BONHARD, Martin, Nové divadlo Toronto
MARTIN BONHARD
si poprvé zahrál v souboru Nového divadla v roce 1984.
Hned po příjezdu do Toronta se náhodou seznámil s členem divadla Ivanem Rázlem. Byl jeho prvním zaměstnavatelem, a protože měl ve svém podniku kopírku, rozmnožovaly se u něho noty pro zpěváky pro právě připravovanou operetu Netopýr. V ní také dostal svou první roli (nemluvící a nezpívající číšník).
Pak se až do roku 1995 plně věnoval především své profesi. Tehdy bylo nutné zaplnit jeviště mnoha lidmi (tedy pekelníky) ve hře Hrátky s čertem. A jak sám s humorem říká: "Někdo na mě našel kontakt, a já jsem se kupodivu na dav kvalifikoval! Líbila se mi divadelní společnost, a už se mě nezbavila."
Dnes patří k nejoblíbenějším a nejobsazovanějším členům divadla. Spoluhráči oceňují jeho bezkonfliktní povahu a vstřícnost, ženy jeho gantlemanství, režiséři flexibilitu, odpovědnost, spolehlivost a schopnost řešit i stresové situace s humorem. Patří k několika málo hercům, kteří nejenže umějí velice brzy text vlastní, ale i svých spoluhráčů. A ještě k tomu tančí i zpívá! Má za sebou přes 30 rolí.
Jaké byly?
"Jako soubor se snažíme uvádět hlavně veselé kousky, aby se lidi zasmáli. Toho vážného je okolo spousta. Spíše jsem obsazován do rolí Mirka Dušína – že prý by mi zlouna nikdo nevěřil. Takže jsem se na jevišti asi 7x šťastně ženil a jednou dokonce vdával (v Cimrmanově Švestce). K negativní postavě jsem přičichl jen jednou (žebral jsem o to, takže prý „za zásluhy”) ve hře Tondy Procházky Ve státním zájmu. Jako start do světa padouchů se mi to líbilo. Teď na jaře se shodou okolností vracíme k pohádce Hrátky s čertem, kde postava „Otce Školastyka“ je při zamyšlení též záporná (aspoň si to namlouvám), takže jsem spokojený."
si poprvé zahrál v souboru Nového divadla v roce 1984.
Hned po příjezdu do Toronta se náhodou seznámil s členem divadla Ivanem Rázlem. Byl jeho prvním zaměstnavatelem, a protože měl ve svém podniku kopírku, rozmnožovaly se u něho noty pro zpěváky pro právě připravovanou operetu Netopýr. V ní také dostal svou první roli (nemluvící a nezpívající číšník).
Pak se až do roku 1995 plně věnoval především své profesi. Tehdy bylo nutné zaplnit jeviště mnoha lidmi (tedy pekelníky) ve hře Hrátky s čertem. A jak sám s humorem říká: "Někdo na mě našel kontakt, a já jsem se kupodivu na dav kvalifikoval! Líbila se mi divadelní společnost, a už se mě nezbavila."
Dnes patří k nejoblíbenějším a nejobsazovanějším členům divadla. Spoluhráči oceňují jeho bezkonfliktní povahu a vstřícnost, ženy jeho gantlemanství, režiséři flexibilitu, odpovědnost, spolehlivost a schopnost řešit i stresové situace s humorem. Patří k několika málo hercům, kteří nejenže umějí velice brzy text vlastní, ale i svých spoluhráčů. A ještě k tomu tančí i zpívá! Má za sebou přes 30 rolí.
Jaké byly?
"Jako soubor se snažíme uvádět hlavně veselé kousky, aby se lidi zasmáli. Toho vážného je okolo spousta. Spíše jsem obsazován do rolí Mirka Dušína – že prý by mi zlouna nikdo nevěřil. Takže jsem se na jevišti asi 7x šťastně ženil a jednou dokonce vdával (v Cimrmanově Švestce). K negativní postavě jsem přičichl jen jednou (žebral jsem o to, takže prý „za zásluhy”) ve hře Tondy Procházky Ve státním zájmu. Jako start do světa padouchů se mi to líbilo. Teď na jaře se shodou okolností vracíme k pohádce Hrátky s čertem, kde postava „Otce Školastyka“ je při zamyšlení též záporná (aspoň si to namlouvám), takže jsem spokojený."
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.