Slovensko, Martin, Národný dom, opona, Karel Vítězslav Mašek, 1891
Zdroj: Slovensko, Martin, Slovenské komorné divadlo
Slovensko, Martin, Národný dom 2008.
Zdroj: ex http://www.divadlomartin.sk/narodny-dom (17.10.2013 JV)
Slovensko, Martin, Národný dom, detail opony, Karel Vítězslav Mašek, 1891
Zdroj: Slovensko, Martin, Slovenské komorné divadlo
Slovensko, Martin, Národný dom, detail opony, Karel Vítězslav Mašek, 1891
Zdroj: Slovensko, Martin, Slovenské komorné divadlo
Martin (Slovensko), Národný dom, opona Bratřím Slovákům, autor Karel Vítězslav Mašek, 1891, Slovenské národné muzeum Martin
Autor: Karel Vítězslav Mašek
Rozměr: 667 x 475 cm
Vročení: 1891
Materiál, technika: Olej na plátně
Nahoře letopočet 1891
Centrální postava Matka Vlast, k ní sestupuje slavnostní průvod Slováků.
Dole na pásku nápis: Bratřím Slovákům - Umělecká beseda.
Po stranách medailony: vlevo Ján Palárik, vpravo Jonáš Záborský
Dole je opona lemována pásem zobrazujícím slovenskou mřížkovou výšivku.
-----------------------------------------------
HURBAN-VAJANSKÝ, Svetozár: Opona divadelná v Domě. Národnie noviny, roč. XXII, s. 3, 29. prosince 1891.
..............
Forma je takto myslená: uprostred rámu bohato ornamentovaného nachádza sa obraz: letná zelená krajinka, v jej úzadí na pravo vypína sa pravý roh veľkolepého staviska so štíhlymi stĺpami, na ľavo vidno Tatry v rannej mlhe. Krajinka osvetlená je práve vyšlým slnkom a celá jagá sa v jeho svetle. Uprostred bujnej trávy, pri kríčku bielo zakvitlom sedí alegorická figúra krásnej ženy, ovenčená lipovým vencom. O jej lono opiera sa malé, utešené dievčatko, túli sa ako k matke. Bezstarostná dôvera svieti z detských očú. Krásna žena drží v ľavej ruke lipový trojlist tak, že on padá na práve vychádzajúce slnko. Originálna to myšlienka. Temno-zelené listy odrážajú sa o mhlisto ohnivú guľu, ktorej okraje splývajú s nebom. U schodov, vedúcich na kolonádu staviska, stojí silná figúra muža v málo strojnom obleku našich Hornonitrancov a drží v ruke bezbarevnú zástavu so sokolom na špici žrďovej. Figúra je krásne kreslená a výtečne maľovaná. Pod kolonádou v hodnej už diaľke a preto v nejasnote tmolí sa ľud. Dolu schodami v krásnom pohybe beží strojné malé dievča s vencom. Toto dievča je opravdovou malou perličkou celého obrazu.
Všetky tieto jednotlivosti splývajú v harmonický celok. Obraz má tak zvaný „vozduch“, robí skutočne neopísateľný dojem letného jasného rána so slnkom polo zakrytým parami, aké zjavujú sa na vysokých horách. Tón celého je bľadistý, nekrikľavý, a tým zpočiatku zarazí diváka, privyknutého na jarké, tuhé barvy. No po dlhšom pozorovaní otvára sa pred očima celá priehlbeň jarnej krajiny – pravý „pleine air“, temer bez tieňov, v čom si ľubuje nová francúzka škola. V kritike „Světozora“ o našej opone stojí, že je to prvá opona, maľovaná „pleine air“. Barvy sú vyrátané na umelé svetlo. Figúry sú vozdušné, ľahúnko vdýchnuté na plátno, niet bujného incernátu, všetko je ako bájka v polosne. A práve táto poesia účínkuje na umného pozorovateľa sošľachťujúco a budí radosť. Ostatne v tomto ohľade naša opona prestála kritiku v Prahe, kde bola vystavená v dvoranách Žofínskeho paláca.
V tom samom jemno-barevnom tóne vydržané sú i ornamenty, ťahajúce sa z oboch strán a spodkom. I tie sú figurálne. Po bokoch sú dve karyatídy, nesúc na hlave podstavcom podobné ornamenty. Na vrchu podstavcov (renaissance) ležia masky.
