Texty: Český Brod - Jak to vlastně s naší historickou oponou bylo… 3. část

Třetí šťastnou náhodou bylo vlastně každoroční vystoupení tanečního oboru ZUŠ Český Brod v kolínském divadle. Při jeho natáčení videokamerou v kabině zvukařů a osvětlovačů přišla řeč i na naši oponu a na to, jak ji upevnit. A v rámci tohoto rozhovoru jsme od kolínských techniků dostali telefon na pana Simčišina z Městských divadel pražských – Rokoka a ABC – který se ukázal být tím, koho jsme hledali.

Fota č. 1

Na fotografiích výše je zdokumentován návrat zrestaurované opony zpět do Českého Brodu a její rozbalení na jevišti. Hned na prvních fotografiích se můžete seznámit s našimi restaurátorkami, paní Barvovou a její kolegyní paní Hákovou, i panem Simčišinem, který nese oponu jako poslední…
Opona, podlepená pásy nového plátna a ošetřená krycí voskovou vrstvou, vyloučila původní myšlenku jejího umístění. Tou byl navíjecí válec instalovaný u stropu jeviště. Nový nápad pražských jevišťáků – obnovit funkčnost starých kulisních tahů z roku 1885 – vypadal z počátku dost šíleně. Na druhou stranu se potvrdila slova kolínských techniků, že „jestli nám tu oponu nepověsej tyhle kluci, tak už nikdo“. Pokusům o opravu tohoto víc než stoletého zařízení musel ale předcházet velký úklid prostor nad jevištěm, kam lidská noha léta nevkročila. Jak to zde vypadalo a v jakém stavu byly i jevištní tahy je patrné z dalších fotografií.

Fota č. 2

Jak je z fotografií vidět, dát to zde do pořádku nebyla žádná procházka růžovým sadem. Chlapi ale zvládli na jedničku nejen úklid, ale opravdu se jim podařilo staré jevištní tahy probudit z letitého spánku a přesvědčit je k opětovné práci.
A pak už přišlo na řadu samotné zavěšení opony. Vrtalo se, šroubovalo a přivazovalo, na mobilní lešení se neustále šplhalo a zase slézalo a lana jevištních tahů jezdila jako za mlada… :-)

Fota č. 3

Když už opona visela, nastal ještě problém s jejím vyvážením – ukázalo se, že opona je těžší než protizávaží, které je na tahu umístěné. Všechna závaží, která se mohla přidat už přidána byla. Jedinou možností bylo použít jiný typ závaží, které ale bylo nutno flexou proříznout. Jenže – zkuste sehnat někoho s velikou bruskou v neděli večer, a navíc schopného proříznout masivní kus železa 12 cm tlustý! Ale sehnali jsme! Sousedíme s Hasičským záchranným sborem, a ti mají profesionální techniku pro všechny možné zásahy. A nejen, že velkou motorovou flexu opravdu měli, ale také nám velmi ochotně pomohli. Upravené železo jsme potom museli dobu chladit v umyvadle jak bylo rozpálené, ale to už byl jen malý detail.

Fota č. 4

Díky souhře náhod a díky lidem, pro které nebyly peníze na prvním místě, se tedy podařilo vrátit přes sto let starou sokolskou oponu zpátky na jeviště. Akce, v jejíž šťastný konec nikdo z nás ještě před krátkou dobou nevěřil, se nakonec opravdu povedla. Na začátku první části povídání o oponě padla zmínka o tom, že jsme na to poměrně pyšní. Nejen to. Hlavně máme z opony opravdu velkou radost a chceme i zde vyjádřit velké poděkování všem, kteří se na jejím comebacku podíleli, zejména paním restaurátorkám a technikům z Městských divadel pražských. A také věříme, že v budoucnu už oponu nikdy nikdo z našeho jeviště násilně nesundá.

Publikováno na webu http://sokolbrod.cz/jak-to-vlastne-s-nasi-historickou-oponou-bylo-3-cast 16. 10. 2015
Pro DČAD - díky upozornění
Ing. Jaroslava Petráska - náčelníka T. J. Sokol Český Brod.
Email: sokolceskybrod@seznam.cz