzájem budou půjčovati potřeby k divadelnímu představení.

Z repertoáru:
1905 (26. prosince) první hra nově ustaveného spolku – Antonín Lokay: Růžová pouta.
1906 – Antonín Lokay: Archa Noemova; Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně; Eliška Pešková: Černý kříž v lese; František X. Svoboda: Lapený Samsónek; František X. Svoboda: Mlsáníčko.
1907 – Ludvig Anzengruber, Eduard F. Schmidleichner (překlad): Sedlák křivopřísežník; Vojtěška Baldessari Plumlovská: Krakonoš.
1908 – Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic; František Ferdinand Šamberk: Blázinec v I. poschodí; Gustav Heinrich Putlitz: Damoklův meč; František Ferdinand Šamberk: Karel Havlíček Borovský.

1908 uvedli 6 premiér, v dalších letech 3–4 premiéry ročně.

1909 – Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (režie Rudolf Kůs); Josef Skružný: Ptačí mozky; Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera.

1905–1910
Pravděpodobně v těchto letech si spolek pořídil malovanou oponu.
"Takovou překrásnou oponu nemělo žádné divadlo v širokém okolí. Lidé chodili i s dětmi na divadelní představení snad o hodinu dříve, jen aby se v klidu mohli podívat na půvabnou můzu Thalii, jak věncem dekoruje hlavu toho pana umělce Kolára. Strašínští byli právem na svoji oponu převelice hrdi."

1910 – spolek členem ÚMDOČ.
Spolek Kolár věnoval některé výtěžky svých her na vybavení místní knihovny a školy, na stavbu menšinové školy na Šimanově, dokonce i na válečné sirotky či na aktivity vlastenců. Tradicí byl divadelní ples.
"Soubor vykazoval také bohatou přednáškovou činnost. Pořádal koncerty za řízení vynikajícího hudebníka, nezdického řídícího učitele Jana Ťoupalíka. Dále to byly honosné plesy, maškarní bály, taneční pouťové (sedm poutí do roka) a posvícenské zábavy,“ dle strašínské kronikářky Jaroslavy Sucháčové.

1910 – Jan Karel Hraše: Krasata, královna vil a lesních panen v lesích Vodolovských; František Hlavatý: Bílá myška; Josef Jiří Kolár: Pražský žid; Josef L. Volenec (pseudonym Karla Sylvana): Na scestí.
1911 – Josef Kratochvíl: Eva ze Závořic (historický obraz); Petr Max Maloch: Černé oči; Václav Stěžerský (pod pseudonymem F. K.): Lucifer aneb Zázračný elixír.
1912 – Rudolf Kneisel: Chudý písničkář (v titulní úloze pohostinsky vystoupil Fr. Procházka, řídící učitel z Žihobec); Ferdinand Oliva: Zápas o nevěstu (ve prospěch spolku Komenský ve Vídni na podporu českých škol); Ladislav Stroupežnický: Naši furianti.
1913 – podle románu Aloise Jiráseka upravil J. Seitz: Psohlavci; Jaroslav Kapr-Vyhar: Bílá paní Perchta z Rožmberka; Rudolf Stříbrný: Ráno, v poledne a večer; Daniel Halla-Klatovský: Paruka.
1914 – J. F. Karas: Na rodné hroudě.
Poté činnost zastavena (1. světová válka).
1917 spolek členem Thalie.
1918 členem ÚMDOČ.
1918 – Jaroslav Distl: Modrá krev; F. X. Svoboda: Mlsáníčko; Alois Valenta(?): Zajatcův návrat; Rozmarný večer (zpěvy, recitace, kuplety); Josef Skružný: Kometa Hanzelínova; podle románu K. V. Raise: Psohlavci; Rudolf Robl: Srdce.
1919 – Karel Otakar Hubálek: Pro českou školu; Bohumil Bouška: Rychtářův poklad; Jan Emil Šlechta: Z manželského ráje; Poklad (více autorů stejnojmenné hry); František Ferdinand Šamberk: Kulatý svět.

1920 – Jaroslav Průcha: Pro tatíčka presidenta; Alois Jirásek: Otec; Rudolf Robl: Zvony; Karel Fořt: Z českých mlýnů.
1921 – Antonín Lokay: Kandidáti ženitby; podle básně Svatopluka Čecha: Lešetínský kovář; Johann Nestroy: Zlý duch Lumpácivagabundus.
1922 – Eliška Pešková: Černý kříž v lese; V. Lefeuvre: Dvě postele v jednom pokoji; podle povídky Boženy Němcové: Divá Bára; Eliška Krásnohorská: Přišla do rozumu; Jiří Mahen: Mrtvé moře.
1923 – Karel Fořt /J. Nachtman: Kráska ze Šumavy. Hráno v Žihobcích.
1924 – František Adolf Šubert: Probuzenci (uvedeno při příležitosti odhalení pomníku padlým rodákům); Karla Lužanská: Jindra; František Ferdinand Šamberk: Palackého třída 28; Karel Fořt: V českém ráji.
1925 – František Bohuslav: V mládeneckém pokoji.
1926 – Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák; Karel Horký: Baťoch; František Jenne: Dědkové; Pavel Rudolf: Na polském zámku; Jevan Brandon Thomas: Charleyova teta.
1927 – Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša; Josef Skružný: Žabec; Karel Horký: Srážka vlaků; Jaroslav Rudloff: Dědečkovy housle; Josef Skružný: Falešná kočička; Josef Skružný: Románek na horách.
1928 – Josef Houžvic: Paní matinka; Richard Branald: Lupen a Pupen.
1929 – Karel Piskoř: Šťastní otcové; Alexander Bisson: Kontrolor spacích vagonů.

