Praha, Městské divadlo Královských Vinohradů, ČAPEK Josef návrh opony, 1927
Zdroj: Sbírka Národního muzea Praha, Česká republika, H6D-2645 / - S - II d - 3 ch -
Praha, Městské divadlo na Královských Vinohradech, návrh opony k inscenaci hry Paroháč, autor Josef Čapek, 1927, depozitář NM Praha
Autor: ČAPEK, Josef
Rozměr: 290 x 250 mm
Vročení: 1927
Motiv:
antiiluzivní - tvoří ho svislé černé a bílé pásy, mezi něž je vkomponována figura paroháče v rozfázovaném pohybu
Návrh Josefa Čapka na oponu k inscenaci hry Émile Mazauda Paroháč pro Městské divadlo na Královských Vinohradech, akvarel 290 x 250 mm, prem. 9. IX. 1927, režie Bohuš Stejskal.
---
Čapkův návrh opony (akvarel 290 x 250 mm) pro inscenaci Paroháče Émile Mazauda v režii Bohuše Stejskala pro Městské divadlo na Královských Vinohradech velmi dobře ukazuje Čapkovo výtvarné směřování ve druhé polovině 20. let 20. století. Jeden ze zakladatelů moderní české scénografie nepřestával stavět na čelní místo lidskou figuru. Ta byla těžištěm i jeho raných kubistických a expresionistických experimentů. Od doby založení skupiny „několika Tvrdošíjných“ (1918) však Čapek spojuje zájem o lidskou figuru s opětovným tíhnutím k elementárnímu tvaru, což v oboru scénografie dokazuje v první řadě proslulá výprava hry Ze života hmyzu pro Národní divadlo v Praze (1922).
Návrh opony pro Mazaudova Paroháče je důsledně antiiluzivní, tvoří ho pouze svislé černé a bílé pásy, mezi něž je vkomponována figura paroháče v rozfázovaném pohybu, nepochybný pozdní ohlas kubofuturistických postupů.
Figura je důsledně stylizována způsobem, připomínajícím kresby neolitu či „umění přírodních národů“. Tento stylizovaný výtvarný projev byl teoretizujícím umělcům dvacátých let daleko bližší, než dříve oceňované umění jeskynních maleb mladšího paleolitu. Sám Josef Čapek se tímto uměním teoreticky zabýval již od předchozího desetiletí a roku 1938 své výzkumy shrnul v knize Umění přírodních národů. Právě ve druhé polovině dvacátých let se v několika obrazech pokusil prakticky aplikovat získané poznatky převedením dosavadních sumárních tvarů svých postav do podoby jednoduchých znaků.
Zpracování ústředního motivu paroháče mu umožnilo pokusit se o totéž i na poli jevištního výtvarnictví.
Dílo, které máme před sebou, představuje vzácný příklad změny orientace Čapkovy tvorby ke konci dvacátých let, i důslednosti jeho tvorby, kdy se novou orientaci pokusil prosadit ve všech oborech své výtvarné činnosti, včetně typografie, ilustrace i scénografie.
(Mgr. Jakub Synecký, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
---
Čapkův návrh opony (akvarel 290 x 250 mm) pro inscenaci Paroháče Émile Mazauda v režii Bohuše Stejskala pro Městské divadlo na Královských Vinohradech velmi dobře ukazuje Čapkovo výtvarné směřování ve druhé polovině 20. let 20. století. Jeden ze zakladatelů moderní české scénografie nepřestával stavět na čelní místo lidskou figuru. Ta byla těžištěm i jeho raných kubistických a expresionistických experimentů. Od doby založení skupiny „několika Tvrdošíjných“ (1918) však Čapek spojuje zájem o lidskou figuru s opětovným tíhnutím k elementárnímu tvaru, což v oboru scénografie dokazuje v první řadě proslulá výprava hry Ze života hmyzu pro Národní divadlo v Praze (1922).
Návrh opony pro Mazaudova Paroháče je důsledně antiiluzivní, tvoří ho pouze svislé černé a bílé pásy, mezi něž je vkomponována figura paroháče v rozfázovaném pohybu, nepochybný pozdní ohlas kubofuturistických postupů.
Figura je důsledně stylizována způsobem, připomínajícím kresby neolitu či „umění přírodních národů“. Tento stylizovaný výtvarný projev byl teoretizujícím umělcům dvacátých let daleko bližší, než dříve oceňované umění jeskynních maleb mladšího paleolitu. Sám Josef Čapek se tímto uměním teoreticky zabýval již od předchozího desetiletí a roku 1938 své výzkumy shrnul v knize Umění přírodních národů. Právě ve druhé polovině dvacátých let se v několika obrazech pokusil prakticky aplikovat získané poznatky převedením dosavadních sumárních tvarů svých postav do podoby jednoduchých znaků.
Zpracování ústředního motivu paroháče mu umožnilo pokusit se o totéž i na poli jevištního výtvarnictví.
Dílo, které máme před sebou, představuje vzácný příklad změny orientace Čapkovy tvorby ke konci dvacátých let, i důslednosti jeho tvorby, kdy se novou orientaci pokusil prosadit ve všech oborech své výtvarné činnosti, včetně typografie, ilustrace i scénografie.
(Mgr. Jakub Synecký, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
Majitel/umístění:
Praha, Národní muzeum
Praha, Národní muzeum
Fyzický stav:
neexistuje, dokumentována
Tematická skupina:
scénografie představení
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.