HURYCH, Pavel

Pavel Hurych

1960–1968 na základní škole se zajímal o literaturu a poezii, v osmé a deváté třídě za podpory učitelky češtiny recitoval a účastnil se pražských kol STM. S rozmachem magnetofonového záznamu se podílel i na nahrávkách poezie pro výuku literatury na školách.

1968-1971 na učňovské škole se díky profesorovi češtiny dál věnoval literatuře a hlavně návštěvám divadla. Již v té době ho začala zajímat divadelní technika, zejména světlo a zvuk.
Koncem 60. a počátkem 70. let minulého století P. Hurycha zaujala CW hudba, takže když
1970 dostal nabídku dělat na koncertech technika, neváhal, a začal si pozvolna pořizovat vlastní aparaturu... Kolotoč zaměstnání a 2x až 4x týdně vystoupení nebo koncert s několika kapelami vydržel 2 roky, než všeho nechal.

1973 přijal nabídku divadelního souboru Modřanských strojíren, aby jim šel dělat technika.
1975 došlo v souboru k personálním změnám, někteří starší členové odešli. Zůstala hrstka povětšině mladých, kteří chtěli dělat divadlo pro děti modernějším způsobem - vzniklo DIVNEZVADLO.
Pavel Hurych se stal vedoucím souboru, a brzy začal - časem i se svou ženou - režírovat.
1976–1985 souběžně navštěvoval režisérské kurzy pořádané Kulturním domem hl. m. Prahy a Lidovou univerzitu při Městské knihovně (lektoři: prof. J. Císař, J. Kazda, J. Černíková-Drobná, J. Suchý, a další), ale i řadu dalších, i krátkodobých kurzů
1979 a 1980 absolvoval 1. a 2. ročník KMD při JH.
Protože bylo potřeba do pohádek navrhovat i výpravu, začal navštěvovat i scénografické kurzy (ing. arch. J. Bláha, prof. J. Svoboda, arch. J. Dvorský).

Divnezvadlo úspěšně absolvovalo několik Pražských přehlídek divadla pro děti, s inscenací Růže pro princeznu bylo navrženo k postupu na Národní přehlídku v Ostravě, leč v tom roce se neuskutečnila...
Na přelomu let 1985 – 86 vzniklo přičiněním V. Maškové při Divnezvadlu studio, které se začalo věnovat hrám pro dospělé. (1986 Ch. Triana Noc vrahů).
Po revoluci došlo ke zrušení Závodního klubu Modřanských strojíren a soubor se přestěhoval na druhý konec Prahy - do Řep.
Zůstala jen hrstka věrných, převážně členů studia. Soubor se pod režijním vedením Věry Maškové věnoval převážně hrám pro dospělé a přejmenoval se na SUMUS. Pavel Hurych se mohl zcela věnovat technice a scénografii.

1993 dostal nabídku od L. Valeše na spolupráci se souborem Rádobydivadlo Klapý při inscenaci Hory se připravují k porodu, na svět přijde malá šedá myš. Nabídku přijal, zatím j.h., a v této pozici pracoval ještě na další inscenaci ( 1,2,3,4,5, cos to chlapče cos to sněd).

Soubor SUMUS v tomto období začal stagnovat.
1995 P. H. do Rádobydivadla přešel jako řádný člen (Ukrutný Lorko, koridou voníš) a v Sumusu zůstal externě.
V Rádobydivadle se věnuje technice a scénografii včetně její realizace.
Na přehlídkách získal několik ocenění za scénu. Za nejprestižnější považuje ocenění za scénu do inscenace Rádobydivadla PG romantyckej příběh a spolupráci s K. Baranowskou na oceněné scéně v inscenaci Na druhém břehu řeky českolipského Divadelního klubu Jirásek.

O svém přístupu k jevištní technice a scénografii říká:
"Od samého počátku práce v divadle jsem se snažil získávat vědomosti v oboru divadelní techniky, hlavně o divadelním svícení. Pozvolna jsem rozšiřoval vlastní světelný park a věnoval se výrobě regulačních a efektových zařízení. Několikrát se mi podařilo vnutit do profesionálního divadla jako dobrovolný asistent techniků. Po čase jsem zjistil, že se tam většinou pracuje rutinně, bez nápadu, o nadšení nemluvě. Začal jsem experimentovat se světlem sám a přišel na spoustu zajímavých poznatků. Jezdil jsem na festivaly a přehlídky, snažil jsem se dívat na inscenace z výtvarného pohledu a přemýšlel o tom, jak by se dalo představení vylepšit, ozvláštnit nebo jak by se mu dalo pomoci světlem."

Stal se lektorem seminářů na téma scénografie a světlo při regionálních přehlídkách .
2003, 2006 a 2009 byl lektorem semináře T jako technika Klubu (nejen) mladých divadelníků na Jiráskově Hronově.
Pro potřeby frekventantů prvního hronovského semináře sepsal pomocné materiály, na další seminář ve spolupráci s J. Vondruškou ml. a R. Felzmannem připravili skripta Světlo v rukou osvětlovače.
Zájem mnoha dalších divadelníků o tato skripta, inicioval vznik a 2007 vydání devadesátistránkové publikace Světlo a zvuk v rukou tvůrců divadelního představení, rozšířené o kapitoly o zvuku a doplněné o důležité výňatky z norem o bezpečnosti práce týkající se divadelní techniky.
V Amatérské scéně 2005 publikoval seriál článků o technice – servis/technika.

