Texty: ZÁVODSKÝ, Vít: Vzpomínka na Richarda Mihulu. AS 2007, č. 2, č. 9

 
  Vzpomínka na Richarda Mihulu

Vít Závodský

Široká obec našich amatérských divadelníků dobře znala režiséra Městských divadel pražských i příležitostného herce, docenta Divadelní fakulty brněnské JAMU Mgr. Richarda Mihulu (1932-1992). Jeho letošní dvojí, byť polokulaté dubnové a zářijové výročí nás vybízí alespoň krátce se ohlédnout za přínosem této košaté osobnosti nejen v oblasti profesionální, ale především amatérské Thálie.
Richard Mihula, jemuž zákeřná choroba jen o několik měsíců zabránila oslavit šedesátiny, pocházel z Brna, kde také r. 1955 ukončil JAMU. První jevištní zkušenosti získával v Hradci Králové a poté v Pardubicích. Od r. 1966 dlouho kmenově působil v brněnském Divadle bratří Mrštíků, než přešel do Městských divadel pražských. U „Mrštíků“ připravil inscenace dramat světových autorů (Lermontovova Maškaráda, Molièrův Don Juan) i klasické texty české (Vrchlického Soud lásky, Dykův Krysař, Čapkova Věc Makropulos). Nejraději se pak obracel k adaptacím obrozeneckých veseloher V.K. Klicpery. Diváky velmi vyhledávané byly vždy Mihulovy inscenace hudební, např. revivaly z odkazu Osvobozeného divadla. Půvabný Nestroyův Lumpacivagabundus, premiérovaný počátkem tvrdého normalizačního roku 1969, se udržel na repertoáru celých pět sezon a vysílala jej také televize. Neméně oblíbené bývaly vtipné aktualizace šamberkovských a štechovských frašek (tzv. rakousko-uherské muzikály), kolegy žertovně nazývané „mihuloviny“ (Jedenácté přikázání, Palackého třída 27, Svatba pod deštníky aj.). Ku prospěchu věci je střídaly náročnější muzikály naší i zahraniční provenience (populární aristofanovská Nejkrásnější válka, shakespearovští Dva šlechtici z Verony), uváděné nejednou v československých premiérách (Jimmy Shine, Palečkův úsměv a pláč, Chigaco, Pipin, Každý má svého Leona atd.). I po odchodu do hlavního města (nastudoval tu např. polský folklorní muzikál E. Brylla a K. Gärtnerové Malované na skle, Muže z kraje La Mancha nebo dramatizaci populárních Chevallierových Zvonokosů) pokračoval v průběžné spolupráci s mrštíkovci (první evropské uvedení americké hudební novinky Žena roku). S odstupem času si stále zřetelněji uvědomujeme, že tu vlastně systematicky vytvářel jakousi přípravnou etapu nynější, též v zahraničí obdivované repertoárové linie dnešního Městského divadla Brno, totiž muzikálu. Na zdejší moderně vybavené Hudební scéně se „divadlo, které mluví, tančí a zpívá“ rozvinulo do neběžné úrovně, ať už se jedná o osobité, nejednou u nás vůbec první inscenování světově proslulých titulů, tak o snad ještě přínosnější tvorbu původní. Od r. 1972 přednášel R. Mihula na katedře činoherního herectví JAMU a jakožto iniciátor i vedoucí zdejšího specializovaného muzikálového ateliéru režíroval i ve školním Studiu Marta.
Čtenáře AS bude patrně spíše zajímat jiná, docela podstatná složka Mihulovy kumštýřské aktivity. Pěknou řádku let – a to od doby, kdy součinnost profesionálních divadelníků s amatéry zdaleka nebyla běžná – spolupracoval často a rád s českými ochotníky. Už v roce 1954 přivedl na celostátní přehlídku Jiráskův Hronov s Drdovými Hrátkami s čertem brněnské královopolské Dělnické divadlo. Režíroval také soubory z Hodonína, Nezamyslic (Čapkova Matka), Malých Svatoňovic (Jiráskův Pan Johanes) a další. Byl členem a posléze i předsedou jihomoravského Krajského poradního sboru pro divadlo při KKS Brno, členem Ústředního poradního sboru pro pantomimu i jedním z hronovských porotců a vedoucím tamního Klubu mladých. „Šéfoval“ porotám krajských přehlídek v Němčicích nad Hanou, což mj. znamenalo každodenní namáhavé dojíždění s pozdními návraty nad ránem. Z jeho činnosti přednáškové a metodické připomeňme alespoň funkci vedoucího lektora v tříletém kurzu ÚKVČ Praha pro amatérské režiséry nebo účast na letních hereckých školách jižní Moravy v Plumlově, ve Strání či Boskovicích. Na tomto opomíjeném úseku pracoval oficiálně také v rámci bývalého SČDU.
Předčasným odchodem Richarda Mihuly, muže, který rozdával smích, ztratila naše profesionální i amatérská Thálie talentovaného režiséra zaměřeného na dnes doširoka rozvinuté syntetické hudební divadlo, vitální a optimistickou osobnost, která do všelijakých třecích ploch interních zkušeben i na jeviště totalitního období vnášela vlídné a laskavé ovzduší tvůrčí pohody, člověka vždy nakloněného přátelskému pochopení pro druhé.
 
 

Související Osobnosti

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':