Jeviště putujícího loutkáře Františka Finka, opona Libuše věštící, autor František Pešán dle obrazu Josefa Mathausera, s. a., Muzeum loutek Ledenice

Libušina věštba

Pověst o Libuši viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Libuše_(kněžna)

Mohutná draperie, Libušina věštba, tradičně pojatý motiv, výrazně propracován obraz Prahy, nad ním zapadající slunce.

Loutkářský rod Finků má v historii českého lidového loutkářství významné místo. S nejstarším známým představitelem rodu, Dominikem Finkem z Kutné Hory, se setkáváme již v roce 1786, kdy tento loutkář žádal o povolení her s malými figurami. Společně s loutkáři Brátovými, Kopeckými, Kočkovými, Dubštími i Maiznerovými, patří k těm českým loutkářům, kteří přibližně v těchto letech začali působit na českém venkově a podíleli se na prvním formování českého novodobého loutkářství. V archivních materiálech se objevuje v roce 1816 jméno Jana Finka (zemřel 1844) z Radostovic u Týniště na Čáslavsku, který většinu svého loutkářského působení putoval s loutkami ve východních Čechách. V jeho činnosti pokračoval i jeho syn Josef Fink (nar. 1920 ve Voděradech na Rychnovsku), původně hrál s otcem, jeho regionem se staly především východní Čechy. Patřil k tomu malému počtu českých loutkářů, kteří se snažili o rozšíření tradičního repertoáru o vlastní dramatickou tvorbu či výraznější úpravou cizích textů pro loutky. U některých jeho textů lze vysledovat vliv pozoruhodné tradice sousedského divadla východních Čech. Rukopisy her z jeho repertoáru zachoval jeho pravnuk František Killián (nar. 1911), dnes jsou uloženy v Divadelním oddělení Národního muzea v Praze. Z Týniště pocházel také Josefův syn Václav Fink (nar.1871), který s loutkami hrál především na Olomoucku, příležitostně také řezboval loutky. Několika sňatky svých ženských potomků byl rod Finků spřízněn s loutkáři Kopeckými a Dubskými.
Loutkář František Fink (nar. 1949) se usadil v jihočeských Ledenicích, kde se věnuje řezbě i opravě loutek. Spolupracoval s místním loutkářským souborem Krajánek, pro kterého vytvořil řadu loutek. V roce 2012 otevřel v Ledenicích soukromé Muzeum loutek, kde vedle památek loutkářské rodiny Finků má také stálou loutkovou scénu, kde příležitostně hraje podle starých rodinných textů.
Opona o rozměrech 295 x 170 cm Libuše věštící Finkovy loutkové scény je dílem Františka Pešána (1883-1938), malíře dekorací pro kočující herecké a loutkářské soubory a také řezbáře loutek. Jako předlohu k malbě opony pro Finkovu scénu použil obraz Kněžna Libuše věští slávu Prahy Josefa Mathausera (1846-1917), známého malíře náboženských a historických obrazů. František Pešán převzal věrně Mathauserovo kompoziční i barevné řešení. Obraz ovšem zasadil do mohutných drapérii, které tehdy patřily k obligátním atributům divadelních opon. Ve shodě s předlohou obrazu dominuje postava mladistvé Libuše, obklopené družinou posedávajících přátel, která s napraženou rukou ukazuje směrem do dálky, kde se objevuje mlžný obraz budoucí Prahy. Tuto vidinu Pešán ještě zdůraznil přimalováním vycházejícího slunce. Ve spodní části opony je nápis: Vidím město veliké – jehož sláva hvězd se dotýká.

(doc. Mgr. Alice Dubská, CSc., květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)

- BARTOŠ, Jaroslav: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 62, 118, 144

- ČECH, František: Václav Fink, Loutkář 1921/22, s. 63

- DUBSKÁ, Alice: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 125

- ŽIDLICKÁ, A.: Lidové hry z Vamberka, FF UK, 1971, s. 82, 153

DbČAD č. CD 29936

2010 výstava loutek v Ledenicích

Finkovo kočovní loutkové divadlo

Muzeum loutek - František Fink, Ledenice, součást expozice