Mezi lety 1987 a 2001 technicky zajišťoval prostor sokolovny na FEMAD v Libici nad Cidlinou, od roku 1992 dodnes se podílí na technickém zajištění hracích prostorů na Jiráskově Hronově (s Jaroslavem Vondruškou ml. Sokolovna, Slávie, ZUŠ, později s Janem Kaškou a Václavem Krycnerem Myšárna, stan, mobilní podium a další prostory).
---

Režie DIVNEZVADLO:
1977 – G. Schulze: Čertovy zlaté vlasy
1977 – V. Čort : Pohádka o líných strašidlech
1978 – V. Novák, S. Oubram: Vodník Mařenka
1981 – P. Grym: Bubáci
1983 – P. Grym: Růže pro princeznu
1983 – M. Mašatová: Draci
1984 – V. Čtvrtek, I. a P. Hurychovi: Pohádka nejen o kosatci

Scénografie a realizace DIVNEZVADLO:
1975 – V. Říha: Dvě Maričky
1976 – I. Hurychová: Jak se princezny chtěly vdávat
1976 – A. Mikulka: O bílé kočičí princezně
1977 – V. Čort: Pohádka o líných strašidlech
1977 – G. Schulze: Čertovy zlaté vlasy
1978 – V. Novák, S. Oubram: Vodník Mařenka
1987 - aut. neznámý, hra původně loutková – Čertovy nevěsty
1981 – P. Grym: Bubáci
1982 – Čertovská pohádka
1983 – P. Grym: Růže pro princeznu
1983 – M. Mašatová: Draci
1984 – V. Čtvrtek, I. a P. Hurychovi: Pohádka nejen o kosatci
1986 – K. Čapek: Velká dračí pohádka

Scénografie SUMUS:
1986 – Ch. Triana: Noc vrahů
1988 – V. Mašková: Nezabijte Elektru
1989 – P. Mesina: Krajkářky
1990 – M. C. Anday: Jak se hraje mikádo
1991 – R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti
1992 – V. Mašková, F. Villon: Toho? Toho jsme neznali
1993 – V. Mašková, F. G. Lorca: Labyrinty

Scénografie a realizace scény RÁDOBYDIVADLO:
1995 – H. Ibsen, L. Valeš: PG aneb Romantyckej příběh
1997 – M. Frayn: Za scénou
1998 – I. Bergman, L. Valeš: A Ježíšek už dávno…
1999 – L. Valeš, A. Strindberg: O svatém Jánu hledej sobě vránu (spol. s K. Baranowskou)
2000 – P. O. Enquist:: Noc tribádek (spol. s K.Baranowskou)
2000 – T. Wilder: Naše městečko (spol. s K. Fixovou)
2003 – L.Valeš, P. O. Enquist: Fajdraricie
2004 – L. Valeš, I. Bergman: Taková podivná kombinace citů
2005 – L. Valeš, B. Friel: Hřbitůvek v Ballybeg
2006 – L. Fullerová: Liz a Betty
2007 – N. Koljada: Slepice
2008 – M. de Ghelderode: Escorial
2012 – P. Shaffer: Amadeus

Další aktivity:
1990 zakládající člen a také do 2008 včetně člen výboru Českého střediska AITA/IATA, jíž je dosud členem.
Od roku 1991 člen FV a organizačního štábu Jiráskova Hronova,
1992–2002 člen programových rad pro národní přehlídku činoherního divadla a Jiráskova Hronova.

1990 zakládající člen ADA (Amatérská Divadelní Asociace), předseda pražského regionu.
Po sloučení celorepublikové rady s pražským regionem místopředseda, 2008 druhé volební období 1. místopředseda.
2015-2022 předseda ADA. 2022 předal funkci Jakubu Pilařovi.

Od roku 2017 ředitel Režijní školy ADA (2017-2020 Bystřice u Benešova, 2020-2024 Nučice).

Technicky zajišťuje inscenace Rádobydivadla Klapý, úzce spolupracuje s režisérem Jaroslavem Kodešem (např. na inscenaci OS Žumpa SEX).

HURYCH, Pavel: Informace pro Databázi ČAD. Rkp. březen 2008.

----

HURYCH, Pavel: Servis - technika. Seriál článků. Amatérská scéna 2005, č. 1-6.

HURYCH, Pavel; ČIVRNÝ, Tomáš. Světelné desatero Pavla Hurycha. Online. Divadelník.cz 17. 3. 2021 [cit. 2024-10-14]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/svetelne-desatero-pavla-hurycha/ - viz Texty

HURYCH, Pavel, VONDRUŠKA, Jaroslav, ml., FELZMANN, Rudolf: Světlo v rukách osvětlovače. Účelová publikace semináře T na Jiráskově Hronově 2006, 75 s.

HURYCH, Pavel, VONDRUŠKA, Jaroslav, ml., FELZMANN, Rudolf: Světlo a zvuk v rukou tvůrců divadelního představení. Praha, 2007. 90 s.