Praha-Holešovice, Doprapo, Moudrá ševcová, 1966
Zdroj: SA Tomáš Masák
Praha-Holešovice, Doprapo, Pohádka paní Duhy, 1970
Zdroj: SA Alena Adámková, zprostředkovala L. Masáková
Praha-Holešovice, DS Elektra, Paní Kalafová, 1961
Zdroj: SA Alena Adámková, zprostředkovala L. Masáková
Praha-Holešovice, Doprapo, vedení souboru, 1981
Zdroj: SA T. Masáka
Praha-Holešovice, Doprapo, Pohádka pro dva pláště, 1984
ADÁMKOVÁ, Alena, Doprapo Praha
Datum narození: 12.4.1923
Místo narození: Praha
Datum úmrtí: 2002
Alena Adámková (roz. Zámostná), herečka, režisérka a organizátorka ochotnického divadla v Praze.
Již od počátku školní docházky projevovala sklon k literatuře a verbálnímu projevu. Recitovala v rámci školy, účastnila se akcí Sokola (alegorické obrazy) apod.
Od šestnácti let navštěvovala pěvecký kroužek Občanské besedy v Praze Břevnově, kde zároveň působil divadelní soubor pod vedením dr. Miroslava Bláhy. Tento zapálený a zkušený divadelní ochotník, mimo jiné i předseda Pražského okrsku ÚMDOČ, ji získal po několika letech do svého divadelního souboru. Beseda hrála v sále hostince Na Marjánce v Bělohorské ulici.
Soubor se mj. v době protektorátu mohl pyšnit spoluprací s řadou významných divadelních profesionálů, kteří často pomáhali při přípravě inscenací – s Besedou spolupracovala např. Jarmila Kronbauerová, Rudolf Deyl st., Karel Jernek. Ti také navštěvovali veškeré premiéry souboru, popř. i představení souboru recenzovali v dobovém tisku.
Alena Zámostná v Občanské besedě hrála mj. v představeních:
1943 – František Klika, Zdeněk Petrla: Tabu; Fráňa Šrámek: Léto; František F. Šamberk: Jedenácté přikázání; P. Keunová: Sylva vede; K. Dvořák: Anonym;
1944 – Lope de Vega: Sedlák svým pánem; Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (odvážné uvedení této hry na konci protektorátu).
1950 – Nikolaj V. Gogol: Ženitba (v areálu Strahovského kláštera).
1954–1960 Alena Adámková působila jako vedoucí divadelního a recitačního kroužku při Domu pionýrů a mládeže v Praze 6 (Kajetánka). V té době poznala několik talentovaných dětí, které byly později platnými a významnými členy souboru Doprapo (např. Petr Weig).
1960–1961 absolvovala dvouletou Divadelní akademii při Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti.
Stěžejní činností Aleny Adámkové však byl soubor DOPRAPO, kterému zasvětila třicet let svého života. A to nejen jako vynikající herečka, ale i režisérka a téměř po celou dobu impozantní a respektovaná organizační vedoucí.
Soubor převzala v roce 1964 po emigraci dřívější vedoucí Anděly Krouželkové.
Činnost a výpis divadelních rolí v Doprapu.
Původní název Doprapa byl Elektra, soubor Ústředního klubu energetiky, zřizovatel Dům kultury Dopravního podniku hl. m. Prahy v Praze 7-Holešovicích:
1961 – Vojtěch Cach: Paní Kalafová (titulní role)
1962 – A. N. Ostrovskij: Nevolnice (v Malostranské besedě)
1964 – B. Janoušek: O bubnu plném blech (režie)
1965 – Julius Zeyer: Radúz a Mahulena (společná režie s T. Masákem a role královny Runy)
– Jan Švestka: Mluvící prsten (královna)
1966 – Zdenka Horynová: Moudrá ševcová
1967 – K. Hůlková podle F. Hrubína: Kráska a zvíře (společná režie s T. Masákem)
1968 – Ludmila Vaňková: Princezna a šašek
1969 – Petr Weig: Kouzelná korunka
1970 – Jan Paulů: Král 333
– Petr Weig: Pohádka paní Duhy
1971 – Marie Holková: Princezna Pomněnka
– Jan Švestka: Tajemství šípkového hradu
– Giuseppe Luongo: Pohádka o zlaté knize
1972 – William M. Thackeray: Růže a prsten
1973 – manželé Bařinkovi: Pohádka z Honzovy Lhoty
1974 – Lesja Ukrajinka (textová úprava P. Weig): Lesní píseň
– Stanislav Oubram, Vlastimil Novák: Jak se kradou princezny
1975 – Petr a Stanislava Weigovi: Asyrský král (hra pro dospělé)
1976 – Oldřich Daněk: Zvířátka a Petrovští
1977 – Petr a Stanislava Weigovi: Když Petruška s kocourem hráli divadlo
1978 – Jiří Kafka, Tomáš Masák: Enšpígl, král šibalů (Král šibalů aneb Enšpíglova čtveráctví)
– Václav Čtvrtek: Malá zlá kouzelnice
1981 – Petr a Stanislava Weigovi: Kolotoč splněných přání
1983 – podle S. Prokofjevové a G. Sapgira Alexej Pernica a Tomáš Masák: Pohádka pro dva pláště
1985 – A. Pernica podle L. N. Tolstého: Pinokio, aneb Putování za odvahou
1988 se vzdala funkce organizační vedoucí souboru, kterou převzal přední člen souboru Petr Weig.
Čestnou vedoucí však byla až do skončení činnosti souboru, tedy oficiálně do roku 1992, fakticky 1990.
