HAJDA, Alois, režisér, Brno

Divadelní režisér a pedagog, emeritní profesor režie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, význačná osobnost českého divadla. Dětství prožil v Kroměříži, vystudoval kroměřížské reálné gymnázium.
Studium divadelní režie na JAMU v Brně absolvoval v roce 1953.
1953-1957 byl režisérem, 1959-1961 šéfem Slováckého divadla v Uherském Hradišti,
1957-1959 režisér činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích,
1961-1962 šéf činohry Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (s Janem Grossmanem zde inscenoval Brechtovu Matku Kuráž a její děti).

Jeho profesionální umělecká dráha je nejvíce spjata s Brnem.
1962-1971 a 1981-1991 režisér Mahenovy činohry Státního – dnes Národního – divadla. Spolupracoval zejména s dramaturgy Ludvíkem Kunderou a Bořivojem Srbou.

Po nástupu Husákovy tzv. „normalizace“ byl nucen opustit brněnské angažmá i pedagogické místo na JAMU a
1971-1981 působil ve Zlíně. Prosadil se zde mj. inscenacemi L. Andrejeva, B. Brechta, A. P. Čechova, V. K. Klicpery či W. Shakespeara.
1981–1991 opět v brněnské činohře, kde mj. inscenoval Brechtova Pana Puntilu a jeho služebníka Mattiho, Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy, Ibsenova Nepřítel lidu, Maryšu bratří Mrštíků aj.
1986–1989 byl také režisérem činohry Národního divadla v Praze (H. von Kleist: Rozbitý džbán, W. Shakespeare: Jindřich IV.).

Od 1991 se věnoval pedagogické práci na Divadelní fakultě JAMU i kulturní činnosti v širším měřítku. Profesorem byl jmenován v roce 1992.
1991-1997 působil jako prorektor a
1997-2003 působil ve funkci rektora JAMU.

Byl členem a předsedou Poradního sboru pro kulturní politiku Rady města Brna, členem pracovní skupiny Akreditační komise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro umělecké obory; člen uměleckých rad JAMU, AMU, Divadelní fakulty AMU aj.

Významná byla Hajdova záslužná spolupráce s moravskými amatérskými soubory
– Dělnickým divadlem v královopolském Semilasse počínaje a
– Divadlem Jana Honsy ve valašské Karolince (nedávno se stal jedním ze dvou „kmotrů“ jeho renovovaného sídla) konče.
– Nejvíce se tato aktivita již od r. 1955 soustředila do tehdy odborářského souboru ZK PAL-Magneton v Kroměříži. V přátelském ovzduší vzájemného respektu a souznění s kamarády a spolužáky z dětství, kteří se za jeho citlivého vedení vypracovali ve výrazné herecké či recitátorské individuality (L. Tvarůžek, G. Hrabal, L. Cápková aj. – nemáme-li už jmenovat ty, kteří si poté herectví opravdu zvolili za své povolání). Zejména v sedmdesátých letech zde téměř každoročně připravoval dramaturgicky náročný titul, jenž pak sklízel vavříny na rozličných renomovaných festivalech a přehlídkách. Obecenstvo Jiráskových Hronovů tak postupně aplaudovalo např. jeho nastudování Čapkovy Matky (1971), Hrubínovy Křišťálové noci (1973), Örkényho Kočičí hry (1974), Brechtových protifašistických Pušek paní Carrarové (1975) i Matky Kuráže a jejích dětí (1978) nebo Mahenova Nasrredina (1976). Tvárnou protagonistkou tu zpravidla bývala Ludmila Cápková (viz).

2002 mu byla udělena Cena města Brna v oboru dramatické umění.

Více viz: Institut umění – Divadelní ústav / Virtuální studovna / Orální historie českého divadla: http://vis.idu.cz/OralHistory.aspx?id=2397

ZÁVODSKÝ, Vít: Kytička panu profesorovi. Amatérská scéna 2008, č. 4

ZBOŘILOVÁ, Libuše: Ještě jednou k jubileu Aloise Hajdy. (Vztah k ochotnickému hnutí v Kroměříži). Program, 1988, září, s. 14-16.

ŽIVNÝ, Miloš : Rozhovor s divadelním režisérem. Alois Hajda. Zpravodaj města Kroměříže1968, č. 12, s. 10-13. 1988


AS 1990/7, s. 14; 1998/3, s. 27; 2003/6, s. 43-studie