Texty: AS 2000, č. 3 Kodeš, Jaroslav; Černíková, Jarmila

 
  Vyšebrodské divadelní dny

Divadelní ochotnický soubor Hrudkováček z Vyšího Brodu není co do počtu svých členů žádným přeborníkem. Možná, že jich nemá ani celou desítku. Ovšem o to aktivněji vystupuje v jihočeském regionu coby pořadatel divadelních přehlídek. Vedle nesoutěžních Podzimních dnů, letos připravil i soutěžní Vyšebrodské divadelní dny - jaro 2000, aby dal příležitost soutěžit venkovským divadelním souborům o Krakonošův divadelní podzim. Za spolupráce Městského kulturního zařízení a Vyšebrodského sdružení historického, a především za finanční podpory MěÚ ve Vyšším Brodu, Okresního úřadu v Českém Krumlově a Ministerstva kultury ČR, se podařilo uspořádat přehlídku, na které vystoupilo pět souborů.
Pátek večer 12.5. DS Čelakovský ze Strakonic (nesoutěžně neb Strakonice nemají charakter venkovského sídla) přivezl komedii Zdeňka Podskalského - Žena v trysku století. Autorovo vtipné pohlédnutí na vztahy mezi mužem a ženou, perspektivou sedmi scének z různého období vývoje lidské populace, a to od Adama a Evy až po fikci budoucnosti, se může stát inteligentní zábavou nepostrádající hlubší rozměr. Od inscenátorů to předpokládá správně si pojmenovat téma hry a hlavně důsledně toto téma budovat prostřednictvím jednotlivých situací hry. Strakoničtí se nechali okouzlit vtipným dialogem i možnostmi, které hra nabízí z hlediska obsazení a stavby. V samotném pochopení smyslu hry však zůstali na jejím povrchu. Režii ani hercům se nedaří v dialozích sdělit o čem si to vlastně postavy povídají. Herectví je příliš vnějškové, tlačí se moc "na pilu", což neumožňuje tlumočit ono jemné intelektuální předivo vztahů a charakterů postav a z toho plynoucí humor. Chybí důslednější schopnost sdělit hereckým jednáním podtexty dialogů, a tím se i dobírat k samotnému smyslu hry.
Sobota dopoledne 13.5. DS J.K.Tyla z Kardašovy Řečice, Marie Kubátová - Jak přišla basa do nebe. Dramaturgický výběr titulu byl výborný. Velmi početný soubor s dnes již málo kdy vídaným množstvím naturálních typů v nejrůznějších věkových kategoriích, ať už jde o muže či o ženy, dokázala režisérka V. Žižková výborně využít při obsazení značného počtu dramatických postav hry. A tak dobré typové obsazení umožnilo všem hercům jít za sebe. Scénografické řešení prostoru poskytlo možnost, aby přestavby byly rychlé, a aby pečlivě a vtipně vyrobené části výpravy dokázaly vytvořit i s pomocí světel patřičnou atmosféru. Dalším pomocníkem tu byly i kostými a hudební stránka představení. Režie dbá na přehlednost příběhu, pouze v jednom či dvou případech, není její snaha dost důrazná. Hra je psána v podkrkonošském nářečí. Herci tuto skutečnost respektují, ale bylo by potřeba, aby více respektovali i zákonitosti kukátkové hracího prostoru a nemluvili do prospektu nebo do bočních šál, ale směrem k divákovi. To jsou však věci snadno odstranitelné a zřejmě vznikají i rozdílností hracího prostoru na domovské scéně.