Vzhledem ke svému dlouholetému působení v souboru Doprapo se s tímto souborem zúčastnila soutěží a přehlídek, odkud si soubor odnesl řadu ocenění, často i těch nejvyšších. Zúčastnila se také všech zahraničních zájezdů souboru (Belgie, Nizozemí, Velká Británie, tehdejší NSR či Sovětský svaz). Výčet ocenění souboru Doprapo a zahraničních zájezdů viz heslo Doprapo.
Již od počátku školní docházky projevovala sklon k literatuře a verbálnímu projevu. Recitovala v rámci školy, účastnila se akcí Sokola (alegorické obrazy) apod.
Od šestnácti let navštěvovala pěvecký kroužek Občanské besedy v Praze Břevnově, kde zároveň působil divadelní soubor pod vedením dr. Miroslava Bláhy. Tento zapálený a zkušený divadelní ochotník, mimo jiné i předseda Pražského okrsku ÚMDOČ, ji získal po několika letech do svého divadelního souboru. Beseda hrála v sále hostince Na Marjánce v Bělohorské ulici.
Soubor se mj. v době protektorátu mohl pyšnit spoluprací s řadou významných divadelních profesionálů, kteří často pomáhali při přípravě inscenací – s Besedou spolupracovala např. Jarmila Kronbauerová, Rudolf Deyl st., Karel Jernek. Ti také navštěvovali veškeré premiéry souboru, popř. i představení souboru recenzovali v dobovém tisku.
Alena Zámostná v Občanské besedě hrála mj. v představeních:
1943 – František Klika, Zdeněk Petrla: Tabu; Fráňa Šrámek: Léto; František F. Šamberk: Jedenácté přikázání; P. Keunová: Sylva vede; K. Dvořák: Anonym;
1944 – Lope de Vega: Sedlák svým pánem; Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (odvážné uvedení této hry na konci protektorátu).
1950 – Nikolaj V. Gogol: Ženitba (v areálu Strahovského kláštera).
1954–1960 Alena Adámková působila jako vedoucí divadelního a recitačního kroužku při Domu pionýrů a mládeže v Praze 6 (Kajetánka). V té době poznala několik talentovaných dětí, které byly později platnými a významnými členy souboru Doprapo (např. Petr Weig).
1960–1961 absolvovala dvouletou Divadelní akademii při Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti.
Stěžejní činností Aleny Adámkové však byl soubor DOPRAPO, kterému zasvětila třicet let svého života. A to nejen jako vynikající herečka, ale i režisérka a téměř po celou dobu impozantní a respektovaná organizační vedoucí.
Soubor převzala v roce 1964 po emigraci dřívější vedoucí Anděly Krouželkové.
Činnost a výpis divadelních rolí v Doprapu.
Původní název Doprapa byl Elektra, soubor Ústředního klubu energetiky, zřizovatel Dům kultury Dopravního podniku hl. m. Prahy v Praze 7-Holešovicích:
1961 – Vojtěch Cach: Paní Kalafová (titulní role)
1962 – A. N. Ostrovskij: Nevolnice (v Malostranské besedě)
1964 – B. Janoušek: O bubnu plném blech (režie)
1965 – Julius Zeyer: Radúz a Mahulena (společná režie s T. Masákem a role královny Runy)
– Jan Švestka: Mluvící prsten (královna)
1966 – Zdenka Horynová: Moudrá ševcová
1967 – K. Hůlková podle F. Hrubína: Kráska a zvíře (společná režie s T. Masákem)
1968 – Ludmila Vaňková: Princezna a šašek
1969 – Petr Weig: Kouzelná korunka
1970 – Jan Paulů: Král 333
– Petr Weig: Pohádka paní Duhy
1971 – Marie Holková: Princezna Pomněnka
– Jan Švestka: Tajemství šípkového hradu
– Giuseppe Luongo: Pohádka o zlaté knize
1972 – William M. Thackeray: Růže a prsten
1973 – manželé Bařinkovi: Pohádka z Honzovy Lhoty
1974 – Lesja Ukrajinka (textová úprava P. Weig): Lesní píseň
– Stanislav Oubram, Vlastimil Novák: Jak se kradou princezny
1975 – Petr a Stanislava Weigovi: Asyrský král (hra pro dospělé)
1976 – Oldřich Daněk: Zvířátka a Petrovští
1977 – Petr a Stanislava Weigovi: Když Petruška s kocourem hráli divadlo
1978 – Jiří Kafka, Tomáš Masák: Enšpígl, král šibalů (Král šibalů aneb Enšpíglova čtveráctví)
– Václav Čtvrtek: Malá zlá kouzelnice
1981 – Petr a Stanislava Weigovi: Kolotoč splněných přání
1983 – podle S. Prokofjevové a G. Sapgira Alexej Pernica a Tomáš Masák: Pohádka pro dva pláště
1985 – A. Pernica podle L. N. Tolstého: Pinokio, aneb Putování za odvahou
1988 se vzdala funkce organizační vedoucí souboru, kterou převzal přední člen souboru Petr Weig.
Čestnou vedoucí však byla až do skončení činnosti souboru, tedy oficiálně do roku 1992, fakticky 1990.
Vzhledem ke svému dlouholetému působení v souboru Doprapo se s tímto souborem zúčastnila soutěží a přehlídek, odkud si soubor odnesl řadu ocenění, často i těch nejvyšších. Zúčastnila se také všech zahraničních zájezdů souboru (Belgie, Nizozemí, Velká Británie, tehdejší NSR či Sovětský svaz). Výčet ocenění souboru Doprapo a zahraničních zájezdů viz heslo Doprapo.
Bibliografie:
MASÁKOVÁ, Ludmila: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. leden 2008.
Ochotnické divadlo 1961, č. 8, 3. s. obálky, foto.
Ochotnické divadlo 1961, č. 8, 3. s. obálky, foto.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.