Texty: Jablonec nad Jizerou, RON, Vojtěch: Poznámky k heslu. Text SKRBEK,J.: Dějiny divadla v Jablonci nad Jizerou.

Ron
JABLONEC NAD JIZEROU
Prohlížel jsem celou !!!!!!!!!!Pamětní školní knihu z r.
1818. O divadle tam nic není!!!!!!!!! (z r. 1825 není). Kde
se ty ochotnické údaje berou. Okopíroval jsem celý můj
soubor Jablonec n. N.

Ještě jsem si vzpomněl, že J.V.Šimák tu našel starou vánoční
hru - litomyšlský tisk z r. 1637, která se tu ovšem neinsce-
novala, ani neinspirovala sousedské autory v okolí. Tzv.
Jablonecký sborník, ČČM 90, 1916, 175 š

I Zíbrt se mýlil: Píše, že Vlastibořští byli pozváni na Ná-
rodopisnou výstavu 1895, aby tu hráli Pašije. Nebyla to
pravda. Byli pozváni Jablonečtí:
"Návrh pana Ladeckého, aby divadelní spolek "Podhoran"
v Jablonci vypravil náboženskou hru, jak bývaly prováděny
tamtéž ve dvacátých letech, nedošel provedení ani jmenovaný
spolek k účinné žádosti neodpověděl."
Boh. Machovec, Divadelní obor N.V.Č., in: Příspěvky k ději-
nám českého divadla, uspořádal Jan Ladecký, Praha 1895, s.
197.

Protože jde o vzácnost, posílám celý svůj oddíl Jablonce.
V něm je i následující text Ing. J Skrbka, který věnoval
rožďalovickému, někdejšímu učiteli J. Horákovi:


Ing. J. Skrbek
DĚJINY DIVADLA V JABLONCI NAD JIZEROU

V srdcích obyvatelů jabloneckých probudila se láska k di-
vadlu velmi časně, a to již počátkem 18. století. V dějinách
divadla a školní pamětní knize se dočítáme, že divadlo
v Jablonci počalo hráti již v roce 1825, a to s velkým
nadšením, ač zde již mnohem dříve podobný spolek neb skupina
herců musela býti, a to již v 17. století, který v přírodě
pořádal t.zv. "Pašijové hry", čemuž nasvědčuje to, že výtě-
žek dle záznamů byl věnován na pořízení věžních hodin, což
se stalo pravděpodobně kol roku 1776, kdy v Jablonci na
místě dřevěného postaven kamenný kostel (*). Nejstarší však
řádný spolek ochotnický ustaven řádnými stanovami byl teprve
v roce 1864.

Původní divadelní spolek nesl název "Svornost". Tenkráte
umínili si uvědomělejší občané jablonečtí, že budou pořádati
divadla, jak se tehdy říkalo "komedie". Repertoirů, kusů di-
vadelních neměli, proto si herci divadla sami museli sepiso-
vati tyto, které tehdy byly pouze směru čistě náboženského,
- mimo čehož si museli sami vyráběti kulisy, oponu i obleky.
Divadlo se hrávalo pravidelně po požehnání a začínalo se
vždy slavnostním průvodem herců. Dle vypravování a zápisů
nejstarších pamětníků hrávaly se komedie" "Umučení", "Král
David", "Svatý Eustach" (jehož text se též zachoval(**) ),
"Josef a bratří" atd.-

Jeviště, t.j. "tiatr", bylo vystavěno pod širým nebem a to
na prostranství za domem nyní Maškovým čp. 66, kdež také mě-
li herci garderobu a ostatní requisity. Z těch se zachovalo
jenom žezlo krále Davida. Plátno na opony a kulisy vydlužili
si mezi sebou a sami brali do ruky štětec, aby jeviště ozdo-
bili barvami vodovými.

Kolem jeviště byla veliká ohrada, vroubená poleny do sáhu
narovnanými. Tato ohrada byla jevištěm i hledištěm. Obleky,
když to bylo naprosto nutno vypůjčovali si od "komediantů"
Vysockých a Lastibořských. Ostatně byl každý sám na vlastní
vkus a fantasii odkázán při chystání obleků. Rytířské pláště
si zhotovovali ze širokých hedbávných fěrtochů svých manže-
lek, brnění z papíru hlavní a hlavní byl meč, ať jakýkoliv.
Z doby té zachovali se v divadle co starožitnosti dva to-
ledské kordy
se zvláštní vybíjenou prací, ovšem z neznalosti ceny jsou
dnes rozpoltěny a na jiné zbraně klempířem upotřebeny.
Potřebné střelné a jiné zbraně zapůjčovali okolní lesníci.