Karyatídy vyrastajú z kalicha nižného podstavca, ony držia v rukách žrdky, zo žŕdok idú do trojuhla šnúry, na ktorých visia dva bronzové medaillony: v pravom je podobizeň Palárika, v ľavom Záborského, oba v profile ako na razených peniazoch. Výborne trafený je Záborský, menej Palárik. Dolu pod obrazom je veľký medaillon ružovej barvy, pretrhnutý emblemom poesie – lýrou. Okolo medaillona je utešená guirlande z ovocia a kvetov.
Pod obrazom tiahne sa pás s nápisom: „Bratřím Slovákům – Umělecká Beseda.“ Potom príde široký pás slovenských výšiviek (štylisované tulipány, kohút atď.). Úzky meander zo slovenských motívov zakľučuje ornamentiku; od meandra na dol visia šedasté kvastle.
Umelec vedel motívy zo slovenských výšiviek do súladu priviesť s renaissačnými okrasami – a tak použil pri dekoratívnej veľkej maľbe iste po prvý raz výtvory ľudového umu slovenského. Jeho snahou bolo: namaľovať oponu slovenskú, v duchu národnom, a pri tom vyhnúť super – alegorickým, vo vzduchu visiacim geniom alebo komediantským figúram, ošnurovaným a hrdinským! On namaľoval prostého synka, sedliaka, dajúc mu do ruky zástavu, znakom, že i prostý Slovák má v duši túžbu vymaniť sa zpod tmy; namaľoval scénu rodinnú – dcéru túliacu sa k matke! Veru, v rodine je ešte naša sila; hrdinské scény, pyšné kostýmy boly by namaľovanou lžou. Hynais na oponu Národnieho Divadla v Prahe namaľoval ľud pracujúci a obetujúci posledný halier na oltár vlasti... murárov a nádenníkov celkom v duchu pilného národa českého, Mašek podal nám rodinnú, útlu scénu a načrtol chudobnú síce oblekom, ale silnú a zdravú postavu muža z ľudu, za ktorého sa my nehanbíme, ale vinieme ho k srdcu.
Celkovitý dojem opony, obrazu to až do podrobnosti prevedeného, je hlboký a trvalý! Kus jasu, svetla a lahodnú svietiacu barvu priniesla nám opona do šedo-mračného času, v ktorom žijeme. Vďaka za bratský, krásny a veľký dar!
--------------------------
DORICA, Jozef: Reštaurovanie prvej opony z Národného domu v Turčianskom svätom Martine od autora Karla Vítězslava Maška. In: Zborník Slovenského národného múzea XCV, Etnografia 42, Bratislava 2001, s. 183 – 189.
Exc:
Opona z Národného domu v Turčianském svatém Martine je dnes už významnou umelecko-historickou památkou dějin začátků slovenského divadelnictví.
Po otevření Národního domu v Turčianském svatém Martině v roce 1890 se výbor pro jeho postavení a zařízení rozhodl vybavit jeviště malovanou oponou. Jeho představitelé se obrátili se žádostí o pomoc s vypracováním dekorativní opony pro jeviště sálu, v kterém působil divadelní ochotnický kroužek Slovenský spevokol, do Prahy. Česká strana zareagovala velkoryse. Umělecká beseda – první český umělecký spolek, se rozhodla nést všechny náklady spojené s vytvořením opony a věnovat Oponu s figurálním motivem jako dar Národnímu domu. Vypovídá o tom i nápis umístěný přímo na Oponě v dekorativním orámování pod spodním okrajem ústředního obrazu: Bratřím Slovákům – Umělecká beseda. Je to snad svého druhu také jediná památka národních dějin s přímou dedikací vzájemných vztahů Čechů a Slováků v 19. století.
Opona pro Národní dům v Martině začala svoji historickou existenci symbolicky na Štědrý den roku 1891, kdy byla do Turčianského Sv. Martina dovezena a předána jako dar. Byla chápána jako symbol bratrské slovanské vzájemnosti. Po dokončení její malby, ještě před odevzdáním, byla s úspěchem vystavena v sále Žofína v Praze. Její příchod do Martina oznamovaly již předem některé tehdejší slovenské noviny. Největší pozornost však věnoval tomuto daru Svetozár Hurban Vajanský v Národných novinách z 29. prosince 1891 nadšenými slovy v článku Opona divadelná v Dome. Později, v roce 1892, v Slovenských pohĺadoch v článku Beseda, hodnotícím kulturní činnost v roce 1891, ocenil dar také Jozef Škultéty. Namalování O pona objednala Umělecká beseda u mladého českého autora Karla Vítězslava Maška.
