Sokolské sletové scény v letech 1907 - 1938

Mgr. Tereza Frýbertová
Sokolské sletové scény v letech 1907 - 1938
The Performances on the Gatherings of Czech Gymnastic Organisation Sokol between 1907 and 1938

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky Teorie a dějiny divadla
Magisterská diplomová práce Vedoucí práce Prof. PhDr. Eva Stehlíková 2011

Anotace: V předkládané diplomové práci se pokoušíme z teatrologického hlediska popsat sokolské sletové scény, které byly uváděny na V. – X. sletu v letech 1907 – 1938, a to prostřednictvím důkladnějšího rozboru několika z nich: Šachového turnaje (1907), Marathónu (1912) a Stavby sochy Svobody (1920). Snažíme se také specifikovat jednotlivá vývojová stádia tohoto typu podívané, který byl nejprve manifestací národní síly (1907), v roce 1920 se scénická forma stabilizovala jako podívaná s divadelními prvky a poslední sletová scéna z roku 1938 se asi nejvíce blíží konvenčnímu divadlu, protože vymizely některé pro sokolskou podívanou příznačné rysy. Zabýváme se také sokolskými ideovými východisky a vývojem veřejných cvičení v 19. století, protože se domníváme, že mají na jejich podobu vliv. Sletové scény byly specifické především v tom, že na jejich přípravě spolupracovali sokolové (nejčastěji Augustin Očenášek a Karel Domorázek) a profesionální divadelní tvůrci: například režisér Jaroslav Kvapil a scénograf Josef Wenig. Účinkovalo v nich až 5 000 sokolských aktérů a v některých vystupovali také profesionální herci – Růžena Nasková (v roce 1920), Zdeněk Štěpánek (v roce 1932) a Bedřich Karen (v roce 1938). Zmiňovaní divadelníci se nepodíleli na přípravách první sletové scény Šachový turnaj (1907), ale byli přizváni až ke druhé sletové scéně, kterou byl Marathón, obrazy antické z roku 490 před Kristem (1912). Právě oni svou uměleckou tvorbou nejvíce proměňovali podobu sletových scén.