Texty: 2006 - AUGUST, AUGUST, AUGUST;

Z přehlídky v Lomnici nad Popelkou byla nominována inscenace AUGUST, AUGUST, AUGUST Divadelního souboru PODIO při KC GOLF Semily

Nedůsledné vybudování protikladných světů
Divadelní soubor PODIO při KC GOLF Semily zahájil letošní FEMAD inscenací hry Pavla Kohouta AUGUST, AUGUST, AUGUST v režii Zdeňka Lindnera. Hra nese velmi silně znaky totalitní doby, v níž vznikla. Jde o hru modelovou: základní situace je zasazena do cirkusového šapitó, kde vládne manipulace, proti níž je postaven svět imaginace a fantazie, který byl nežádoucí a tak musel nutně prohrát. Klaun i přesto, že splní ředitelovy podmínky, končí ve spárech šelem. Tolik ve hře. I přes její spjatost s dobou vzniku ji dnes amatérská divadla občas hrají, ale není právě snadné najít klíč k její současné interpretaci.
Základním problémem semilské inscenace je skutečnost, že se nepodařilo důsledně vybudovat oba protikladné světy - ani svět manipulace, ani svět fantazie. Vše se odehrává ve slovech, vnějšími prostředky, nejsou budouvány situace. Nejvynalézavěji působí práce s rekvizitou (opice, had s brýlemi, deštník s loutkami lipicánů, mop jako pes...), ale ty jdou v podstatě proti smyslu hry. Týkají se totiž světa manipulace, v němž vládne tvrdou rukou a bez fantazie ředitel za přisluhování inspektora manéže - a přitom jejich ztvárnění obsahuje daleko více fantazie, než klaunský svět tak jak je zde prezentován. Semilští klauni jako by se styděli za hraní si se slovy a slovní přesmyčky. Jakoby se zázrak fantazie ani moc nekonal. Ani v oživení Lulu a vzájemném vývoji vztahu až k zázraku zrození jejich dítěte. Klaunskému světu fantazie nepomohla ani úprava textu, v níž byla vypuštěna sekvence, kdy August hází do klobouku vejce, z něho se líhnou kuřata, klauni je prodají a mají tak peníze na zakoupení cirkusu, což byla třetí podmínka, aby se klaun mohl stát ředitelem. Prodej losů v semilské inscenaci nebyl dostatečnou náhradou a tak vlastně tato podmínka zůstala nesplněna. Přesto pak dochází k desrutkivnímu konci. Popisná, netematizovaná scéna vyznění celku inscenace rovněž nepomáhá. Chybí citelně zázemí ředitele, odkud vládne. Chybí ale také cirkusová atmosféra, kdy všechno naučeně šlape. A protože nevnímáme dostatečně silně kontrast obou světů, působí i temporytmus celku poněkud jednotvárně.
Je jistě třeba ocenit, že si semilský soubor inscenováním Kohoutovy hry nezvolil právě snadný cíl. Bohužel zůstal nenaplněn.