Texty: Kuks, Hašek, Petr: Geisslers Hofcomoedianten na „maďarském Hronově“- Kazincbarcika 2008, AS 2008, č. 5

Geisslers Hofcomoedianten na „maďarském Hronově“
Kazincbarcika 2008

Petr Hašek, Geisslers Hofcomoedianten

Mezinárodní amatérský divadelní festival Istvána Horvátha ml. se koná jednou za dva roky v maďarské Kazincbarcice. Letošní ročník se odehrával v termínu od 2. do 6. července 2008, kdy se ho zúčastnilo 16 souborů z 9 zemí. Mezi soubory z Litvy, Holandska, Ruska, Itálie, Belgie, Francie, Koreje a Maďarska byl i zástupce České republiky – byl jím soubor Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu se svou pouliční barokní hauptakcí Amor tyran (maďarsky A Zsarnok Ámor).
Tento mezinárodní festival patří k největším divadelním akcím amatérského divadla v Maďarsku. Během jeho již téměř čtyřicetiletého působení (nyní se konal po devatenácté, vždy jako bienále) v jeho programu vystupovala řada významných amatérských souborů z celého světa, i když by se z několika aspektů dalo říci, že největší slávu má již festival za sebou a obdobně jako náš Jiráskův Hronov žije z bývalé slávy a stává se určitou nepružnou a lehce zkostnatělou „konzervou“ minulých ročníků.
Festival má velké ambice. Patří mezi oficiální festivaly mezinárodní organizace amatérského divadla AITA/IATA a je organizován Maďarským institutem pro kulturu a umění, Maďarským národním centrem AITA/IATA, městem Kazincbarcika a kulturním a sportovním centrem Béni Egressyho. Financován je pak ministerstvem školství a kultury, Národním kulturním fondem, městem Kazincbarcikou a z fondu Maďarského roku renesance. Soutěžní přehlídka je hodnocena dvěma porotami s mezinárodní účastí – v hlavní porotě byl i český zástupce Petr Michálek a v porotě studentské, složené z posluchačů divadelních škol, byla zástupkyně ze slovenské VŠMU. Mezi příjemná pozitiva festivalu patří, že jednotlivá ocenění jsou dotována finanční odměnou různé výše (do 25000 Kč). Domácí maďarské soubory, účastnící se soutěže, jsou nominovány programovou radou složenou z maďarských divadelních dramaturgů. Zahraniční soubory jsou pak pořadatelům doporučeny jednotlivými národními středisky zastoupenými v AITA/IATA. Programová rada provádí finální výběr zahraničních souborů a uděluje pozvání na festival. Pobyt hostujících souborů na celou dobu festivalu je financován pořadatelem, doprava a cestovné je ve vlastní režii souborů (česká účast byla financována z grantu Ministerstva kultury České republiky).
Idea smyslu konání celé akce vychází z odkazu a na počest rodáka z Kazincbarciky, maďarského herce, režiséra a specialisty na shakespearovskou dramatiku Istvána Horvátha ml., který se již v útlém věku jako nadějný divadelník stal obětí holocaustu (i když nebyl židovského původu, nehodlal se zříci své židovské manželky). Další ne úplně naplněnou ideou festivalu je zkulturnění a oživení třicetitisícového průmyslového města na východě Maďarska (200 km od Budapeště), plného funkcionalistických staveb, dále jsou tu dva moderní kostely a několika supermarketů. V tomto aspektu bych Jiráskův Hronov hodnotil jako úspěšnější, protože mezi jeho diváky patří nejenom účinkující soubory, ale i nedivadelníci (resp. nevystupující divadelníci), kteří zaplavují celé „Jiráskovo rodné město“. Kazincbarcika festivalem nežije a je pouhým jeho hostitelem. Přesto je festivalové publikum velmi početné a vstřícné, i když složené z účastníků, kteří povětšinou (když už váží tak dlouhou cestu) zůstávají po celou dobu festivalu.
Výrazným kladem akce je jeho organizace. Každý soubor po příjezdu (je ovšem velmi obtížné najít festivalové centrum, protože málokdo rozumí anglicky) obdrží svého opatrovníka mluvícího jeho mateřskou řečí (v případě české účasti slovenštinou), a co je nejdůležitější – ovládající řeč maďarskou. Opatrovník se pak od souboru nehne ani na krok, stává se souborovým spolunocležníkem a jeho největším fanouškem (alespoň v případě Geisslers Hofcomoedianten to tak bylo). Dalšího velmi vstřícného zacházení se účastníkům dostane od všech organizátorů a dobrovolných pomocníků festivalu, i když se s nimi třeba slovně nedomluvíte, přesto vše (co vám na očích vidí) zařídí.
Dalším aspektem, který vrcholovou českou a maďarskou divadelně-amatérskou přehlídku spojuje, je jejich vnější prezentace a značně „povadlá a unavená visage“. Chápu, že financí je málo a položek k zaplacení mnoho, ale v současné době kvalitní a přitažlivé logo, grafické zpracování programu a vůbec estetická prezentace festivalu vytvářejí celkový dojem o „nápaditosti, živosti, jedinečnosti, ale i nevkusnosti, tradičnosti, umdlenosti“ celé akce. Několik let (či desítek let) stejná „visage“ není věcí financí!
Umělecká úroveň jednotlivých představení programu nemůže být nikým z Geisslers hodnocena, protože neměli možnost je všechny vidět. Ale přesto se já (autor článku) odvážím po čtyřech zhlédnutých festivalových inscenacích celkovou divadelní úroveň festivalu alespoň odhadnout: je velmi kolísavá a nevyrovnaná. Viděl jsem představení značně neinspirativní a mezinárodně nekomunikující, založené na slově a na „nedobrém amatérském“ herectví (Brian Friel: Tanec na konci léta, Compagnie Theatrale du Moulin, Francie), přes značně zdlouhavý „nerytmický pokus“ o pohybové divadlo (Fantom revue, Quasi Collective, Maďarsko), po podle mého názoru naprosto dokonalý převod „fellinniovské atmosféry“ magického realismu na jeviště spolu s precizním dramaticko-výchovným vedením mladých a nadšených dětí (8 a ½ , Jonna Theatre, Belgie). Inscenace Amora tyrana od Geisslers Hofcomoedianten zde zapůsobila svou hravostí a tím, že si na nic „nehrála“ a občas si i s maďarštinou „pohrála“, a přitom divákovi „nahrála“ (zvláštní cena poroty).
Program tedy nabízel kromě všemožných národů i všemožné žánry a divadelní formy, a to všemožné úrovně. Hrálo se na různých místech a v různých kulturních domech (včetně plenéru). Každé dopoledne probíhala vcelku kritická diskuze s oběma porotami a každý večer „mezinárodní družba“.
I když se zdá být tato zpráva kritickou, celkový dojem z festivalu v Kazincbarcice 2008 je velmi pozitivní. Přes všechny problémy mají stále takováto setkání smysl, a když zrovna nepřekračují hranice umělecké, rozhodně překračují hranice územní a národnostní. Divadlu (a amatérskému zejména) se svým sklonem k provincionalismu a k sebeuspokojení vždy prospěje konfrontační výlet do „široširých mezinárodních divadelních vod“. Geisslers Hofcomoedianten například úspěšně navázali kontakty s Itálií, Belgií, Maďarskem... Úspěšná plavba.