Texty: Ostrov pro šest tisíc budíků – 2003; Májový král Sredni Vaštar – 2004

SVOBODA, Radim: Jedenácté JARO v Bechyni 2003. Deník dětské scény 2003/0.

Dalším souborem, který mile překvapil, byli Bechyňští ze ZŠ ve Školní ulici, kteří si vybrali Macourkův text Ostrov pro šest tisíc budíků. Rámec inscenace evokuje do určité míry pocit, že se celý příběh odehrává ve snu spáče. Toto „snové“ ukotvení samotného příběhu by pak po určitém dotažení mohlo ještě více souznít s Macourkovým stylem vyprávěného příběhu.

BUMERLOVÁ, Jindřiška: Bechyňské jaro 2.-3.4.2004. Deník Dětské scény Trutnov - 2004/0.

K nepohádkovým příběhům patří obě inscenace ZŠ Bechyně, které připravil František Oplatek. Tento soubor splnil očekávání a obě inscenace byly kvalitní: Májový král - východiskem byla jedna z populárních příhod Richmal Cromptonové o Jirkovi, který vždycky způsoboval potíže. Hned v úvodu představení si herci získali diváky svou bezprostředností. Děti přesvědčivě a se zjevným pobavením ztvárnily chlapce bavící se o přestávce ve škole. Právě se chystá slavnost, kdy nejlepší dívka má představovat májovou královnu, ale Jirka využije její slabostí pro zákusky, odláká ji a na slavnost přijde on jako májový král s dívkou, která se mu líbí, jako s májovou královnou. Děj je vtipný, situace dobře vystavěny, realizace zdařilá. Scéna je přehledně a jasně členěna pomocí židlí (dvě řady vedle sebe), které navozují představu třídy, zároveň i naznačují důležitost situace - před nimi mohou probíhat stěžejní dialogy, za nimi zároveň akce ve třídě, aniž to tříští divákovu pozornost. Určité nejasnosti však vznikly při odhalování motivace jednání postav - jak to, že dívka, kterou vlastně neměli rádi, vyhrála? Podplatila všechny? Podobné nesrovnalosti se objevovaly hlavně v závěru inscenace, která však i přesto byla velmi zdařilá.

Podobně můžeme hodnotit i druhou inscenaci tohoto souboru Sredni Vaštar, pro niž byla inspirací Sakiho povídka. Mladá dívka Anna (v povídce chlapec Konradín) je v péči despotické pěstounky, která má potěšení z toho, že může dívku šikanovat pro dívčino zdraví a dobro. Anna se uchyluje do kůlny, kde má svou oblíbenou slepici a fretku Sredni Vaštara, kterou uctívá jako boha, a pak i prosí o pomoc. Pěstounka chce znát tajemství kůlny - slepici prodá, ale fretka nad ní zvítězí, patrně pěstounku zabije. Dívka je volná. Inscenace zaujala hned z několika důvodů, na prvním místě vhodně volenými inscenačními prostředky, které byly symbolické, ale zároveň názorné - postava Anny byla hrána dvěma dívkami (zde však vznikla určitá nejasnost, koho vlastně druhá Anna - oblečená do černého - představuje), situacemi, v nichž byl vidět vztah pěstounky a Anny, gradováním příběhu až k působivému závěru, kdy obě Anny opět “splynou”. Zaujala i promyšleně členěná scéna, která evokovala různá prostředí - židle dům, závěs - kůlna - zde bylo využito stínohry pro zachycení Anniných představ a Sredni Vaštara. Představení mělo i velký divácký ohlas.