Maškova Opona sloužila svému účelu ještě po roce 1944, když byl Národný dom přeměněn na Slovenské komorné divadlo. Byla tam umístěna až do padesátých let 20. století, když divadlo přešlo pod armádní správu (6. 10. 1951 bylo přejmenováno na Armádne divadlo) a uskutečnila se přestavba budovy, byla Opona z jeviště odstraněna. Později, pravděpodobně v druhé polovině padesátých let (1957 – 1958) byla předána Slovenskému národnému múzeu v Martině a stala se součástí jeho kulturně-historických sbírek.
V průběhu let používání byla mnohokrát opona opravována, záplatována a sešívána, po sejmutí byla neodborně poskládána a nevhodně umístěna. Zjistilo se, že jedna z oprav byla realizována studenty restaurátorského oddělení Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě při vystavení Opony na výstavě Slovenské divadelníctvo po roku 1918 na Bratislavském hradě v roce 1970. Je zajímavé, že na zadní straně Opony, přímo na plátně byly objeveny kresebné studie od malých skic až po životní velikost. Je jich celkem 10. Pravděpodobně je to zachycení konkrétních divadelních postav. Vzhledem k tomu, že po podlepení novým plátnem zůstanou neviditelné, všechny kresby byly důkladně fotograficky zdokumentovány. Autorství těchto kreseb je zatím neznámé a je ve stadiu výzkumu.
Jozef Dorica, akademický malíř a autorizovaný restaurátor zaznamenal záchranné akce do roku 2001, jejichž cílem byla fixace Opony, která měla být umístěna na čelné stěně velké zasedací síně Slovenského národného múzea v Martině.
Původní metodický záměr majitele orámovat Oponu jako klasický obraz ozdobnou rámovou lištou byl změněn. Aby se uchovalo původní výtvarné ztvárnění i její funkce také v novém prostředí, bude okolí stěny upraveno jako divadelní jevištní portál… Před námi ale stále ještě zůstává důležitá etapa restaurování. Citlivou retuší vrátit Oponě její původní vzhled a dnes, již jako vzácnému dílu slovenských muzeálních akvizic, také její umělecko-historickou hodnotu.
--------------------
Pekarikova Barbora, Slovenské národné múzeum.
K celkovému reštaurovaniu opony nedošlo. Opona bola vystretá a vyžehlená. V súčasnosti je umiestnená vo Veľkej zasadačke SNM v Martine.
Momentálne stále nevieme, kedy bola opona do zbierok múzea získaná. Pôvodne bola určená do priestorov Národného domu, ale v 50. rokoch 20. storočia ju vystriedala nová opona od M. Benku. Je možné, že ju následne v 50. rokoch premiestnili do múzea, ale to len predpokladáme.
(JV: zjištěno, že opona M, Benka neexistovala, pouze jeho obrazy zdobily hlediště, 2014 jsou instalovány ve foyer divadla.)
-----------------
Po rozsiahlej rekonštrukcii bola 19. decembra 2008 slávnostne otvorená prvá scéna Slovenského komorného divadla - Národný dom v Martine. Povedomie o existencii tohto demokratického a polyfunkčného priestoru, ktorý patril v minulosti medzi najvýznamnejšie centrá kultúrneho, politického a sociálneho života, je v našej kultúre veľmi slabé. Národný dom nebol len lokálnym priestorom, kde sa hrávalo ochotnícke divadlo, organizovali besiedky či hral biliard. S touto „ľudovou" stavbou (postavenou formou spoluvlastníckych podielov) sa spája niekoľko jedinečností. Samozrejme, k iniciatíve postaviť takúto významnú inštitúciu prispeli isté skutočnosti.
Na Štedrý deň roku 1891 bola do Martina z Prahy dovezená maľovaná opona, ktorej autorom bol akademický maliar Karel Vítězoslav Mašek. Oponu darovala Umelecká beseda - prvý český umelecký spolok, čo je zachytené aj priamo na nej: BRATŘÍM SLOVÁKŮM - UMĚLECKÁ BESEDA. Opona bola chápaná ako symbol bratskej slovanskej vzájomnosti. Jedná sa o jedinú pamiatku národných dejín v 19. storočí, kde je takto priamo vyjadrený vzájomný vzťah Čechov a Slovákov.
