Trnávka, sál hostince Jana Kutílka, opona se sedící dívkou s růží a panoramatem Hradčan, autor Jan Česal, 1929, zachované torzo opony v soukromém vlastnictví

Dívka vzhlíží k panoramatu Hradčan.

Opona z Trnávky u Řečan nad Labem na Pardubicku. Nacházela se v bývalé hospodě, kde byl také sál a jeviště, dnes dům č.114 v ulici Obránců míru.

Dívka zahalená průsvitným závojem drží růži a vzhlíží k panoramatu Hradčan. Na nefotografované části výřezu je autograf malíře Jana Česala.
Zachovaná část opony byla údajně rámovaná malovanou draperií a květinami.

Oponu nechal objednat u malíře Jana Česala sedlák Jan Kutílek z Trnávky. Přístavba jeviště k sálu byla schválena Okresní správou politickou (Expositura v Přelouči) 28.června 1927. Opona vznikla nejpozději se vznikem DrO SDH r.1929 v Trnávce, dle pamětí J.Kutílka. Původní velikost opony podle plánů jeviště a velikosti rolny byla 510x400cm. Hostinec (dnes dům č.114 v Trnávce), kde byla opona používána, vlastnil Jan Kutílek do r. 1948. Po znárodnění byla ze sálu vytvořena samoobsluha a z jeviště sklad, a opona byla zazděna cihlovou zdí. Po r. 1989 byla opona nalezena zničená, vyříznuta pouze střední nejzachovalejší část, a ta odvezena mimo obec Trnávku.

---

Z opony o rozměrech asi 600 x 400 cm z bývalého hostince v Trnávce u Řečan nad Labem na Pardubicku zbyla dnes jen malá část. Zachoval se výřez středu opony 200 x 200 cm. K místnímu sálu bylo po roce 1927 přistavěno jeviště a opona vznikla pravděpodobně v roce, kdy začíná činnost divadelního spolku místních dobrovolných hasičů. U kutnohorského malíře Jana Česala (1890-1961) ji objednal majitel hostince, sedlák Jan Kutílek. Poté, co o dům po roce 1948 přišel, byl sál přestavěn na sklad a později samoobsluhu a opona byla skryta za cihlovou zazdívkou. Teprve po roce 1989 byla silně poškozená opona znovu nalezena a byla z ní vyříznuta pouze nejzachovalejší střední část; potomek původního majitele hostince ji má na jiném místě vystavenou jako závěsný obraz.
Hlavní výjev opony představoval dívku v průsvitném závoji s růží. Dívka sedí na kamenné lavici na terase s balustrádou a vázou a spíš než k panoramatu Hradčan, zobrazeném za ní, hledí nepřítomně někam mimo obraz. Zdánlivě retardující dozvuk historizujících kompozic z konce století, který je ve zvolené kompozici zřetelný, přitom nebyl v divadelních oponách – beroucích si ještě dlouho do 20. století za předlohu např. Hynaisovu oponu pro Národní divadlo – nijak neobvyklý. Aktuálnější je zde jen motiv Pražského hradu, objevující se na mnoha oponách zejména po vzniku samostatného státu. Tradiční bylo zřejmě i celkové schéma opony: ústřední výjev lemovala rozhrnutá draperie, jejíž zbytky jsou viditelné ve spodních rozích a po stranách zachované části, a údajně i květiny, ve kterých snad mohl autor zúročit svou praxi malíře zátiší a květin. Přestože údajně maloval i dekorace pro ochotnická divadla, trnávecký výlet do monumentálnějšího oboru divadelního malířství pro něj nebyl příliš úspěšný – celkové provedení je dost toporné a selhává jak v anatomii dívčí figury, tak v perspektivě zobrazených staveb.

(Mgr. Jiří Bláha, červenec 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)

sál hostince Jana Kutílka v Trnávce, dům č.114 v ulici Obránců míru

v soukromém vlastnictví na jiném místě, torzo vystaveno jako obraz

Ing. Patrik Kutílek