PLESKAČ, Jan, farář, Olešnice, o. Blansko
Datum narození: 15.5.1797
Místo narození: Třebíč
Jan Pleskač, farář
"Dne 26. července t.r. usnul v Pánu důstojný pan Jan Pleskač, konsistorní rada a farář zdejší, narodil se v Třebíči 15. května 1797, byl farářem
ve Lhotě u Imramova a odtud nastoupil na faru olešnickou a setrval zde co farář 40 let.
Byl to muž, v pravém smyslu slova kněz, při veliké skromnosti jeho vzdělanej a neobyčejnou pamětí nadanej, lidé hledali jej zvláště v zármutku
an jistě útěchu duševní u něho našli: Krom bohoslužby psal do poučných náboženských časopisů, skládal dram. hry pro zdejší ochotnické divadlo a byl mnoho let obecním výborem.
Co příjemný společník a přítel každého, po nejvíce vzdělanější občanstvo toužilo po jeho společnosti, an se každej z jeho velkých vědomostí zábavně poučit mohl. Za veliké jeho zásluhy všeobecní udělilo jemu zastupitelstvo obce dne 17. máje 1864 čestné občanství.
V něm pozbyla církev nejhorlivějšího kněze, vlast nejvěrnějšího syna, farníci jednoho z nejlepších pastýřů a chudina opravdového otce, jehožto
dům vždy dokořán nuzným býval otevřen.
Pohřbu zúčastnilo se úžasně velké množství lidu. Nejpřednější občané, katolíci i evangelíci nesli střídavě rakev. Průvod pohřební vedl synovec zesnulého, DpP Jan Soukop, slovutný spisovatel a básník, konsistorní rada, a farář Doubravický; řeč nad hrobem kvítím takřka vyplněnym, držená p. P. Soukopem byla tak hluboce dojemného obsahu, že když slovutný řečník, končiv řeč svou pravil: „A jako každý člověk milosrdenství Božího zapotřebí má, tak také zesnulý krom jeho dobrých a šlechetných vlastností, odpočívaje u brány hřbitovní u cesty, jako žebrák o almužnu modlitby okolojdoucí prosí“, vypukl celý pohřební průvod v tak hlasitý pláč, že řečníku nebylo možno dále mluviti, jsa též vnitřním bolem nad ztrátou drahého zesnulého nevýslovně zachvácen.
Zesnulý honosil se též právem vůči jinověrcům neobyčejnou snášelivostí a zásadou jeho bylo: „Amicus persona inimicus rei“: Nepřítelem jsa
věci, nepřestal býti přítelem osoby. Nepopiratelným důkazem šlechetných vlastností zesnulého jest, že za času jeho blahodárného působení, totiž po celých 40 roků v obecním životě, zde panovala nevšední svornost, která zajisté mravním základem byla k zlepšení zdejších poměrů obecních, duševních i hmotných. Opačný obrat nastal bohužel za kratičkou již dobu po jeho odejití na odpočinek věčný v směru, týkajícím se svornosti.
Sláva, čest, a pokoj popeli jeho! Dobrotivý nebes Pán, slav jej na věčnosti!"
z kroniky
"Dne 26. července t.r. usnul v Pánu důstojný pan Jan Pleskač, konsistorní rada a farář zdejší, narodil se v Třebíči 15. května 1797, byl farářem
ve Lhotě u Imramova a odtud nastoupil na faru olešnickou a setrval zde co farář 40 let.
Byl to muž, v pravém smyslu slova kněz, při veliké skromnosti jeho vzdělanej a neobyčejnou pamětí nadanej, lidé hledali jej zvláště v zármutku
an jistě útěchu duševní u něho našli: Krom bohoslužby psal do poučných náboženských časopisů, skládal dram. hry pro zdejší ochotnické divadlo a byl mnoho let obecním výborem.
Co příjemný společník a přítel každého, po nejvíce vzdělanější občanstvo toužilo po jeho společnosti, an se každej z jeho velkých vědomostí zábavně poučit mohl. Za veliké jeho zásluhy všeobecní udělilo jemu zastupitelstvo obce dne 17. máje 1864 čestné občanství.
V něm pozbyla církev nejhorlivějšího kněze, vlast nejvěrnějšího syna, farníci jednoho z nejlepších pastýřů a chudina opravdového otce, jehožto
dům vždy dokořán nuzným býval otevřen.
Pohřbu zúčastnilo se úžasně velké množství lidu. Nejpřednější občané, katolíci i evangelíci nesli střídavě rakev. Průvod pohřební vedl synovec zesnulého, DpP Jan Soukop, slovutný spisovatel a básník, konsistorní rada, a farář Doubravický; řeč nad hrobem kvítím takřka vyplněnym, držená p. P. Soukopem byla tak hluboce dojemného obsahu, že když slovutný řečník, končiv řeč svou pravil: „A jako každý člověk milosrdenství Božího zapotřebí má, tak také zesnulý krom jeho dobrých a šlechetných vlastností, odpočívaje u brány hřbitovní u cesty, jako žebrák o almužnu modlitby okolojdoucí prosí“, vypukl celý pohřební průvod v tak hlasitý pláč, že řečníku nebylo možno dále mluviti, jsa též vnitřním bolem nad ztrátou drahého zesnulého nevýslovně zachvácen.
Zesnulý honosil se též právem vůči jinověrcům neobyčejnou snášelivostí a zásadou jeho bylo: „Amicus persona inimicus rei“: Nepřítelem jsa
věci, nepřestal býti přítelem osoby. Nepopiratelným důkazem šlechetných vlastností zesnulého jest, že za času jeho blahodárného působení, totiž po celých 40 roků v obecním životě, zde panovala nevšední svornost, která zajisté mravním základem byla k zlepšení zdejších poměrů obecních, duševních i hmotných. Opačný obrat nastal bohužel za kratičkou již dobu po jeho odejití na odpočinek věčný v směru, týkajícím se svornosti.
Sláva, čest, a pokoj popeli jeho! Dobrotivý nebes Pán, slav jej na věčnosti!"
z kroniky
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.