BAŽANT, Jan, loutkář – Poniklá, Jestřabí v Krkonoších
BAŽANT
Poniklá, Jestřabí
toulavý loutkoherec, malíř, ochotník, nápověda
Nejpozoruhodnější osobností mocně promluvivší do dějin ponikelského ochotničení byl bezesporu "starý toulavý loutkoherec Bažant". Pan Ludvík Liška ve své přednášce z roku 1914, ve které velmi plasticky rekapituluje tehdy uplynutých 50 let od založení ponikelského ochotnického divadla, na Bažanta vzpomíná takto:
"Byl to jistě starý toulavý loutkoherec Bažant, jinak hodinář někde z Jestřabí, který prý jinak dobrou hlavu měl, ale na roští líhal, který jim (prvním ponikelským ochotníkům - pozn red.) svými pimprlaty a jedním Kašpárkem, touhu po divadle vnutil. Pohnuti zjevem králů, rytířů a snad i kmotra Škrholy, zatoužili tak po osobách opravdových, ´jaké ve Vysokém mají´."
A co si Bažant "navařil, to si také snědl", neboť byl pověřen přípravou a řízením prvního ponikelského hraného představení - Pometláře (roku 1864). Pan Liška pokračuje:
"Bažant jako umělec své doby největší a starý zkušený principál, maloval dekorace, oponu a kulisy. Maloval, ano maloval hlinkou, které za krejcary nakoupil. Zatím stačily jen dvě změny: selská světnice a les. Ten prý však za mnoho nestál. Malba rovna asi dnešnímu impresionismu tím, že jen z dálky se vyjímala: jako když prý kočky pošlapou po plátně. V těch změnách hráno vše. Jistě, že ta jizba selská i za komnatu královskou sloužila. A les za peleš lotrovskou a za tiché místo lásky, kdež zamilovaní nacházeli úkryt před slídivými zraky svých matek.
Dekorace maloval i v zimě a i v mraze. Pan Holubec z útrpnosti kožich mu půjčil a i do světnice ho vzal. Náš umělec v kožiše libuje si, maluje tak celé dny. Předal však kožichu vše, co na sobě měl. Pan Holubec musil živý kožich v zadní peci spáliti, s kterýmž činem znepokojil občany, kteří prý nechtěli o pečivu z Holubcovy zadní pece ani slyšet. Když se ale pec dobře vypálila, zapomnělo se na vše."
Divadelníky bývá občas ve zvyku líčit jako náruživé alkoholiky, což je ale naprosto pomýlené! Ačkoliv...
"Se jmenovaným Bažantem měli naši ochotníci smůlu. Sloužily-li původní hry dramatické Dionysovi, bohu vína, pak Bažant, sloužil mu stále a často on přebrav v službách těch – opustil tento svět a odešel v nirvánu."
...a pak to špatně končívá:
"Zajímavě provedl se „Pometlář“. Bažant napovídal. Hra snad by skončila bez vážnějších příhod, kdyby on, Bažant, hru rozmarem svým nepřerušil. Přebral trochu. Jako napověda sednul si na okno za kulisy, boudy napovědovy nebylo, nohy dolů a odtamtud zachraňoval občas tonoucí na jevišti. V tom zahučelo mu to v hlavě a on zřítil se rovnou dolů – pod tyatr. Snad mohl někdo skočiti jej zachrániti. Soud byl však vyřčen. Lejstra vítr rozmetl po všech koutech a dlouho to trvalo, než strany sebrány a srovnány. Nevím, kdo tenkrát napovídal při pokračování, ale bažant jistě ne, ani při hrách příštích – kdy valé dostal a na Jestřabí v zapomenutí zemřel."
A tak se neslavně zakončila životní pouť tohoto zneuznaného mistra...