Opět sobota, ale již odpoledne. Divadelní soubor AMOK Katovice: Jaroslava Krejčová - Nesvádějte to na Amora aneb Historické omyly v lásce. Začínající soubor se pustil cestou autorského divadla. Autorka, režisérka i herečka v jedné osobě, napsala přímo na tělo členům souboru komedii se zpěvy. Scénář skládající se z tří obecně známých příběhů, ovšem převrácených naruby a nahlížených v parodistické nadsázce, jakéhosi komentáře k těmto příběhům (to říká postava boha lásky Amora), a písniček. Text komedie nepostrádá schopnost autorky vést dialog, nicméně se zatím jedná spíše jen o jakýsi jevištní scénář, než o hru z hlediska stavby syžetu, vztahů a charakterů postav a tématu. Režie také zatím postrádá větší zkušenosti, dění na jevišti pouze aranžuje, nevykládá, své usilí zaměřuje na zorganizování představení. Herci hrají tak, jak každý umí, zvolená parodizující rovina se nejlépe daří postavě Maryši. Přestože představení katovických ochotníků bylo poznamenáno všemi nedokonalostmi začínajícího kolektivu, je to soubor toužící pracovat dál, a to, jak na sobě, tak i na poznávání dramatického umění.
A ještě jednou sobota, sobota večer. Divadelní soubor Hudradlo Zliv: Miroslav Slavík - Dárečci aneb Co jste si navařili to si račte sníst...! Jako obyčejně hra z autorské dílny samotného souboru. Námětem se staly skutečné příběhy z každodenního života rodičů a jejich dorůstajících potomků, jakožto i vztahy mezi sourozenci. Jedná se o čtyři drobné příběhy. V komediální rovině, divadlem na divadle, a na základě toho, že dětští herci (především herečky) hrají o tom co bezprostředně znají z vlastní zkušenosti, vznikla milá a autentická inscenace nepostrádající upřímnou snahu kolektivu o sdělení svého tématu. Z hlediska divadelního řemesla samozřejmě nalezneme řadu ještě nedotažených věcí, jako například nedbalé aranžmá na kukátkovém jevišti, negradující třetí příběh, nezveřejněný a vědomě nebudovaný vztah anděla k tomu co se kolem něj děje v příběhu prvém nebo přílišná schematičnost příběhu čtvrtého. Z tohoto poheldu se zdá proto druhá scénka zatím nejpropracovanější. Možná, že by stálo i za úvahu zamyslet se nad přehozením prvého příběhu se čtvrtým.
14.5. nedělní dopoledne. DOS Hrudkováček Vyšší Brod a pohádková hra Oldřicha Augusty - O chaloupce z marcipánu. Hra je napsána na motivy známé pohádky o perníkové chaloupce a je původně určena pro loutky. Soubor si byl vědom nebezpečí převodu loutkové hry na činoherní jeviště, nicméně zvláště ve výpravě se mu tento handicap nedaří překonat, a vznikají tak nechtěná naivní spojení iluzivního herectví s loutkovou scénografií. Herectví v inscenaci odpovídá jevištním zkušenostem každého z aktérů. Nejlépe se daří ježibabě. Mařenka a Jeníček působí sice přirozeně (Mařenka by mohla mluvit hlasitěji), ale přece jenom jsou obě postavy psány pro mladší herce. Při soutěžním představení vznikaly nechtěné pauzy mezi zvukovým doprovodem a hereckou akcí a také proměnu ježibaby v sovu a odlet sovy by bylo dobré dořešit.
Krásný májový víkend strávený v hledišti vyšebrodského kina mi tentokrát nepřinesl hluboké divadelní zážitky, jako některá minulá léta, přesto přinesl dvě představení snesoucí kritéria vyššího kola přehlídek. Dárečci i Jak přišla basa do nebe jsou sice dvě úplně odlišné inscenace a zatím ještě ve stavu zrodu, přesto obě mají své osobité divadelní kvality. Prvá svojí autentickou výpověď, druhá jevištní existenci krásných lidských typů. Právě proto je odborná porota doporučila do širšího výběru na národní přehlídku venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou.
Jaroslav Kodeš a Jarmila Černíková
 
 

Související Ročníky přehlídek

 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':