Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Tyl Brodek u Přerova / Kazimír Lupinec: Upokojenkyně, recenze, Divadelní Kojetín 2024

Upokojenkyně Jana Červeného, potažmo Kazimíra Lupince, od roku svého zrodu ve VAD Kladno (2015) potěšily mnoho diváků z ochotnických i profesionálních jevišť napříč republikou. Režisér Martin Šmída ze souboru Tyl Brodek u Přerova si je vybral, protože ho svého času okouzlilo kladenské provedení na Jiráskově Hronově a jeho verze už prošla před dvěma lety venkovskou přehlídkovou větví (tedy od Němčic nad Hanou po KDP Vysoké nad Jizerou).

Černá komedie, odehrávající se v domově pro seniory, je skvěle napsaná, řeší poslední věci člověka s nadhledem a zároveň empatií. Bylo napsáno mnoho o jejích různých inscenačních verzích; u brodeckých dominuje téma neporozumění mezi nejstarší a střední generací a téma odcházení, střet různých druhů reality tolik nefunguje (živý TV moderátor, který se viditelně stává snovým panem Oldřichem, jde mimo styl předlohy, která pracuje s nedoslovností a náznaky).

Hra potřebuje, aby byla inscenována na hraně. Mimo jiné v herectví na hraně stylizace a civilismu, aby psychologie postav byla stavěná zevnitř a zároveň s vědomím komediálnosti, plus s přesností ve výstavbě dialogů a situací. Brodeckým se to daří ve scénách se starými dámami, Aneta Klvaňová jako Anna Vrbičková a Ludmila Binderová jako paní Ptáčková jsou skvělé. Rozpadají se scény u Vrbičků, zejména proto, že režisér se je pokouší rozpohybovat, tím pádem představitelé Vlastimila a Jaroslava Jiří Procházka a Jiří Urban cítí potřebu psychologizovat a dialogy nefungují jak v odpovědích, tak v rytmu. (Škoda scény s Euklidovou větou nebo s čajem.)

Rozprava se souborem byla štěpná. Postřeh divačky Idy, že otrávené buchtičky by neměly být modré, protože modrá je barva s neodolatelnou přitažlivostí pro pacienta Vaňka, nikoli pro sestru Marcelku. Na základě ředitelské scény se rozebíraly možnosti významového aranžmá. A na závěr režisér přiznal, že při předchozích debatách, ať už v Němčicích či ve Vysokém, směřovaly připomínky ke stejným sporným bodům. Přesto patří brodeckým díky za inscenaci, jež sice vyvolává lehké pochybnosti, ale také silné emoce.