Texty: ŠOTKOVSKÝ, Jan: Recenze absolventského představení KPR aneb Dopis z Brna, Amatérská scéna 2007, č. 6, str. 41.

Recenze absolventského představení KPR
aneb
Dopis z Brna

V Brně 21. listopadu 2007

Milá Simonko,
to se ti řekne, recenze! Jenže když téměř všechny lidi na jevišti znáš a o nemalé části z nich si troufneš i říct, že to jsou kamarádi, znáš nejednu historku ze zákulisí a jsi obeznámena s tím, že jejich herecké výkony jsou završením procesu, který vlastně k herecké výuce nesměřoval, o čem a jak psát? Jakými kritérii poměřovat, s čím srovnávat? Jak se tvářit objektivně? Copak má smyl zahájit nějakým tím obligátním „Ad hoc vzniklý soubor absolventů Kurzu praktické režie se nám na rakovnické přehlídce představil s i v Čechách dobře známou hrou rakouského autora 1. poloviny 20. století Arthura Schnitzlera U zeleného papouška...“ No řekni!

Ono z druhé stránky, Simonko, to se takhle nevymlouvám proto, že by mi ta produkce přišla blbá a chtěl bych se schovat za to, že je to představení se „specifickým záměrem“. Ti, co na jevišti stáli, jsou do jednoho zajímavé a silné osobnosti, a je to z toho jeviště poznat! A výkony pánů Lurieho, Vaňka, Jiříčka, Pietraszka, Slížka, madam Müllerové a řady dalších by byly ozdobou nejedné amatérské přehlídky.

Samozřejmě z třetí stránky je vidět, že to je takzvaně nedodělané, nezažité, ne vždy naplněné, že jsou tam viditelné švy a leckde čouhají dráty. Jenže z té čtvrté stránky si říkám, že jestliže vidím výstup z režijního semináře, pak vidím velice dobrý režijní plán velice dobré hry. Logické a významově přesné mizanscény, precizní vedení divácké pozornosti, jasné akcenty. A jak ti, kteří zrovna nemluví a na kterých není pozornost, nezatěžují divákovo vnímání nějakým drobnokresebným „vyhráváním“ pravděpodobných činností a různých průběžných jednání, a disciplinovaně čekají, až na ně přijde řada! (To, prosím, bez jakékoli ironie.) A že ten plán občas zůstane holou, masem přirozeného jednání neobalenou kostrou? To chce hrát a hrát a hrát...

A z páté stránky, Simonko, vidět na jevišti alespoň v malé roli herce minimálně (minimálně! to tomu Milanovi prosím Tě zdůrazni, Simonko! minimálně!) gabinovského formátu, jakým bezpochyby Milan Schejbal je, to jsou pro divadelního fajnšmekra předčasné Vánoce.

A pak těm KoPRákům ode mě ještě vyřiď, Simonko, že jsem jim celou tu následující velkolepou ceremonii vyřazování, navíc moderovanou vycházející českou hereckou superstar, hodně záviděl. Když mi dávali v Brně toho magistra umění, tak to ani z poloviny taková sláva nebyla. Kdežto v Rakovníku... I slzičku jsem uronil. A má snoubenka, bezcitná divadelní kritička, dokonce dvě.

Tak že pěkně děkuju, a až to budou hrát někde poblíž, že se zase přijdu podívat. A pozdrav i toho Schejbala, Schejbalovou, Fixovou a pana rektora, že to celou tu dobu tak pěkně koučovali. A pozdrav i sebe, že ses o ně s takovou maminkovskou láskou celou dobu starala.

V úctě Tvůj
Honza Šotkovský