1930 – Marie Slavíková: Ve stínu nenávisti; Richard Branald: Praha-Brno nasedat; Antonín Bernášek: Šofér; Božena Rajská-Smolíková: Děvče od Čechova.
1931 – Růžena Jesenská: Je velká láska na světě; Richard Branald: Česká maminka; J. Ort-Hradčanský: Když štěstí chodí po horách.
1932 – Když se Mařenka zamilovala (autor nezjištěn); Maurice Hennequin: Manžel šibal; podle Aloise Jiráska: Psohlavci.
1933 – Ignát Herrmann: Kondelík a Vejvara; Ferdinand Strejček: Tylova láska; Jiří Balda: Andulka šafářova; Božena Rajská-Smolíková: Pero a kosa.
1934 – František Gustav Vacek podle povídky Václava B. Třebízkého: Černí kyrysníci (režie Jan Jakeš); Richard Branald: Dcerušky tatíka Berušky; Alois Jirásek: Lucerna.
1935 – Jindřich Šimon Baar: Skřivánek; Richard Branald: Veselá vojna; František Cimler: Rozmysli si Mařenko; Mirko Vrána-Trocnovský: Horská láska.
1936 – Lila Bubelová: Případ Terezy Málkové; František Langer: Jízdní hlídka; Rudolf Robl (nebo Fráňa Šrámek): Zvony; Alois A. Suk: Trampoty hajného Klobáska.
1937 spolek v seznamu členských souborů ÚMDOČ.
1937 – Josef Liška Doudlebský: Cestička k nebi; Božena Rajská-Smolíková: Zatoulaná svatba; Božena Rajská-Smolíková: K poctě zbraň; Otto Faster: Ben Hur.
1938 – Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně; František Ferdinand Šamberk: Jedenácté přikázání; Božena Rajská-Smolíková: Pravda na útěku.
1939 – Božena Rajská-Smolíková: Zámecké strašidlo; Karel Andres: Kariéra matky Lízalky; Václav Bárta: Prach a broky.

1940 – Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera; Maryna Radoměrská: Krb bez ohně; Josef Štolba: Vodní družstvo; Jan Snížek: Příklady táhnou.
1941– Karel Rudolf Krpata: Mistr ostrého meče; Slávka Grohmannová: Hospůdka u Markyty; František Ferdinand Šamberk: Palackého třída 27.
1942 – Karel Zajíček: Divoké srdce; Božena Rajská-Smolíková: Ze starých mlýnů.
1943 – Bohumír Polách: Vrah jsem já; Slávka Grohmannová: Seděla pod borovičkou; Karel Konstantin: Ryba na suchu.
1944 – August Hinrichs: Za ranního kuropění; Vladimír Müller: Rybníkář Kuba.
1946 – František Síla: Věž trubačů.
1947 – František X. Svoboda: Lapený Samsonek; Josef Barnáš: Lidé v bouři; Jan Říha: Polibek královský; Olga Scheinpflugová: Okénko.
1948 – Josef Barnáš: Most nejkrásnější; Kamil Novák: Milionářem proti své vůli; Josef Barnáš: Slovo dělá muže.
1949 – Simeon Karel Macháček: Ženichové.
Vše režíroval Jan Jakeš.

1950 – Vilém Werner: Červený mlýn; Ladislav Stroupežnický: Naši furianti; Konstantin Isajev: Volá vás Tajmyr!

Předsedové spolku:
1905–1908 František Křesina
1908–1930 Tomáš Dušek
1930–1932 MUDr. Tůma
1932–1934 František Pešek
1934–1935 Tomáš Dušek
1935–1951 Josef Dušek

1951 (22. 6.) spolek úředně zrušen, proběhla likvidační schůze. Spolek Kolár byl začleněn do organizace Československý svaz mládeže.
O několik let později už hrál jako Divadelní soubor Osvětové besedy Strašín.

1954 – Frank Tetauer: Úsměvy a kordy.
1955 – podle satirického románu Jaroslava Haška: Dobrý voják Švejk; Jiří Mahen: Ulička odvahy; Jozef Gregor Tajovský: Ženský zákon.
1956 – Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena.
1957 – Carlo Goldoni: Neotesanci; Václav Štech: Třetí zvonění.
V obci v této době nebyl sál a jeviště, hrálo se v Soběšicích.
1959 – Jan Paulů: Slovo má babička. Představení proběhlo na improvizovaném jevišti.

