Texty: Vybavení ochotnických divadel v Podještědí a učitelé.

Učitelé uměli
tenkrát i při skromném sociálním zabezpečení podchytit mládež i dospělé;
zpívalo se, tančilo, besedovalo, hrálo. To byla výchova! Pan učitel
Škoda, sokol a legionář, naučil děti zdravit sokolským Nazdar a nebylo
na Proseči dítě, které by prošlo kolem dospělého a nepozdravilo. Velice
při výchově pomáhal pan učitel Havel, který k námobětavě dojížděl zVlčetína
na kole. Někdy s ním přijela i jeho paní Vlasta, vynikajíci pěvkyně.
Na její vystoupení – zpívala nejen národní písně, ale též árie z oper
– se celá ves vždycky těšila. Se Škodovými byli Havlovi velcí kamarádi.
Na Proseči jsme měli vlastní garderobu, abychom nemuseli pro všechno
za drahé peníze do půjčovny. Vznikla zásluhou pana učitele Škody.
Chodil ještě s jinými, nejvíce s Jarkou Havlíkem, truhlářem, po vesnicích
a sbírali staré kroje i starodávný nábytek, kolovraty a jiné odložené
věci, z nichž ledacos putovalo také do českodubského muzea. Byla to radost,
když ty almary, malované truhly, židle a různé poličky truhlář opravil
a přibarvil. Byly jako nové. Nebo si také vyprosili od starých babiček
svatební šaty a šátky, a když se nějaká majitelka rozmýšlela, prostě
jí pan učitel za své koupil na nové. A tak se postupně garderoba naplnila
a i rekvizit přibývalo. Nashromáždily se různé uniformy, boty, čepice,
klobouky a jiné k divadlu potřebné předměty. O vše se poctivě starala
Emilka Horáčková, která oděvy vyprala, opravila, opatřila číslem
a pověsila na ramínka. Byla to její chlouba a radost. Tehdy nastala slavná
éra ochotnických divadel. Nejen u nás v Proseči, ale v celém Podještědí.
Těžko by se našla vesnice, kde se divadlo nehrálo.