ex http://www.divadlomartin.sk/narodny-dom (17.10.2013 JV)
---
Turčianský Svatý Martin byl v druhé polovině 19. století centrem politického a kulturního života na Slovensku. Mj. byl sídlem Matice slovenské (1863), a v roce 1872 tu vznikl Slovenský spevokol, spolek martinských ochotníků, který sdružoval lidi ze všech společenských vrstev. I když podle stanov měl být jeho hlavní činností zpěv, brzy se jí stalo hlavně divadlo. Působil v dvoraně budovy Matice slovenské, ta však byla v roce 1875 násilně zrušená a ochotníci pak hráli v nevyhovujících martinských hostincích. V druhé polovině 80. let započalo úsilí o vybudování důstojného Národního domu. O jeho úspěch se nejvíc zasloužili režisér a herec Spevokolu Andrej Sokolík a spisovatel, publicista a politik Svetozár Hurban Vajanský (1847-1916), který se k národu obrátil s výzvou podpořit finančními sbírkami výstavbu domu. Základní kámen byl položen v dubnu 1888, budova byla otevřena 12. srpna 1890. Divadelní sál byl impozantní – s dvěma proscéniovými lóžemi, parterem, třemi galeriemi a velkým prostorem na stání. Vešlo se do něho asi 1000 diváků.
Výbor pro výstavbu ND v Martině usiloval o to, aby jeho divadelní opona byla uměleckým dílem k okrase nákladné a krásné dvorany. Protože k realizaci takové představy nestačilo 3000 zlatých, které byly v pokladně, obrátil se na Uměleckou besedu v Praze s prosbou o doporučení obětavého umělce, jenž by namaloval dekorativní oponu „za mierny groš“.
Na Štědrý den roku 1891 byla z Prahy do Martina dovezena malovaná opona o rozměrech 667 x 475 cm, jejímž autorem byl akademický malíř Karel Vítězslav Mašek (1865-1927). Oponu daroval – jak z ní lze ostatně vyčíst – tehdy nejvýznamnější český umělecký spolek: BRATŘÍM SLOVÁKŮM - UMĚLECKÁ BESEDA. Dar byl velkorysým vyjádřením slovanské vzájemnosti. Jde o jedinou tak významnou památku národní historie vzájemného vztahu Čechů a Slováků v 19. století. Karel Vítězslav Mašek byl už v té době uznávanou postavou českého malířství, což potvrdil i český ohlas – opona byla před odesláním na Slovensko vystavena v prostorách Žofínského paláce. Zaujala poetickým výrazem i neobvyklou vzdušností malby a jemností barev.
Její autor patří k výtvarným autoritám českého symbolismu a secese. Po studiích na akademiích v Praze, Mnichově a Paříži se v roce 1898 stal profesorem dekorativní malby a ornamentální kresby na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Jako jeden z prvních přinesl z Paříže specifické vnímání světla, jež se odrazilo v jeho klíčových obrazech.
Na „svém“ jevišti v Martině byla opona instalována do 50. let 20. století, kdy ji měla nahradit “socrealistická“ opona Martina Benky. K tomu snad nedošlo. V současnosti je umístěna ve velké zasedací místnosti Slovenského národného muzea v Martině.
Údaje: evidenční číslo KH-06319, technika: olej na plátně, datování 1891, rozměry: 667 x 475 cm.
Ze soudobého popisu S. H. Vajanského v Národných listech 29. 12. 1891:
Nahoře: letopočet 1891.
Centrální postava Matka Vlast, k ní se tulí dívka v prostém oděvu, jehož část je zachycena šípkovou růží.
Od stavby (divadla?) k ní sestupuje slavnostní průvod Slováků.
Dole na pásku nápis: Bratřím Slovákům - Umělecká beseda.
Do postranních groteskních pásů umístěny medailony slovenských obrozenců: vlevo Ján Palárik, vpravo Jonáš Záborský.
Dole opona lemována pásem zobrazujícím slovenské krajky.
(PhDr. Vítězslava Šrámková z podkladů DČAD, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
Nahoře letopočet 1891
Centrální postava Matka Vlast, k ní sestupuje slavnostní průvod Slováků.
Dole na pásku nápis: Bratřím Slovákům - Umělecká beseda.
Po stranách medailony: vlevo Ján Palárik, vpravo Jonáš Záborský
Dole je opona lemována pásem zobrazujícím slovenskou mřížkovou výšivku.
-----------------------------------------------
HURBAN-VAJANSKÝ, Svetozár: Opona divadelná v Domě. Národnie noviny, roč. XXII, s. 3, 29. prosince 1891.
..............
