Texty: AS 2004, č. 5, s. 28, Miroslav Kučaba.

Hrome, už zas Hronov !

...říkám si každým rokem v červnu, když mi přijde nabídka vstupenek. A znovu neodolám. Letos už po osmadvacáté. Kdysi jsem odjížděl s nadějí, že uvidím tu „smetanu“, to nej- nej-, pak mi postupně docházelo, že to „nej-“ je výsledkem náhody, a především nejosobnějšího vkusu porotců z národních kol, který se zdaleka nemusí krýt s vkusem mým či ostatních divadelníků. O rozdílnosti choutek těch nejzasvěcenějších svědčí puntíkové tabulky v hronovském Zpravodaji. Stálo by za to, uveřejnit „Viděno patnácti“ v AS, aby si udělali obrázek i ti, kteří na JH nebyli.
Jaký že byl ten 74. Inu, přepestrý: koncepce žatvy obohacená o HronOff poskytla ohromnou nabídku nejrůznějších scénických žánrů (tentokrát na šesti hracích plochách - počítáme-li i schody Jiráskova divadla), takže i ten nejpilnější účastník nemohl stihnout všechno. Nevadí. Kromě divadelních zákusků tu byla lákadla z tvorby hudební, taneční, televizní (Šumný Jiráskův kraj) a vedle toho spousta občerstvoven a bavíren - v tom vynikali kluci z Vosto5, kteří se téměř až do naprostého vyčerpání starali o duše a hrdla návštěvníků i ve svém stanu, za což jim náleží absolutorium.
Každé dopoledne se „klubaly“ stovky (nejen) mladých divadelníků, hloubali režiséři SČDO, po obědě mnozí analyzovali v Kritickém klubu - oproti loňské militantnosti byli lektoři pokorní, diplomatičtí, někdy tak skromní, že je v rozsáhlé jídelně nebylo slyšet. Apropos, slyšitelnost byla jedna z největších bolestí i na všech jevištích, jako by si herci nestačili udělat akustickou zkoušku. Nezažili jsme sice žádný zázrak (vzpomínáte na Šupinu Vodňany, Z - divadlo Zeleneč či na loňského Medvěda z Litvy?), ale zato jsme viděli mnohé: od nadšeně přijatých Mrkvajzníků (že by se Popelka Rakovník vzpamatovala?) přes naprosto nekomunikativní představení z WP (Kolář/ž), několik podob studentského humoru (návrat k malým formám 50. a 60. let?), pár výborných komedií (Manžel na inzerát, Plešatá zpěvačka, Goldoniáda), skvělé psychodrama (Taková podivná kombinace citů), jedno velké zklamání (Solné sloupy) až po několik postmoderních úletů ze Šrámkova Písku (čím šílenější, tím lepší?). Nesporným přínosem byla tentokrát účast všech zahraničních (Othello, Antigona) či skorozahraničních (Kafka, čínská opera) inscenací.
Za zamyšlení stojí jisté zmatení kategorií: Zatracený chlapi mohli přijít nejen z Náchodské Prima sezony, ale i z WP, Pastýřka nemusela přijít z Chrudimi, ale také z WP (je to přece báseň!), Mrkvajzníci mohli být vysláni nejen z Rakovníka, ale i z Chrudimi, a především: Rakvičky měly být nominovány z Holic, a ne z Poděbrad/Třebíče, neboť jde evidentně o jednoaktovku.
Oproti loňsku se méně souložilo (na jevišti!), ale zase přibyly bazénky a video- a diaprojekce a také „otevřené konce“, což režiséři uváděných inscenací vysvětlovali jako záměr. Zpravodaj byl čtivější a pravopisně dokonalejší. Žádné představení netrvalo déle než půldruhé hodiny (inscenátoři asi věděli, že bude vedro). Chvála patří všem organizátorům - jejich dřiny si ceníme, i když neděkujeme na každém kroku. Škoda jen, že jejich práci mařili vandalové a zloději (ukradené praporky, poházené a polepené poutače, dopravní značky naházené v Metuji...).
Shrnuto a podtrženo: já bych dal letošnímu JH tři puntíky. Stačí? Prý nejstarší amatérský festival na světě bude mít příští rok jubileum - třičtvrtěstoletí! To bude bomba! Hrome, u toho musíme být!!!
PhDr. Miroslav Kučaba