Texty: Soprová Jana: Zpráva z Hronova: Klasické amatérské x alternativní divadlo?

 
  Zpráva z Hronova
Klasické amatérské x alternativní divadlo?

Letošní 77. Jiráskův Hronov v sobotu 11. srpna 2007 skončil už tradičním ohňostrojem. Jaký byl? O tom patrně bude přemýšlet několik stovek účastníků, kteří prožili týden skutečně hektický. Účastníci seminářů věnovaných všem oblastem divadla od tréninku herectví, scénografie, výroby masek, jazzového orientálního zpěvu v odpoledních a večerních hodinách každodenně měli nabídku až čtyř představení nejrůznějších žánrů a poté mnohdy až do ranního kuropění diskutovali a zpívali při víně.
Kolem třicítky inscenací přivezly soubory z Čech a Moravy, každé bylo hráno nejméně dvakrát (ale v jednom případě i dvanáctkrát). Přijeli také hosté ze Slovenska a Chorvatska. Kromě Jiráskova divadla a Čapkova sálu se hrálo také v komorních prostorách ZUŠ a Slavie (této prostor byl letos navíc), ale také venku. I když vedle oficiálního programu fungoval jen „doprovodný“ program bez alternativní nálepky OFF, přece jen se tu objevilo množství titulů, které vzbudily diskusi. Nebyl tu vyložený propadák, ale také nic zcela výjimečného. Jako červená nit se táhlo festivalem propojení divadla a reálných vztahů v souborech, ale také ponuré, depresivní hry coolness dramatiky. V neoficiálním hodnocení i kritickém „hvězdičkování“, které bylo uvedeno ve festivalovém časopise, a také ocenění Zlatý Alois si odnesl kladenský soubor VAD se svou autorskou hrou Tajemný VAD v Karpatech. Hra s vtipnou nadsázkou mísí příběh Verneova Tajemného hradu v Karpatech s putování amatérského divadelního souboru, hledajícího inspiraci pro svou novou hru. O gagy „opravdu ze života“ není nouze, ale v lehké hravosti je zároveň mezi řádky obsažena esence tvůrčích muk a kolektivní souhry na scéně.

Podobným tématem, i když v přímočařejším, a jakoby „starším“, provedení se zabývá soubor Žlutičan ze Žlutic, pro který příběh režiséra z velkoměsta vtrhnuvšího do venkovského souboru za účelem prezentace své autorské hry pod názvem Rejžák z Prahy napsal a zrežíroval Jaromír Břehový, který si zahrál i titulní roli.
Jak se dalo očekávat, stojatými vodami pohnula česká coolness Nejhodnějších medvídků z Hradce Králové opět autorskou hrou Harila (jako autor je podepsán mystický Helmut Kuhl). Story pankáčů, kteří pod rouškou vyznávání svobody osvobodí z klece gorilu, aby jí pak zneužili ke komerčním účelům, očekávaně vzbudil nejvíce diskuzí. Překvapivě, ne všem vadil tarantinovský příval sprostých slov, ale spíše scénické provedení, které většina diváků považovala přinejmenším za nedbalé,a tedy anulující výpovědní hodnotu hry. Posuzujeme-li podle žebříčku oblíbenosti, na druhém místě zatím jede autorský kabaret Petra Novotného a Tomáše Kouta Produkt, vtipně kombinují nejrůznější scénky intelektuálně – hravého humoru s nápaditě zpracovanými písničkami různého typu – od spirituálu až po lehce rozverný milostný šanson. Jedním z jednoznačně kladně přijatých představení byl Čerokí, příběh indiánského chlapce zpracovaný podle námětu F.Cartera Škola Malého stromu. Baladický příběh jedné vzpomínky na dětství s indiánskými prarodiči rozpracovala Hana Franková ze Studia Dagmar Karlovy Vary do netradičního prostoru uprostřed kruhu diváků a společně s dřevěnou loutkou jej sehrálo jedenáct kluků a holek na pomezí puberty. Jemnost, poetičnost spojená s jistou nedokonalostí zapůsobila na diváky všeho věku tak, že mnozí měli slzy na krajíčku. Kontroverzní přijetí naopak vzbudila pohádka dvou učitelek mateřské školy ze Vsetína, které vytvořily soubor Bublanina a přivezli komorní a lehce vtipnou parafrázi na konfrontaci reality s pohádkovým světem pod názvem Začarovaný les nebo klipové pásmo bajek LS Čmukaři z Turnova Zvyřátka za to nemůžou, využívající výpravy z obyčejných krabic, loutek vyrobených většinou z papíru a cinkacích hudebních nástrojů. První část přehlídky završily hosté z Divadla mladých v Záhřebu, kteří přivezli sdělný pohybově a zvukově prokomponovaný příběh Vlčí chlapec.
V druhé půli coolness dramatiku zastupoval Schwabův Lidumor v provedení Malé scény Zlín. Kromě festivaly prověřené surrealistické grotesky, mísící literární odkaz židovského spisovatele Bruno Schulze se zkouškou pásma z jeho tvorby v trnavském souboru DISK (která objela od roku 200 celou Evropu a také Brazílii) pod názvem Geniální epocha podle Schulze zaujalo např. půvabné pásmo poezie , zabývající se vztahy mezi muži a ženami Tragaču, tragaču stejnojmenného kvarteta dívek z Prostějova, které vtipně propojilo staré lidové veršíky s lehce feministickým závěrem, kde dívky pod skutečnými jmény s udáním čísla mobilu hledají chlapce ke společnému životu. Mnozí diváci s nadšením přivítali českou premiéru hry současného bulharského dramatika Christo Bojčeva Titanic Orchestra pražského Divadla bez záruky, lehce existenciální grotesku o lidech, kteří zůstali trčet ve vakuu neznámého nádraží, odkud není úniku do normálního života. Pozoruhodným pokusem v oblasti alternativního divadla byla rekonstrukce barokní komedie z archivů hraběte Šporka pod názvem Amor Tyran (původně vytvořená pro slavnosti festivalu barokního divadla na Kuksu souborem Geisslers Hofkomedianten). Milým příspěvkem, určeným pro dětské publikum, byl sci-fi výlet do bájné minulosti (doprovázený chytlavými písničkami) divadla Ty-já-tr autorů Luďka Horkého a Martina Písaříka Pověsti pro štěstí.
Pro účastníky festivalu byl ovšem možná zajímavější než produkce hrané uvnitř divadelních prostor happening, objevující zajímavá místa Hronova. Alternativní scénograf Tomáš Žižka společně s účastníky svého semináře objevovali další významné osobnosti Hronova, který bývá obvykle spojován pouze s Jiráskem. Víte, že Hronov je spojován s tak významnými jmény jako je Josef Čapek, Egon Hostovský či Jan Špáta? V kuloárech permanentně běží diskuse na téma klasické amatérské x alternativní divadlo. Hranice mezi těmi dvěma termíny jsou stále nezřetelné, a je opravdu těžké odhadnout, kudy se bude budoucnost českého amatérského divadla ubírat. Pokud bychom se inspirovali zahraničím, stále častěji se objevuje termín community theatre (tedy obecní či komunitní divadlo). Pro nás by to znamenalo jistý návrat k ochotnickému divadlu, zaštiťovanému především místními spolky (Sokol, hasiči). Nakolik tento typ divadla, ohrožený masovou konzumací televize žije, je ovšem otázkou...

| 13.8.2007 22:08:23 Jana Soprová |
© Scena.cz
 
 

Související Ročníky přehlídek

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':