Forma je takto myslená: uprostred rámu bohato ornamentovaného nachádza sa obraz: letná zelená krajinka, v jej úzadí na pravo vypína sa pravý roh veľkolepého staviska so štíhlymi stĺpami, na ľavo vidno Tatry v rannej mlhe. Krajinka osvetlená je práve vyšlým slnkom a celá jagá sa v jeho svetle. Uprostred bujnej trávy, pri kríčku bielo zakvitlom sedí alegorická figúra krásnej ženy, ovenčená lipovým vencom. O jej lono opiera sa malé, utešené dievčatko, túli sa ako k matke. Bezstarostná dôvera svieti z detských očú. Krásna žena drží v ľavej ruke lipový trojlist tak, že on padá na práve vychádzajúce slnko. Originálna to myšlienka. Temno-zelené listy odrážajú sa o mhlisto ohnivú guľu, ktorej okraje splývajú s nebom. U schodov, vedúcich na kolonádu staviska, stojí silná figúra muža v málo strojnom obleku našich Hornonitrancov a drží v ruke bezbarevnú zástavu so sokolom na špici žrďovej. Figúra je krásne kreslená a výtečne maľovaná. Pod kolonádou v hodnej už diaľke a preto v nejasnote tmolí sa ľud. Dolu schodami v krásnom pohybe beží strojné malé dievča s vencom. Toto dievča je opravdovou malou perličkou celého obrazu.
Všetky tieto jednotlivosti splývajú v harmonický celok. Obraz má tak zvaný „vozduch“, robí skutočne neopísateľný dojem letného jasného rána so slnkom polo zakrytým parami, aké zjavujú sa na vysokých horách. Tón celého je bľadistý, nekrikľavý, a tým zpočiatku zarazí diváka, privyknutého na jarké, tuhé barvy. No po dlhšom pozorovaní otvára sa pred očima celá priehlbeň jarnej krajiny – pravý „pleine air“, temer bez tieňov, v čom si ľubuje nová francúzka škola. V kritike „Světozora“ o našej opone stojí, že je to prvá opona, maľovaná „pleine air“. Barvy sú vyrátané na umelé svetlo. Figúry sú vozdušné, ľahúnko vdýchnuté na plátno, niet bujného incernátu, všetko je ako bájka v polosne. A práve táto poesia účínkuje na umného pozorovateľa sošľachťujúco a budí radosť. Ostatne v tomto ohľade naša opona prestála kritiku v Prahe, kde bola vystavená v dvoranách Žofínskeho paláca.
V tom samom jemno-barevnom tóne vydržané sú i ornamenty, ťahajúce sa z oboch strán a spodkom. I tie sú figurálne. Po bokoch sú dve karyatídy, nesúc na hlave podstavcom podobné ornamenty. Na vrchu podstavcov (renaissance) ležia masky.
Karyatídy vyrastajú z kalicha nižného podstavca, ony držia v rukách žrdky, zo žŕdok idú do trojuhla šnúry, na ktorých visia dva bronzové medaillony: v pravom je podobizeň Palárika, v ľavom Záborského, oba v profile ako na razených peniazoch. Výborne trafený je Záborský, menej Palárik. Dolu pod obrazom je veľký medaillon ružovej barvy, pretrhnutý emblemom poesie – lýrou. Okolo medaillona je utešená guirlande z ovocia a kvetov.
Pod obrazom tiahne sa pás s nápisom: „Bratřím Slovákům – Umělecká Beseda.“ Potom príde široký pás slovenských výšiviek (štylisované tulipány, kohút atď.). Úzky meander zo slovenských motívov zakľučuje ornamentiku; od meandra na dol visia šedasté kvastle.
Umelec vedel motívy zo slovenských výšiviek do súladu priviesť s renaissačnými okrasami – a tak použil pri dekoratívnej veľkej maľbe iste po prvý raz výtvory ľudového umu slovenského. Jeho snahou bolo: namaľovať oponu slovenskú, v duchu národnom, a pri tom vyhnúť super – alegorickým, vo vzduchu visiacim geniom alebo komediantským figúram, ošnurovaným a hrdinským! On namaľoval prostého synka, sedliaka, dajúc mu do ruky zástavu, znakom, že i prostý Slovák má v duši túžbu vymaniť sa zpod tmy; namaľoval scénu rodinnú – dcéru túliacu sa k matke! Veru, v rodine je ešte naša sila; hrdinské scény, pyšné kostýmy boly by namaľovanou lžou. Hynais na oponu Národnieho Divadla v Prahe namaľoval ľud pracujúci a obetujúci posledný halier na oltár vlasti... murárov a nádenníkov celkom v duchu pilného národa českého, Mašek podal nám rodinnú, útlu scénu a načrtol chudobnú síce oblekom, ale silnú a zdravú postavu muža z ľudu, za ktorého sa my nehanbíme, ale vinieme ho k srdcu.
