Texty: Odry, Nový Jičín, Pracná, Sylva: Loutkové divadlo v okrese NJ

 
  Na základě kusých informací zjistíme, že četnost loutkářských souborů přímo ve městě Nový Jičín byla v 50. letech docela slibná. Okresní osvětová beseda vykázala v roce 1951 činnost moderní pojízdné loutkové scény pod názvem Divadélko novojických dětí pod vedením učitele Národní školy v Šenově Rudolfa Kalíška, rovněž v nemocnici hráli pravidelně s loutkami pro dětské pacienty a do okolních obcí zajížděla Maňásková scéna Beskydského divadla. Loutkářský soubor ZK ROH Tonak, později pod názvem Dětská radost vyvíjel činnost pravděpodobně až do roku 1963. Také později, téměř po patnácti letech vznikl začátkem roku 1978 kroužek mladých lidí, který vedl již zkušený loutkář R. Fiedler. Členové Divadélka na drátku v NsP (zkratka Nemocnice s poliklinikou), však působili pouze krátce, a přes snahu znovu obnovit soubor, byla jejich činnost definitivně ukončena počátkem 80. let. V roce 1982 vznikla pod Městským kulturním střediskem Maňásková skupina Amosky učitelek mateřských škol, která za 13 let své existence uvedla asi 10 premiér s necelou stovkou odehraných představení, včetně bohaté zájezdové činnosti. Účastnila se řady přehlídek především na okresní úrovni, například Okresního loutkářského festivalu, Přehlídky dramatické tvorby učitelek mateřských škol nebo Kouzelného kloboučku. V září 1983 byl založen Loutkářský soubor Tonáček, který tvořilo pět učenek z tehdejšího národního podniku Tonak. O rok později se jejich zřizovatelem stal Okresní dům pionýrů a mládeže v Novém Jičíně a soubor se početně rozrůstal. Přestože ve městě Nový Jičín působilo v 50. nebo později v 80. letech i několik loutkářských souborů, žádný z nich svou tvorbou výrazněji nepřekročil hranice svého regionu.
Loutkové divadlo v Odrách se hrálo již v roce 1945. Jednalo se o soukromou scénu Jana Ivoňáka, který si sám vyřezával tělíčka a se zakoupenými hlavičkami kompletoval loutky. Soubor sestavil z členů Československé sociálně demokratické strany, které předsedal. Hrávali pravidelně v sobotu odpoledne v hostinci u Cabáků až do dubna 1948 a na podzim téhož roku odkoupila Místní osvětová rada loutkovou scénu i s příslušenstvím. Začátkem roku 1949 museli své působiště přestěhovat a pod vedením Jana Ivoňáka hráli ještě v tělocvičně oderského kláštera. Koncem sezony 1948/1949 se soubor již rozpadal, a proto na podzim, tj. v začátku nové sezony, na výzvu Místní osvětové rady posílili soubor členové Československého svazu mládeže, žáci z posledních ročníků školy a členové ochotnického divadla. Mladí členové souboru postupně přebírali iniciativu. Od 1. října 1951, kdy vznikla Osvětová beseda, byl do ní zde začleněn i loutkářský soubor. Po úpravě prostoru v zámku bylo nové loutkové divadlo otevřeno 20. listopadu 1955 premiérou hry Josefa Kainara Zlatovláska. V tomto období se soubor účastnil i řady přehlídek a od 1. února 1957 se stal zřizovatelem souboru ZK ROH Optimit Odry. Když v lednu 1964 zámek vyhořel, zůstali loutkáři bez přístřeší a hráli ve ztížených podmínkách, až soubor zanikl. V rámci rekonstrukce Dělnického domu v první polovině 70. let bylo rozhodnuto zřídit novou stálou loutkovou scénu. Bývalý a nadšený loutkář Jiří Mateiciuc začal koncem roku 1976 obnovovat soubor a 1. května 1977 byla uvedena premiéra hry Miloslava Dismana Tři medvíďata. Po tragické smrti Jiřího Mateiciuca v srpnu 1977 se stal novým vedoucím souboru Jaroslav Zdražil. Za rok 1985 například vykázali ve své činnosti 10 představení, které zhlédlo 1 083 diváků. V 80. letech, kdy vedoucím souboru byl Jan Křižák, měl soubor více než dvě desítky členů. Koncem 90. let ale byla činnost souboru ukončena a až koncem listopadu 2005 byl opět zahájen provoz loutkové scény a zároveň obnovena činnost Loutkářského souboru Dělnického domu opět pod vedením Jana Křižáka. Soubor složený především z bývalých loutkářů se dětem představil maňáskovou hrou Josefa Čapka O pejskovi a kočičce.