Byli tedy jablonečtí "komedianti" spisovateli dramatickými,
dramaturgy, umělci regiseury atd. v jedné osobě, - vše
z lásky k umění.

Komedie se hrály obyčejně, jak již řečeno, v neděli odpo-
ledne po požehnání. Před každým představením byl průvod.
V hostinci na "Plese" se seřadili, napřed muzikanti, kteří
hráli, za nimi páni komedianti a panny herečky, každý oble-
čen tak, jak měl při představení účinkovati. Také tvářnost
podle povahy své úlohy musel každý jeviti; buď smutnou nebo
veselou, zlostnou, hloupou atd. Korunou však průvodu byl zá-
roveň největší radost velkým i malým působící "blázen", kte-
rý v každé hře býti musel, při průvodu napřed šel, žerty a
šprýmy rozmanité tropil. Při hře "Umučení", šel čert před
pannou představující svatou Máři Magdalenu a neustále ji
držel před obličejem zrcadlo, aby jí jenom v pokušení uvedl.

Když průvod došel na jeviště, měl "blázen" odpověď, ve které
obsah kusu v rýmech vylíčil.

Počátek každé takové hry zahajovaly úvodní píseň, z nichž
prvá stručně líčila děj celé hry, druhá pak "píseň při vyta-
žení" byla vlastní divadelní cedulí, neboť předváděla všecky
účinkující osoby, které při vyzvednutí opony byly na jevišti
shromážděny.

Vlastní představení zahájil "opovědník", který shromážděné
"buď od stavu nebo sprostnosti vítal všecky s upřímností", a
vymlouvaje slabé síly účinkujících, žádal na přítomném obe-
censtvu, "by z toho smíchu nemělo, ale co budou figurovati,
aby důtklivě rozjímalo".

Hry byly veršované a prozrazovaly všude patrné nadání. Někde
vybleskl i ten zdravý horský humor. Uvádíme malou ukázku
z takové lidové hry:

Egyptský Farao těžce nese rozmnožování se Israele a obává se
vojny s ním. Proto povolal si k radě své dvořany a táže se
jich, co tu učiniti. První dvořan radí králi, aby na Israele
uvalil ještě hojnější břemena, druhý pak, aby israelská
pacholata "mordována" byla. Králi se rada zalíbila a proto
nechal k sobě ihned povolati "báby, co k ženám chodí", a na-
řídil jim, aby izraelská pacholata mordovaly. A nyní ať mlu-
ví musa neznámého autora.:

1. bába
Králi, jak to žádáš, tak to bude,
ani jeden živ nebude.

2. bába
(šeptem)
Kmotra, my to nedělejme
dyť se potom vymluvíme.

1. bába
Jak bychom se vymluvily,
když by děti živy byly?

2. bába
Že ony dříve rodějí,
pak si pro nás posílají.

1. bába
Toť vám to sám kat spískal.

2. bába
Blázne, aby člověk něco dostal.
My jim to hned povídejme,
tím víc od nich dostaneme.

A také dostaly. Židovské matky podplácely milé báby "ka-
fištětem", jak o tom další scéna svědčí.

Sluha
Baby, máte hned ku králi jít,
správu svých věcí vyřídit.

2. bába
Jo, panáčku, jdeme, jdeme,
ku králi se dostavíme.

1. bába
Kmotra, teď tam přídem na zlý.

2. bába
Mlčte, kafe bylo dobrý,
tak mnoho, až se nechtělo,
ach, že to tak nepobylo.

A také na ty báby ani Faraon nevyzrál. Kapitol zachránily
husy, Israel kafe. Pěkná scéna, a to dvojzpěv Mojžíše s jeho
ženou Záfěrou z téže hry, svědčí o vřelé a prosté a duši po-
horského "pěvce".

Mojžíš
(jde pást a zpívá s manželkou):
Nejprv Bohu děkuji, děkuji,
že jsem byl zachráněný.
Když mě král chtěl zabíti,
musel jsem utíkati;
doved` mě Bůh na pole, na pole,
k mé manželce rozmilé.

Záfěra
Já si také zazpívám, zazpívám,
Pánu Bohu chválu vzdám,
že jest mě manžela dal,
aby on mě zastával,
před vlky a medvědy, medvědy,
by m ně ovce nebrali.