Celkovitý dojem opony, obrazu to až do podrobnosti prevedeného, je hlboký a trvalý! Kus jasu, svetla a lahodnú svietiacu barvu priniesla nám opona do šedo-mračného času, v ktorom žijeme. Vďaka za bratský, krásny a veľký dar!
--------------------------
DORICA, Jozef: Reštaurovanie prvej opony z Národného domu v Turčianskom svätom Martine od autora Karla Vítězslava Maška. In: Zborník Slovenského národného múzea XCV, Etnografia 42, Bratislava 2001, s. 183 – 189.
Exc:
Opona z Národného domu v Turčianském svatém Martine je dnes už významnou umelecko-historickou památkou dějin začátků slovenského divadelnictví.
Po otevření Národního domu v Turčianském svatém Martině v roce 1890 se výbor pro jeho postavení a zařízení rozhodl vybavit jeviště malovanou oponou. Jeho představitelé se obrátili se žádostí o pomoc s vypracováním dekorativní opony pro jeviště sálu, v kterém působil divadelní ochotnický kroužek Slovenský spevokol, do Prahy. Česká strana zareagovala velkoryse. Umělecká beseda – první český umělecký spolek, se rozhodla nést všechny náklady spojené s vytvořením opony a věnovat Oponu s figurálním motivem jako dar Národnímu domu. Vypovídá o tom i nápis umístěný přímo na Oponě v dekorativním orámování pod spodním okrajem ústředního obrazu: Bratřím Slovákům – Umělecká beseda. Je to snad svého druhu také jediná památka národních dějin s přímou dedikací vzájemných vztahů Čechů a Slováků v 19. století.
Opona pro Národní dům v Martině začala svoji historickou existenci symbolicky na Štědrý den roku 1891, kdy byla do Turčianského Sv. Martina dovezena a předána jako dar. Byla chápána jako symbol bratrské slovanské vzájemnosti. Po dokončení její malby, ještě před odevzdáním, byla s úspěchem vystavena v sále Žofína v Praze. Její příchod do Martina oznamovaly již předem některé tehdejší slovenské noviny. Největší pozornost však věnoval tomuto daru Svetozár Hurban Vajanský v Národných novinách z 29. prosince 1891 nadšenými slovy v článku Opona divadelná v Dome. Později, v roce 1892, v Slovenských pohĺadoch v článku Beseda, hodnotícím kulturní činnost v roce 1891, ocenil dar také Jozef Škultéty. Namalování O pona objednala Umělecká beseda u mladého českého autora Karla Vítězslava Maška.
Maškova Opona sloužila svému účelu ještě po roce 1944, když byl Národný dom přeměněn na Slovenské komorné divadlo. Byla tam umístěna až do padesátých let 20. století, když divadlo přešlo pod armádní správu (6. 10. 1951 bylo přejmenováno na Armádne divadlo) a uskutečnila se přestavba budovy, byla Opona z jeviště odstraněna. Později, pravděpodobně v druhé polovině padesátých let (1957 – 1958) byla předána Slovenskému národnému múzeu v Martině a stala se součástí jeho kulturně-historických sbírek.
V průběhu let používání byla mnohokrát opona opravována, záplatována a sešívána, po sejmutí byla neodborně poskládána a nevhodně umístěna. Zjistilo se, že jedna z oprav byla realizována studenty restaurátorského oddělení Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě při vystavení Opony na výstavě Slovenské divadelníctvo po roku 1918 na Bratislavském hradě v roce 1970. Je zajímavé, že na zadní straně Opony, přímo na plátně byly objeveny kresebné studie od malých skic až po životní velikost. Je jich celkem 10. Pravděpodobně je to zachycení konkrétních divadelních postav. Vzhledem k tomu, že po podlepení novým plátnem zůstanou neviditelné, všechny kresby byly důkladně fotograficky zdokumentovány. Autorství těchto kreseb je zatím neznámé a je ve stadiu výzkumu.
Jozef Dorica, akademický malíř a autorizovaný restaurátor zaznamenal záchranné akce do roku 2001, jejichž cílem byla fixace Opony, která měla být umístěna na čelné stěně velké zasedací síně Slovenského národného múzea v Martině.
Původní metodický záměr majitele orámovat Oponu jako klasický obraz ozdobnou rámovou lištou byl změněn. Aby se uchovalo původní výtvarné ztvárnění i její funkce také v novém prostředí, bude okolí stěny upraveno jako divadelní jevištní portál… Před námi ale stále ještě zůstává důležitá etapa restaurování. Citlivou retuší vrátit Oponě její původní vzhled a dnes, již jako vzácnému dílu slovenských muzeálních akvizic, také její umělecko-historickou hodnotu.