V Příboru hned v roce 1946 navázali na předválečné aktivity loutkářského souboru Orla, kdy sehráli 5 představení na vlastním jevišti v Katolickém domě. Zmínku o loutkářích najdeme v roce 1951, kdy se jednalo o začlenění souboru pod vedením učitele Zdeňka Poláška do závodního klubu ROH Tatra. Počátkem roku 1952 zahájila činnost Loutková scéna Osvětové besedy, která uvedla 3 představení. Od roku 1957 byly loutkářské aktivity spojeny s Domem kultury ROH, které byly několikrát přerušeny. Počátkem 80. let se loutkáři podíleli na výstavbě nové loutkové scény, jež byla součástí M-klubu. V roce 1984 byla obnovena činnost na nové loutkové scéně, ale vznik souboru pod názvem Loutkářský soubor Beránek Sdruženého klubu ROH Tatra Příbor se datuje od jara 1985. Jeho vedoucím a duší souboru se stal Metoděj Beran, který dodnes nejen režíruje, ale realizuje i výtvarnou stránku inscenací včetně výroby loutek. Během svého působení si členové souboru vyzkoušeli téměř všechny typy loutek, včetně černého divadla. Zejména v 2. polovině 80. letech se stali pravidelnými účastníky krajských přehlídek. Původně čtrnáctičlenný soubor se postupně koncem 80. let zúžil na šest členů, a proto přistoupili k magnetofonovým nahrávkám textů. Tento způsob využívají i dnes, kdy hrají pro děti pod názvem Loutkové divadlo Beránek pohádkové tituly většinou již z dříve nastudovaného repertoáru.
Drobné loutkářské aktivity navazující ještě na předválečnou tradici byly zjištěny v Kateřinicích, kde činnost byla spojena s TJ Sokol nebo s Dělnickou tělovýchovnou jednotou, která uspořádala během roku 1947 dvě loutková představení pro děti. O rok později zase TJ Sokol pořídila nové loutkové divadlo s dekoracemi a loutkami. V rámci roku 1948 pak uvedli osm loutkových představení a Dělnická tělovýchovná jednota sedm. Představení byla uváděna v sále bývalého dolního hostince a každý rok bylo uvedeno několik představení. Poslední zápis najdeme v roce 1952, kdy TJ Sokol uspořádala v zimním období 11 loutkových představení.
Loutkářský odbor Závodního klubu ROH Vagonky Tatra ve Studénce se návštěvníkům poprvé představil v březnu 1952. Během sezony si zvali k hostování loutkářské soubory z Opavy, Olomouce a Frýdku-Místku, což jim pravděpodobně umožňovala dobrá finanční podpora ze strany závodního klubu. A tak na domácí scéně uvedli v první sezoně 6 her ve 14 reprízách a hosté 7 titulů, přičemž se jednalo o 12 představení. Již v srpnu 1952 byl založen ještě druhý soubor loutkářského odboru pod vedením Vladimíra Podroužka.
Počátkem roku 1985 vznikl Loutkářský soubor Klubu mladých při Sdruženém klubu pracujících ROH Vagónka Studénka, kdy členové klubu chtěli využít asi čtyři desítky maňásků po předešlém souboru. Vedení souboru se ujali manželé Havlovi přibližně s deseti členy.
Další místo, kde můžeme mluvit o dlouholeté a bohaté loutkářské činnosti, je jistě Kopřivnice. Pomineme-li loutková představení z roku 1946 spojená s Loutkářským souborem Orla, je kopřivnické loutkové divadlo až do 90. let spojeno s tehdejším národním podnikem Tatra. V roce 1950 vznikla v sále závodního hotelu Tatra stálá loutková scéna, která měla být tehdy nejmodernější v okrese. Loutkářský odbor ZK ROH Tatra Kopřivnice měl počátkem 50. let asi 30 členů s věkovým průměrem 25 let. V květnu 1955 vyšel první členský oběžník souboru pod názvem Rolnička, který zpracoval a vydal režisér Bohumil Matula. Od ledna následujícího roku se toto pojmenování stalo také součástí názvu loutkového divadla, které bylo vybráno ze sedmi soutěžních návrhů výborem loutkářského odboru a doporučeno výroční členské schůzi ke schválení. Za prvních pět let činnosti uvedli 29 premiér a 74 repríz, které