Texty: ZAJÍC, Vladimír: Dačické kejklování - Jihočeská krajská přehlídka - Lékařem proti své vůli. AS 2008, č. 2.

DS Tábor – J.B. Molière: Lékařem proti své vůli. Josef Konrád mnohokrát prokázal, že se dokáže divadelně dívat a následně díky myšlení divadlem uspořádat texty „vyčpělé a skoro už nehratelné“ do nové dramaturgicko-režijní koncepce, takže pak promlouvají současným jazykem k dnešnímu člověku. Neméně tak platí, že vhodně používá vyjadřovací prostředky a stylizaci korespondující jak s ustavenou koncepcí, tak i s původním žánrem. Inscenace Lékaře hýří výtečnými a propracovanými nápady, a především lazzi vycházejícími z poetiky commedia dell´arte, gagy z časů němé grotesky a kabaretu, řešením situací herecky, režijně i scénograficky, a neméně tak kostýmy a ještě více scénou, kdy nabídnutá možnost vidět jakoby do scény/příběhu zezadu přináší nečekané konotace tématu a motivů postav v situacích (toto obnažení divadelnosti není zcela využito, ale na druhou stranu by důslednost určitě přesáhla záměr a tím i sdělnost). Co se temporytmu představení týče, posunulo se jeho uspořádání oproti Perlení výrazně směrem k prioritám postav, k jejich vztahům, cílům a postupům jak dosahují svého, a to opět přes slovo, akci i výtvarné prvky. Pouze hlavní postava ve verbálním jednání občas podléhá svému málo proměnnému poklidnému tělesnému rytmu, což rozrušuje nastolený spád pro tento druh divadelnosti gruntovní. Tím je dáno, že jeho trojrole, byť režijně uspořádaná jako Sganarel, Lékař a Sganarel hrající Lékaře, je sice racionálně odečitatelná, ale ne vždy umožňuje divákovi emotivní zážitek. Inscenace je uzpůsobena jak pro plenér, tak pro interiér.