Mojžíš
Manželko má, pojď ke mně, pojď ke mně

a sedni si vedle mě.
Teď se budem těšiti, bude nám čas míjeti.
Laskavě se obejmem, obejmem,
dřív než domu poženem.

Záfěra
Ach Mojžíši můj milý, můj milý,
to je mi tak veselý,
že si u sebe sednem,
do očí si pohlédnem.
Ach to jsem si žádala, žádala,
bych jen s tebou pásala.

Zajisté naivní, ale přece jen rozkošné. Uváží-li kdo, v ja-
kých dobách národní strnulosti naše hora veršovala a působi-
la, neubrání se radostnému pohnutí.

Přední účinkující v Jablonci byli tito:
Nápovědou - Mencl, Ježíš hrál Bařínek, muzikant, Jidáše
- Adámek, krále Davida - Ignác Šimůnek, Goliáše - Fr. Slavík
ze Sklenařic, který sice byl muž veliký, ale aby se ještě
více obrovi podobal, měl pod nohama špalíky a na břiše pe-
řinku, do níž ho David místo kamenem uhodil jablkem, po kte-
réžto "ráně" musel Goliáš k radosti všeho obecenstva svaliti
se na zem.

Nejdelší slávu a nejdelší památku získal si jakýsi Ďoubalík
ze Tříče, kterýž představoval Čerta. tak že mu však všeo-
becně bylo přezdíváno "Čert Ďoubaliků" a dosud i v našich
časech domek jeho přezván u "Čerta Ďoubalíkova".

Ze ženských hrály: Fišerová z Dolců, Šimůnková a Eleonora
Pohořalá, která byla znamenitou zpěvačkou. Nejvíce se líbila
její píseň začínající: " O můj milý. však mne oklameš, na
mne se neohlížíš" atd.

Vstupné se vybíralo: ze sedadla 2 groše, na stání 1 groš. Za
jednu hru se vybralo 20 - 30 zlatých (šajnu) vídeňské měny.
Za celé léto přes 100 zlatých vídeňské měny, které se věno-
valy na zakoupení věžních hodin na kostel.

To jsou zprávy o nejstarších divadelních hrách v Jablonci.

Na to divadlo po více roků dřímalo, až zase roku 1848 se
probudilo, aby pozdravilo mladistvou svobodu. Ti kdož
tenkráte o divadlo se zajímali, byli: Josef Ignác a Jan Hny-
kovi z Lumky, Šimunkové, Patočka (Sochorů z Blanska, Bělo-
nožníci (Janovi), Janoušek z Dušnice a jiní.

Divadlo se hrálo tenkráte v hostinci Novotného (u Halířů).
Dával se nejvíc Štěpánek, Klicpera, J.K. Tyl a jiné kusy.
Pro nastalé neshody však herci se rozešli a divadlo usnulo
poznovu.

Roku 1863 byla pořádána v Jablonci "beseda". Deklamovalo se,
hrálo a zpívalo. Rozjařeni velikým úspěchem pořadatelé její
umínili si, že i dále o zábavu obecenstva starati se budou a
přemýšlením o věci samé připadli opět na to, aby se divadla
pořádala znovu. Frant. Patočka, Ambrož Čermák ml. a kaplan
Slezák byli jaksi duší nového podniku......

Za dobu trvání divadla "Podhoran" do roku 1895 vybralo se
úhrnem 3800 zl. Po vydání divadelních věnován přebytek
k dobročinným účelů, jako např. na cestu kol kostela 100 zl.
postavení kříže na hřbitově 350 zl., cestu ke hřbitovu 80
zl., chudé školní mládeži 100 zl., hasičům 95 zl. V poslední
době věnoval se čistý výnos na stavbu tělocvičny místního
Sokola.... Po roce 1914 hasiči, Sokol, DTJ, Orel a Němci
hrají divadlo.

Podrobnosti o divadle v Jablonci: sokolské kroniky a pamětí
Josefa Horáka, učitele v Jablonci nad Jizerou.

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

Ing Josef Skrbek, rodem z Vysokého nad Jizerou (*? - +?).
Skrbek se zabýval místní historií. Napsal článek o Petruško-
vi v Pojizerských listech 1944 a posléze i tyto Dějiny sou-
sedského divadla. Bydlel v Praze 12, na Vinohradech,
Čerchovská ulice 6/1981. Jeho byt byt při náletu Prahy zni-
čen a tím se zničila i celá řada vzácných památek, rukopisů,
zápisků atd.