Zdroj: Janda, Josef: Ochotnictvo na Jilemnicku II. díl. (kopie strojopisu - k náhledu v SOA Semily)
Poniklá, Jestřabí
toulavý loutkoherec, malíř, ochotník, nápověda
Nejpozoruhodnější osobností mocně promluvivší do dějin ponikelského ochotničení byl bezesporu "starý toulavý loutkoherec Bažant". Pan Ludvík Liška ve své přednášce z roku 1914, ve které velmi plasticky rekapituluje tehdy uplynutých 50 let od založení ponikelského ochotnického divadla, na Bažanta vzpomíná takto:
"Byl to jistě starý toulavý loutkoherec Bažant, jinak hodinář někde z Jestřabí, který prý jinak dobrou hlavu měl, ale na roští líhal, který jim (prvním ponikelským ochotníkům - pozn red.) svými pimprlaty a jedním Kašpárkem, touhu po divadle vnutil. Pohnuti zjevem králů, rytířů a snad i kmotra Škrholy, zatoužili tak po osobách opravdových, ´jaké ve Vysokém mají´."
A co si Bažant "navařil, to si také snědl", neboť byl pověřen přípravou a řízením prvního ponikelského hraného představení - Pometláře (roku 1864). Pan Liška pokračuje:
"Bažant jako umělec své doby největší a starý zkušený principál, maloval dekorace, oponu a kulisy. Maloval, ano maloval hlinkou, které za krejcary nakoupil. Zatím stačily jen dvě změny: selská světnice a les. Ten prý však za mnoho nestál. Malba rovna asi dnešnímu impresionismu tím, že jen z dálky se vyjímala: jako když prý kočky pošlapou po plátně. V těch změnách hráno vše. Jistě, že ta jizba selská i za komnatu královskou sloužila. A les za peleš lotrovskou a za tiché místo lásky, kdež zamilovaní nacházeli úkryt před slídivými zraky svých matek.
Dekorace maloval i v zimě a i v mraze. Pan Holubec z útrpnosti kožich mu půjčil a i do světnice ho vzal. Náš umělec v kožiše libuje si, maluje tak celé dny. Předal však kožichu vše, co na sobě měl. Pan Holubec musil živý kožich v zadní peci spáliti, s kterýmž činem znepokojil občany, kteří prý nechtěli o pečivu z Holubcovy zadní pece ani slyšet. Když se ale pec dobře vypálila, zapomnělo se na vše."
Divadelníky bývá občas ve zvyku líčit jako náruživé alkoholiky, což je ale naprosto pomýlené! Ačkoliv...
"Se jmenovaným Bažantem měli naši ochotníci smůlu. Sloužily-li původní hry dramatické Dionysovi, bohu vína, pak Bažant, sloužil mu stále a často on přebrav v službách těch – opustil tento svět a odešel v nirvánu."
...a pak to špatně končívá:
"Zajímavě provedl se „Pometlář“. Bažant napovídal. Hra snad by skončila bez vážnějších příhod, kdyby on, Bažant, hru rozmarem svým nepřerušil. Přebral trochu. Jako napověda sednul si na okno za kulisy, boudy napovědovy nebylo, nohy dolů a odtamtud zachraňoval občas tonoucí na jevišti. V tom zahučelo mu to v hlavě a on zřítil se rovnou dolů – pod tyatr. Snad mohl někdo skočiti jej zachrániti. Soud byl však vyřčen. Lejstra vítr rozmetl po všech koutech a dlouho to trvalo, než strany sebrány a srovnány. Nevím, kdo tenkrát napovídal při pokračování, ale bažant jistě ne, ani při hrách příštích – kdy valé dostal a na Jestřabí v zapomenutí zemřel."
A tak se neslavně zakončila životní pouť tohoto zneuznaného mistra...
Zdroj: Janda, Josef: Ochotnictvo na Jilemnicku II. díl. (kopie strojopisu - k náhledu v SOA Semily)
Bibliografie:
Janda, Josef: Ochotnictvo na Jilemnicku II. díl. (kopie strojopisu - k náhledu v SOA Semily)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.