zhlédlo 18 769 návštěvníků. Soustavná činnost souboru byla na čtyři roky přerušena a znovu obnovena deseti nadšenci na podzim roku 1969. Divákům se opět představili na jaře 1970. Krátce na to se soubor početně rozrostl a pro výtvarnou spolupráci získali Aloise Holáska. Prvním velkým úspěchem byla účast na mezikrajové přehlídce amatérských souborů ČSR 22. Loutkářské Chrudimi, kam postoupili s hrou Vlasty Pospíšilové Princezna s ozvěnou v režii Františka Červenky. V polovině 70. let začala samostatně vystupovat dětská část souboru, která se nakonec osamostatnila a vznikl tak nový loutkářský soubor Schůdky. V září 1977 se scéna loutkového divadla musela z důvodu stávajících prostor určených k demolici přestěhovat do budovy bývalé lidové školy umění. Prostřednictvím skupiny malých jevištních forem, která vznikla v rámci souboru, vyvezli své loutky i za hranice, když v 2. polovině 70. let hostovali se svými hudebními výstupy a scénkami v Minsku (bývalý SSSR), Zittau (bývalá NDR) a v Trappes (Francie). Později se ještě v roce 1987 soubor zúčastnil se svým vystoupením kulturního zájezdu do Francie. Od 80. let se také pravidelně účastnili krajských přehlídek a v letech 1997-1999 postoupili třikrát na Loutkářskou Chrudim. Jednalo se o inscenace O pejskovi a kočičce, Prasátka se vlka nebojí a Koza Róza. Všechny uvedené tituly upravila a režírovala Alena Svobodová, vedoucí souboru. V únoru 1997 byl soubor zaregistrován jako občanské sdružení pod názvem Sdružení loutkového divadla Kopřivnice - loutkoherecký soubor Rolnička. Druhý soubor, který vznikl rozdělením původních členů, pod vedením Františka Červenky vyvíjel svou činnost jako Loutkářský soubor Schůdky Závodního klubu ROH Tatra Kopřivnice. Jednalo se o dětský a mládežnický soubor a později se jejich název rozšířil na Schůdky do pohádky. Soubor se pravidelně zúčastňoval okresních přehlídek a v roce 1981 byl vybrán na loutkářský festival Čechova Olomouc s hrou Pavla Gryma Loupežnická historie. V rámci individuálních výstupů s loutkou získali v roce 1983 II. místo v soutěži O pohárek SČDO v tehdejším Severomoravském kraji. O rok později se probojovali s hrou Miloše Nesvadby Kuře Cupity do Krajské soutěžní přehlídky loutkářských amatérských souborů v Opavě, kde byl František Červenka, vedoucí a režisér po celou dobu existence souboru, oceněn za soustavné pedagogické vedení souboru a za režii uvedené inscenace. Největším úspěchem souboru byla v roce 1994 účast na 43. Loutkářské Chrudimi, kde vystoupili s hrou Zdeňka Skořepy O kohoutkovi a slepičce. I tento soubor se v roce 1997 stal občanským sdružením pod názvem Sdružení mladých loutkářů souboru Schůdky Kopřivnice.
Krátkodobější aktivity najdeme i v jiných obcích okresu Nový Jičín. Ve Štramberku, kde si vlastními silami postavili jeviště a sami vyráběli loutky, se jednalo o Maňáskovou scénku Lidové besedy pod vedením Jana Hilského. V letech 1953-1954 hráli příležitostně s malými loutkami na Národní škole v Libhošti a vedoucím souboru byl ředitel školy. Dále počátkem 50. let vedl loutkové divadlo v Hladkých Životicích pan Závodský. Později, v 80. letech vzniklo z iniciativy Milana Radka Loutkové divadélko při Osvětové besedě ve Vřesině.
Zájem o loutkové divadlo v okrese Nový Jičín byl zřejmý i ze strany pedagogů, a to když pod záštitou Okresního pedagogického střediska - kabinetu předškolní výchovy byla realizována I. přehlídka dramatické tvorby učitelek mateřských škol, která se uskutečnila 19. února 1986. V programu přehlídky vystoupilo a předvedlo své výstupy s loutkou 10 kolektivů a 3 učitelky.
Sylva Pracná : Úvodní studie k projektu Amatérské loutkářské soubory v severní části střední Moravy po roce 1945 do současnosti.
 
 

Související Geografické celky

 
 

Související Soubory

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':