--------------------
Pekarikova Barbora, Slovenské národné múzeum.
K celkovému reštaurovaniu opony nedošlo. Opona bola vystretá a vyžehlená. V súčasnosti je umiestnená vo Veľkej zasadačke SNM v Martine.
Momentálne stále nevieme, kedy bola opona do zbierok múzea získaná. Pôvodne bola určená do priestorov Národného domu, ale v 50. rokoch 20. storočia ju vystriedala nová opona od M. Benku. Je možné, že ju následne v 50. rokoch premiestnili do múzea, ale to len predpokladáme.
(JV: zjištěno, že opona M, Benka neexistovala, pouze jeho obrazy zdobily hlediště, 2014 jsou instalovány ve foyer divadla.)
-----------------
Po rozsiahlej rekonštrukcii bola 19. decembra 2008 slávnostne otvorená prvá scéna Slovenského komorného divadla - Národný dom v Martine. Povedomie o existencii tohto demokratického a polyfunkčného priestoru, ktorý patril v minulosti medzi najvýznamnejšie centrá kultúrneho, politického a sociálneho života, je v našej kultúre veľmi slabé. Národný dom nebol len lokálnym priestorom, kde sa hrávalo ochotnícke divadlo, organizovali besiedky či hral biliard. S touto „ľudovou" stavbou (postavenou formou spoluvlastníckych podielov) sa spája niekoľko jedinečností. Samozrejme, k iniciatíve postaviť takúto významnú inštitúciu prispeli isté skutočnosti.
Na Štedrý deň roku 1891 bola do Martina z Prahy dovezená maľovaná opona, ktorej autorom bol akademický maliar Karel Vítězoslav Mašek. Oponu darovala Umelecká beseda - prvý český umelecký spolok, čo je zachytené aj priamo na nej: BRATŘÍM SLOVÁKŮM - UMĚLECKÁ BESEDA. Opona bola chápaná ako symbol bratskej slovanskej vzájomnosti. Jedná sa o jedinú pamiatku národných dejín v 19. storočí, kde je takto priamo vyjadrený vzájomný vzťah Čechov a Slovákov.
ex http://www.divadlomartin.sk/narodny-dom (17.10.2013 JV)
---
Turčianský Svatý Martin byl v druhé polovině 19. století centrem politického a kulturního života na Slovensku. Mj. byl sídlem Matice slovenské (1863), a v roce 1872 tu vznikl Slovenský spevokol, spolek martinských ochotníků, který sdružoval lidi ze všech společenských vrstev. I když podle stanov měl být jeho hlavní činností zpěv, brzy se jí stalo hlavně divadlo. Působil v dvoraně budovy Matice slovenské, ta však byla v roce 1875 násilně zrušená a ochotníci pak hráli v nevyhovujících martinských hostincích. V druhé polovině 80. let započalo úsilí o vybudování důstojného Národního domu. O jeho úspěch se nejvíc zasloužili režisér a herec Spevokolu Andrej Sokolík a spisovatel, publicista a politik Svetozár Hurban Vajanský (1847-1916), který se k národu obrátil s výzvou podpořit finančními sbírkami výstavbu domu. Základní kámen byl položen v dubnu 1888, budova byla otevřena 12. srpna 1890. Divadelní sál byl impozantní – s dvěma proscéniovými lóžemi, parterem, třemi galeriemi a velkým prostorem na stání. Vešlo se do něho asi 1000 diváků.
Výbor pro výstavbu ND v Martině usiloval o to, aby jeho divadelní opona byla uměleckým dílem k okrase nákladné a krásné dvorany. Protože k realizaci takové představy nestačilo 3000 zlatých, které byly v pokladně, obrátil se na Uměleckou besedu v Praze s prosbou o doporučení obětavého umělce, jenž by namaloval dekorativní oponu „za mierny groš“.
Na Štědrý den roku 1891 byla z Prahy do Martina dovezena malovaná opona o rozměrech 667 x 475 cm, jejímž autorem byl akademický malíř Karel Vítězslav Mašek (1865-1927). Oponu daroval – jak z ní lze ostatně vyčíst – tehdy nejvýznamnější český umělecký spolek: BRATŘÍM SLOVÁKŮM - UMĚLECKÁ BESEDA. Dar byl velkorysým vyjádřením slovanské vzájemnosti. Jde o jedinou tak významnou památku národní historie vzájemného vztahu Čechů a Slováků v 19. století. Karel Vítězslav Mašek byl už v té době uznávanou postavou českého malířství, což potvrdil i český ohlas – opona byla před odesláním na Slovensko vystavena v prostorách Žofínského paláce. Zaujala poetickým výrazem i neobvyklou vzdušností malby a jemností barev.