Je to vlastně volný opis Mikovcova článků. Jedinou novou, a
tedy i vzácnou kapitolou jsou Dějiny divadla v Jablonci nad
Jizerou.

Je jablonecká sokolská kronika v semilském Státním okresním
archivu?

Kopie rukopisného strojopisu byla získána prostřednictvím
akad. mal. Karla Kinského z Turnova asi v roce 1958 - 1959.
Mistr Kinský mi jej půjčil od uměleckého knihaře Jan Rajmana
(1892 - 1965) z Rožďalovic. Autor ing. Josef Skrbek ji věno-
val v roce 1958 rožďalovickému učiteli (od roku 1939) Josefu
Horákovi (1883 - 1968), který v prvních letech svého uči-
telského působení učil v Jablonci nad Jizerou (krátce v roce
1905 a pak 1909 - 1922). Jeho písemná pozůstalost je uložena
v LA PNP Libáň - Staré Hrady, tam by tedy mohl být i Skrbkem
darovaný exemplář.

Opsal jsem jen úsek z 1. kapitoly, a celou druhou kapitolu.
Až na tyto části mnou opsané, je vlastně všechno ostatní
pouze volný přepis Mikovcových Stop selského či sousedského
divadla v Čechách z V. ročníku časopisu Lumír z roku 1855.

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
(*) Hodiny na věž jabloneckého kostela byly pořízeny až
v roce 1826!!! (Moje poznámka.)

(**) Tento text je zatím nezvěstný. Kdy psal Skrbek tyto Dě-
jiny (?). (Moje poznámka.)


WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
V Jablonci působil P.TRASPE, rodák Branné působil tu asi od
r. 1835 (15 roků), odešel 20.5. 1850 do Roztok
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
1818 založena školní kronika učitelem Josefem Menclem
Pamětní kniha pro školu Jabloneckou od roku 1818, o divadle v ní není vůbec nic
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

inG. Skrbek poukazuje, že čerpal své znalosti o místním divadle ze sokolské kroniky. Zdá se, že tuto kroniku znal také Jan Vondráček a čerpal z ní pro své Dějiny I. s. 505. Jeho text se shoduje s tím, co uvádí ing, Skrbek. Znali se?

A ještě jeden, patrně také důležitý pramen měl: Paměti učitele Horáka z Jablonce nad Jiz.

V Jablonci n.J. také byla J.V.Šimákem nalezena vánoční hra v tzv. Jabloneckém sborníku, tištěném v Litomyšli v roce 1637. (ČČM 90: 1916, 175).

Fara tu byla zřízena ve stejném roce jako v Železném Brodě 1721 knížete A.R. Harrachem. V l. 1775-1777 byl zde stavěn kamenný kostel místo starého dřevěného.

Jablonec nad Jizerou býval asi důležitým střediskem sousedského divadla. Bohužel jeho historii neznáme dost přesně a podrobně.

Z jablonecké divadelní středisko mělo patrně svou "odštěpnou stanici" v Jilmě, kde jsou dosvědčena divadelní představení Umučení Páně v letech 1835, 1842, a 1850.

Zde totiž vypomáhali jablonečtí "vůdcové her",. "V Jilmě řídil hry a napovídal neznámý člověk z Jablonce. Dostával prý od každé hry po 5 zl.š."

Z jiných zdrojů jsou nabízena jména Menzl a Šimůnek, kteří dokonce dostávali 5 zl. za námahu, kterou s výpomocí měli.

Jméno Menzl se skutečně vyskytuje v jablonecké pospolitosti. Je to nejspíše učitel Jan Mencl, který je označován ve výčtu účinkujících sousedského divadla jako nápověda, což vlastně znamená režiséra. On vlastně učil herce rolím, on měl během předstvení v ruce knihu a dělal tak vlastně inspicienta, který celé předstvení řídil.

Syn starého jabloneckého učitele Josefa Jan Mencl dostal učitelský dekret 18.5.1822, který byl předdtím u svého otce podučitelem

Jan Mencl nebo Menzl
* 23.5.1786 atestirován 1804, + 26.1.1866. 66 roků učitelem, z toho 3 roky v Branné u svého bratra Františka.podučitelem, pak doma u svého otce Josefa 13 roků provisorem.

Bohužel další osoby nedovedem určit v té spleti podobných jmen.

Ignác Šimůnek bydlel v č.6, Josef Šimůnek v č.15 před rokem 1850, jsou oba podepsáni na stížnosti proti P. Traspemu, jehož si pochvaloval Věnceslav Metelka
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW