Texty: HORKÝ, Karel, Bejvávalo na II. jaroměřském divadelním týdnu, (Frant. Černý).

S Karlem Horkým (1879–1965) seznámil jsem se už za okupace v Jaroměři, když se na pozvání místních ochotníků přijel podívat na svoji veselohru Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu, kterou na II. jaroměřském divadelním týdnu hráli členové ochotnického spolku Hanka ze Dvora Králové nad Labem. Naši ochotníci si Horkého pozvali zřejmě z podnětu mého tatínka. Byl totiž jeho oddaným čtenářem. Dokonce i týdeník Fronta se u nás odebíral. Za této návštěvy pozvali naši pana Horkého na chvíli k nám na menší posezení. Při tomto setkání padli jsme si všichni tak do oka, že mezi rodinou Černých a Horkých vzniklo krásné přátelství, které trvalo až do konce života Karla a Emy Horkých.
Nedlouho po této návštěvě objevil se Karel Horký – tentokrát již se svou paní – v Jaroměři znovu. Přijeli se podívat na představení svého Vodopádu Giesbachu, který nastudoval jaroměřský ochotnický spolek Vrchlický v režii Josefa Čuchala.

(ČERNÝ, František: Za divadlem starým i novým. (Vzpomínky na setkání s naším i zahraničním divadlem 1945 – 1968.) Praha, Univerzita Karlova 2005, s. 191 – 192.)