Její autor patří k výtvarným autoritám českého symbolismu a secese. Po studiích na akademiích v Praze, Mnichově a Paříži se v roce 1898 stal profesorem dekorativní malby a ornamentální kresby na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Jako jeden z prvních přinesl z Paříže specifické vnímání světla, jež se odrazilo v jeho klíčových obrazech.
Na „svém“ jevišti v Martině byla opona instalována do 50. let 20. století, kdy ji měla nahradit “socrealistická“ opona Martina Benky. K tomu snad nedošlo. V současnosti je umístěna ve velké zasedací místnosti Slovenského národného muzea v Martině.
Údaje: evidenční číslo KH-06319, technika: olej na plátně, datování 1891, rozměry: 667 x 475 cm.
Ze soudobého popisu S. H. Vajanského v Národných listech 29. 12. 1891:
Nahoře: letopočet 1891.
Centrální postava Matka Vlast, k ní se tulí dívka v prostém oděvu, jehož část je zachycena šípkovou růží.
Od stavby (divadla?) k ní sestupuje slavnostní průvod Slováků.
Dole na pásku nápis: Bratřím Slovákům - Umělecká beseda.
Do postranních groteskních pásů umístěny medailony slovenských obrozenců: vlevo Ján Palárik, vpravo Jonáš Záborský.
Dole opona lemována pásem zobrazujícím slovenské krajky.
(PhDr. Vítězslava Šrámková z podkladů DČAD, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
Bibliografie:
DORICA, Jozef: Reštaurovanie prvej opony z Národného domu v Turčianskom svätom Martine od autora Karla Vítězslava Maška. In: Zborník Slovenského národného múzea XCV, Etnografia 42, Bratislava 2001, s. 183 – 189.
HURBAN-VAJANSKÝ, Svetozár: Opona divadelná v Domě. Národnie noviny, roč. XXII, s. 3, 29. prosince 1891. - viz Texty
KRÁLIKOVÁ, Eva - IGRINYIOVÁ, Adriana - DORICA, Jozef: Divadelná opona K. V. Maška v Martine. Pamiatky a múzea, 2000, č. 4, s. 38 - 41.
IGRINYIOVÁ, Adriana: Opona divadla v Martine od K. V. Maška, (In: Protokolárny záznam reštaurovania Opony K. V. Maška. J. Dorica. Slovenské národné múzeum. – Etnografické múzeum, Martin 2000.)
http://www.divadlomartin.sk/narodny-dom (17.10.2013 JV)
HURBAN-VAJANSKÝ, Svetozár: Opona divadelná v Domě. Národnie noviny, roč. XXII, s. 3, 29. prosince 1891. - viz Texty
KRÁLIKOVÁ, Eva - IGRINYIOVÁ, Adriana - DORICA, Jozef: Divadelná opona K. V. Maška v Martine. Pamiatky a múzea, 2000, č. 4, s. 38 - 41.
IGRINYIOVÁ, Adriana: Opona divadla v Martine od K. V. Maška, (In: Protokolárny záznam reštaurovania Opony K. V. Maška. J. Dorica. Slovenské národné múzeum. – Etnografické múzeum, Martin 2000.)
http://www.divadlomartin.sk/narodny-dom (17.10.2013 JV)
Uložení dokumentace:
Slovenské národné múzeum. – Etnografické múzeum, Martin
Výstavy:
Slovenské divadelníctvo po roku 1918 na Bratislavském hradě v roce 1970.
Současné užití:
Originál je umístěn ve Slovenskom narodnom muzeu v Martine. Evidenčné číslo: KH-06319
V Narodnom dome v Martině je replika opony.
V Narodnom dome v Martině je replika opony.
Majitel/umístění:
Slovenské narodné muzeum v Martine.
Slovenské narodné muzeum v Martine.
Fyzický stav:
kulturní památka
existuje, vystavena
fyzický stav nutné restaurování
existuje, vystavena
fyzický stav nutné restaurování
Tematická skupina:
Vlastenecké projevy
Informátoři:
Soubor informací zprostředkovala Magdalena Pajanková,
Slovenské komorné divadlo, Martin
Slovenské národné múzeum – Etnografické múzeum, Martin, Barbora Pekariková
Slovenské komorné divadlo, Martin
Slovenské národné múzeum – Etnografické múzeum, Martin, Barbora Pekariková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.