Krátké a úderné divadlo (KÚD)

Liberec, Krátké a úderné divadlo, vedoucí a režisér Michal Švácha.

1994 zal. na Střední umělecké škole, později jako samostatný divadelní soubor

div. koláže, scénky, Krátké a úderné noviny, pro pravidelné zpravodajství místní TV Genus, pořady pro školy

1999 - Jáma a divadlo. Doporučení na Šrámkův Písek.

2000 - Micka
Hulec: „Následující “kabaretní divadlo 30. let” nazvané Micka libereckého Krátkého a úderného divadla nebylo ani příliš krátké, natož úderné. Jistě závažný námět odchodu židovské dívky do koncentráku a pohled do její opuštěné duše byl příliš závažný na kabaretní balábile, jež se odehrávalo. Dívka utíká před realitou do snového světa filmových kýčů, dovídáme se i její osud coby služky v cizí rodině, vše je však jaksi bezradné, nejasné, falešné. Nad hlavami se vznášející doba je pro Liberecké pouhou záminkou. Tak těžký námět nelze podle mne zlehčovat spontánní hravostí. Problematické bylo navíc i ahistorické využívání dobově zakotvených hudebních motivů (vedle citací z filmů 30. a 40. let např. i melodií let šedesátých).“

2001 - kolektiv divadla: Matka města a její děti.

2002 - V. K. Klicpera: Hra na mostě, r. Václav Helšus. Účast Modrý kocour, Turnov - doporučení z KP na ŠP na 1. místě - účast.
Hulec: „Hra na mostě Krátkého a úderného divadla Liberec. Slavnou Klicperovu komedii převedli liberečtí téměř do kabaretního divadla. Hrálo se na forbíně uprostřed diváků, režisér, herec Divadla F. X. Šaldy Václav Helšus, upravil text hry spolu s herci tak, aby odpovídal jejich naturelu, zmenšil počet postav, zjednodušil situace tak, aby si všichni maximálně zahráli. Inscenace tak byla skutečně - jak název souboru praví - krátká a úderná. Navíc živá a komunikativní. Ocenit je zvláště třeba schopnost herců hrát uprostřed diváků, vlastně na dvě strany, jako by opravdu byli na mostě. Navozená absurdní divadelní situace (doufám, že děj znáte) a její vtipné rozvíjení dokládaly, že absurdní divadlo nevzniklo ve Francii v 50. letech 20 století, ale v Čechách o víc než století dřív. Ne náhodou ocenila nakonec porota dva herecké výkony tradičními festivalovými cenami Modrými kocoury - Jakuba Žáčka v roli Učitele a Gabrielu Vodrážkovou jako Popelku. Ocenění si však zasloužili všichni - za sympatický, herecky živý divadelní tvar. Jen nevím, proč tak sympaticky zjednodušená divadelní kompozice, využívající jen hereckou akci, pár reflektorů a několik praktikáblů, byla doplněna obrovskými kulisami panenky Marie a několika kamenů rozvěšenými mimo hlavní hrací prostor - působilo to jako z jiné komedie.“

2004 - ORLOJ CHORCHOJ

2005 - Kde že loňské sněhy jsou. Doporučení z KP na ŠP.
Císař: „Krátké a úderné divadlo z Liberce s představením Kde že loňské něhy jsou. Je to soubor autorský, už dostatečně na tomto poli zkušený, který se tentokrát pustil na prajednoduché scéně do vztahů mezi ženami a muži. Na počátku se představí kontrastní manželské páry, v jednom z nich vládne žena, ve druhém muž a sledujeme vývoj jejich soužití. Je to námět mnohokrát zpracovaný a obehraný, ale jsou v těch situacích neotřelé komediální nuance i překvapivé momenty ve vedení zápletky. Připočteme-li k tomu obratnost a nápaditost hereckou, je to předpoklad pro docela vtipnou i inteligentní zábavu, jež se nemusí ani podbízet ani pitvořit. V druhé polovině se ovšem vynoří zcela překvapivé a slibné nové téma. Vyroste z rozhovoru tří pubertálních dívek o jejich dívčích idolech. Jedna z nich se zamiluje do nesmělého mladíka, jenž hraje na kytaru, skládá písně, mluví slovy Nedvědových písní a touží koncertovat na stadionu ve Wembley. Což se mu splní, jak předvede závěr představení. A najednou je tu téma životních vzorů i životního stylu, téma působení masové subkultury, jež není uděláno ani se satirickou či parodickou nadsázkou, ale s určitým pochopením pro tuto polohu, která díky komediálností vyjevuje i svůj rub. Kdyby se toto téma dodělalo ve fabulační a situační lince, jež je tu ve srovnání s první polovinou poněkud slabší, byla by to možná originální samostatná hra.“

2006 - Punk není mrkev, účast na ŠP.

2006 Volný prostor pro každého nabízí pravidelně každý měsíc Krátké a úderné divadlo v Liberci. Pořad nazvaný Hyde Park je v programu divadla již od r. 2001, ale není příliš využíván.

2007 - Haló?. Účast KP Modrý kocour, Turnov.

2010 - Punk není mrkev! Účast na Divadle evropských regionů, Hradec Králové. Účast na Divadlo evropských regionů, Hradec Králové 2020 a 2021.

CÍSAŘ, Jan: Kocour rodiny Hakenů. Modrý kocour, KP netradiční. Amatérská scéna 2005, č. 2, s. 43-45.

HULEC, Vladimír: Divadlo je pomeranč - 41. Šrámkův Písek, 23. -26. 5. 2002, AS 2002, č. 3, s. 29 - 34.

HULEC, Vladimír: Maratónské běhy Modrého kocoura 2004. Amatérská scéna, 2004, č. 2, s. 48–50.

HULEC, Vladimír: Modrý kocour, trochu přežraný. Turnov 22.2. -24. 2. 2002. Amatérská scéna 2002, č. 2, , s. 28-29.

HULEC, Vladimír: Uživatelsky přátelský festival Modrý kocour. Amatérská scéna, č. 2, s. 20-21.

OPEN AIR PROGRAM při XVI. ročníku mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů - http://www.pocoapoco.cz/download/open_program.pdf

WEISSOVÁ, Daniela: Festival Modrý kocour očima porotce. AS 1999, č. 2, s. 20. (Převzato z měsíčníku Hlasy Turnovska č. 3/99).¨

ZAJÍC, Vladimír: Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou aneb Modrý kocour Turnov. Amatérská scéna 2001, č. 2, s. 25-27.

Liberecký deník, 04.10.2006

TEJKL, Josef: Modrému kocourovi sršela srst. AS 2007, č. 2, s. 52-53.