1960 (6. listopadu) byl otevřen nový Kulturní dům s novým jevištěm.
Zahajovací představení – Alois Jirásek: Lucerna. Režie Josef Dušek, hrálo 22 ochotníků.
Další hra t. r. – Karel Stanislav: Návštěva nepřichází.
Do 1961, kdy spolek oslavil 60. výročí činnosti, uvedl více než 160 her.

1961 – Josef Toman: Slovanské nebe; Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves. Režie Josef Dušek, hostování v Soběšicích a Žihobcích.
1962 se nehrálo.
1964 – František Frýda: Pension Belveder.
Do 1968 zaznamenal kronikář ochotnická divadelní představení v obci, ale není uvedeno, zda hráli místní ochotníci.

Na přelomu 60. a 70. let 20. stol. byla činnost zastavena, obnovena byla koncem 80. let.

1988 Kolár, činoherní divadelní soubor Osvětové besedy Strašín, 19 členů, vedoucí Hana Štěpánková.
Soubor se účastnil okresních soutěží.

Z repertoáru:
1988 – František Hrubín: Kráska a zvíře.
1989 – K. M. Walló (podle Boženy Němcové): Princezna se zlatou hvězdou na čele.

1992–2004, po dobu rekonstrukce KD Strašín po předchozím požáru, byla činnost divadelního souboru zastavena.
Koncem 2004 divadlo obnoveno díky aktivitě starosty obce Jana Helíška a Dagmar Ševčíkové.
Domovská scéna byla v Kulturním domě, soubor měl 45 členů.
Spolek divadelních ochotníků Kolár.
2004–2012 byl vedoucím souboru Stanislav Šmucr.

2004 (2005?) – podle Boženy Němcové: Babička. Režie Dagmar Ševčíková.
2006 – Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové.
Od 2007 měl spolek statut občanského sdružení.
2007– Jan Drda: Hrátky s čertem.
2008 – Gabriel Chevallier: Zvonokosy.
2009 – Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů; Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba, 2010 zájezd do Kašperských Hor.

2010 – Isabelle Doré: César a Drana.
2011 – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti.
2012 – předsedkyní spolku Dagmar Ševčíková.
2013 – František hrubín: Kráska a zvíře; Carlo Goldoni: Poprask na laguně;
Michael Frayn: Za scénou. Režie H. Chromá, 2014 účast na ObP Horažďovice (nesoutěžní představení).
2014 – Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert.
2017
– Vladimír Čort: Pohádka o líných strašidlech.
– na motivy televizní komedie – Vratislav Blažek, Zdeněk Podskalský: Světáci. Účast na KP Horažďovice (nesoutěžní představení).
2018 – Tenorista (autor nezjištěn).
2019 – podle knihy Lea Calvina Rostena: Pan Kaplan má třídu rád.
2024 – Antonín Procházka: Klíče na neděli.

POUZA, Ludvík: Ve Strašíně chystají dvě premiéry. Klatovský deník, 5. 9. 2009.

PROCHÁZKA, Frant.: Slovem k srdci – srdcem k vlasti. K 70. výročí Divadelního spolku Tyl. In: Jubilejní sborník – Žihobce 1971. Vyd. MNV a OB, s. 25–48. kART.

STRAŠÍN – zpráva. 0chotnické divadlo 1961, č. 8, s. 189.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ za rok 1937. Seznam spolků a odborů sdružených v ÚMDOČ, s. 79.


Divadlo roč. 9, 1911–1912, č. 11, s. 289.

Ochotnické divadlo 1911/1912, roč. 1, č. 7, 20. 1. 1912, s. 86; č. 9, 20. 2. 1912, s. 110.

Obecní úřad Strašín, Strašín 1254–2004, ze starobylých končin Šumavy, s. 50.

kART (knihovna Artama):
Evidenční karta ÚKVČ, 1988.

Porta fontium:
Strašín, kronika obce 1928–1968 (datace popisovaného obsahu 1668–1968), od snímku 7,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30460061/soap-kt_00216_obec-strasin-1928-1968_0070?x=478&y=402&w=790&h=322 (IT, 17. 10. 2024).
Strašín, kronika obecné a národní školy 1933–1953, od snímku 5,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30460459/soap-kt_01376_skola-strasin-1933-1953_0050?x=350&y=30&w=672&h=274 (IT, 25. 10. 2024).
Strašín, kronika měšťanské, střední a základní školy 1940–1968, snímky 88, 106, 145,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30460460/soap-kt_01376_skola-strasin-1940-1968_0230?x=189&y=249&w=825&h=336 (IT, 1. 11. 2024).

Praha, Národní archiv:
Fond ČM 1901-1910, i. č. 3304, sg 30/490/35/1904, DS Kolár.
Fond ČM 1901-1910, i. č. 3304, sg 30/490/57, SDO Kolár 1905.

SUCHÁČOVÁ, Jaroslava, kronikářka ze Strašína.