Texty: Dráček 2023 nadprůměrný

Dráček nadprůměrný
-autor textu a fotek = Jaroslav Kodeš
Ubývá přehlídek, které se zaměřovaly na amatérská činoherní představení určená dětem, ubývá i souborů hrajících pro děti. To je konstatování. Příčiny, proč tomu tak je nechci teď zkoumat, bude jich více, jen reflektuji stav, který sleduji coby lektor už několik let. Jen pro dokreslení. Letos se například nekonala přehlídka v Novém Boru a ani v Mladé Boleslavi. Doby kdy na jedné přehlídce se představilo v tomto žánru šest, až osm inscenací jsou zatím pryč.
O to potěšující byl letos pohled na program Radnického dráčku, tradiční oblastní přehlídky činoherních divadelních souborů hrajících pro děti. V tomto roce jubilující. Všech pět souborů, které přijely ukázat do Radnic výsledky své práce, sice nebylo sídlem ze západu Čech, ale to už je celkem běžný trend i na přehlídkách s jiným zaměřením. A také, že soubory nepředvedly jen tradiční kouzelné pohádky, tak jak je známe z minula, ale že jsme se tu potkali s příběhy, které pohádkové kouzlo vyměnily za dětské hrdiny a jejich osudy. Vlastně ani jedna inscenace nepracovala s vílami, vodníky, čaroději, králi a princeznami. Naopak jsme tu zaznamenali Lakomou Barku – Spolek divadelních ochotníků v Radnicích, Žal vdovce a jeho dvou dětí v podání DS Malis z Libochovic, životopisný příběh malého Roalda Dahla od UŽVAK Praha, tři pověsti z Hané o vychytralosti, hlouposti a nafoukanosti zahrálo v plenéru D3 Karlovy Vary. A až poslední soubor Divadlo Máj z Prahy nastudovalo pohádku pro nejmenší, a sice Hrnečku vař aneb dvě pohádky pro mlsné jazýčky z pera Vlastimila Pešky. A kdo zná autora, hned mu dojde, že ani tato pohádka asi nemá s iluzivní tradicí mnoho společného.
A než připojím několik stručných vět ke každé inscenaci, musím vypíchnout, že všech pět bylo na slušné scénické úrovni, že u každé bylo o čem povídat, a že všechny se prezentovaly dobrými hereckými výkony a režií, která se vždy pokusila v rámci svých dispozic o kvalitní jevištní tvar.
Domácí soubor Spolek divadelních ochotníků v Radnicích nazkoušel Lakomou Barku podle Jana Wericha a v dramatizaci Šumperského divadla, jehož autorkou je Janka Schmiedtová. Příběh lakotné Barky je sehrán přehledně na neiluzivní scéně, jednotně tvořené dřevěnými lavicemi a stoly. Herci vstupují do postav před diváky neiluzivně a zase z nich vystupují, aby příběh z velké části vyprávěli či glosovali, a z menší části pak situaci od situace zahráli. Jedinou iluzivně předváděnou postavou je pak Barka. Tento přístup umožňuje rychlý spád děje, na druhou stranu jsme byli svědky nešikovného ilustrování řečeného. Tady má soubor ještě rezervy.
Dramatizátor a režisér Ladislav Valeš vybral pro studentský soubor Malis z Libochovic prozaickou předlohu Maxe Portera Žal. Poetický příběh o tom, jak se otec s dvěma dětmi vyrovnává se smrtí své manželky a maminky. Vážné a těžké téma je traktováno velmi úspornými prostředky se spoustou jevištních metaforických obrazů. Mladí herci dokáží žal prožít přirozeně, a jsou citlivě vedeni režisérem. Až na drobné nedostatky režijně-dramaturgické, se zatím nedaří zcela přesvědčivě zahrát postavu Otce, respektive jeho žal v celém oblouku této postavy. Pro mladého Kristiana Valeše je to zatím úkol příliš náročný a neodpovídající jeho životním zkušenostem.
Dětská, studentská i dospívající léta britského romanopisce Roalda Dahla se stala předlohou pro inscenaci UŽVAK Praha s názvem A DÁ(H)L?! Na scéně tvořené jen dvěma štokrdlaty a jednou bedýnkou, v jednotných kostýmech dotvářených podle potřeby jednoduchým konkretizačním znakem (zástěra, kšandy), dokáží mladí herci velmi působivě, přirozeně naplňovat dramatické situace ze života spisovatele. Přehledně, kreativně, a přitom s jemným nadhledem nás zajímavě seznámí s řadou příhod a zážitků od jeho školních let až po zapojení se do války jako letce. Na inscenaci je chválihodné, že režie spolu s herci pracuje přesně po situacích, které jsou z velké míry dobře vystavěny i pointovány. A přitom se jedná o obrazné, neiluzivní jevištní řešení situací. I když je zřejmé, že inscenace byla tvořena v rámci dramatické výchovy formou improvizací, tuto formu překročila k ustálenému tvaru, a navíc někteří z herců jsou už schopni dát svým postavám i rysy charakteru. Soutěžní představení až asi na posledních deset patnáct minut mělo dobrý spád a patřilo k vrcholům radnické přehlídky. (Doporučení na Popelku Rakovník).
Karlovarské studio D3 je velmi činný kolektiv. Kromě stabilního repertoáru minimálně dvou premiér v roce, se soubor pravidelně věnuje i plenérovému divadlu v létě o prázdninách. A zvláště pověsti z různých regionů mu slouží za základ pouličních vystoupení. Scénáře píše Viktor Braunreiter, soubor je nazkouší a uvádí pak na svých letních štacích. Do Radnic zavítal už podruhé. A viděli jsme pověsti tentokrát z Hané. Vtipné hříčky byly sehrány s chutí a patřičně razantně. Zde není co vytýkat. Za úvahu stojí, více promyslet dramaturgickou skladbu jednotlivých pověstí.
Poslední soutěžní představení Radnického dráčku, přivezlo Divadlo Máj z Prahy. Tradiční soubor, který se už léta pravidelně věnuje divadlu pro děti. Jak už bylo řečeno, zvolil si předlohu od Vlastimila Pešky s názvem Hrnečku vař aneb Dvě pohádky pro mlsné jazýčky. Poctivě a přehledně sehraný příběh na jednoduché
scéně je určen pro nejmenší děti. Inscenace baví, dětem se nepodbízí a přináší i drobné poučení, že hamounství a sobeckost se nevyplácí. Pokud bychom mohli poradit, tak doporučujeme nebát se většího nadhledu nad příběhem. Neboť to scénáře od Pešky umožňují.
Víkend od 20. 5. – 21. 5. byl v Radnicích příjemný. Organizátoři z místního souboru jsou pečliví, vše mají dobře promyšleno včetně sobotního koncertu v kostele a následné večerní zábavy pro ty, co Dráčka absolvují celého. A to bylo snad nejvíce potěšitelné. Zástupci všech soutěžních souborů pobyli v Radnicích po celou dobu, chodili na besedy o představeních a zúčastnili se i závěrečného ceremoniálu. Zažil jsem opravdu hezký divadelní, ale i mile společenský víkend. Tak děkuji.