Texty: LAURIN, František: Závěrečné slovo poroty (KDP 2012). Větrník č. 10, 21. 10. 2012.

Zavěrečné slovo poroty

Letošní, již 43. ročník Národní přehlídky venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou se konal od 12. do 20. října 2012. Prezentoval devět souborů, které byly nominovány či doporučeny z oblastních přehlídek a zařazeny do programu rozhodnutím programové rady.

Jestliže loňská přehlídka přinesla širokou paletu dramaturgických podnětů a žánrů, ta letošní tíhla k výrazně komediální linii zařazením několika skvělých textů. Ostatně doba není jednoduchá a lze tak pochopit, že soubory myslí na větší reprízovost a pochopitelně i zájem diváka odreagovat se od společenských problémů. Z hlediska dobré divadelní přehlídky by to však bylo patrně jednostrunné, a tak naštěstí tato komediální rovina je doplněna, či vyvážena dramatickými texty zásadního společenského významu. A právě v tomto oblouku lze chápat poslání letošní přehlídky, která přinesla kromě myšlenkových podnětů několik výrazných inscenací bez ohledu na žánr. Zpráva nebude chronologickou a statistickou úvahou, ale pokusem o pohled na přehlídku právě z těchto dvou určujících linií.

Morkovičtí se snaží jít dál v realizaci inscenace inzitně parodickým stylem, v němž mají zvláštní zálibu. Ale Tylova báchorka Jiříkovo vidění (i přes některé úpravy) se tomuto divadelnímu názoru vzepřela. Nejde o klipové představení, jak si inscenátoři mysleli, postavy se hrají v jednoduché stylizaci vedle sebe, jejich charaktery a kostýmní podoba jsou často nečitelné. Skutečný problém inscenace byl především ve zvoleném textu. A tady bude patrně příčina, že záměr a realizace narozdíl od jiných inscenací tohoto souboru nebyly dostatečně průkazné.

Znovuoživená část souboru z Heřmanova Městce mohla zaujmout adaptací hororových povídek Miloslava Švandrlíka. Zdá se však, že tyto rozvedené anekdoty s komediální pointou byly zatím velkým soustem pro skupinu studentů a dvou zkušených herců. Ve Vysokém studentskou hravost nahradila odpovědnost, temporytmus se ztrácel v pauzách a obecněji ilustrovaných postavách. A to pak ani dva dobří a zkušení herci nemohli zachránit. Publikum soubor přijalo vlídně s vírou, že jejich viditelná chuť hrát divadlo v budoucnosti přinese větší úspěchy.

Veverská Bítýška vzala za vděk Goldflamovým textem Dámská šatna původně napsaným jako poděkování čtyřem hradeckým herečkám. Dámskou šatnu chápe autor jako středobod divadelního i lidského světa, kde se vyjevují lidské sny a propojují osobní i umělecké problémy a ambice. Text sám je jakousi črtou nedávající hercům příliš šancí řešit situace do větší hloubky. Soubor má však čtyři talentované herečky, které zaujmou svojí osobitostí i komediálním nasazením. Režijně herecká spolupráce vytváří situace přehledné a je jen třeba litovat, že autor nedal souboru šanci zobrazit další vrstvy postav jejich jevištní existence. Soubor přesvědčil svým vystoupením, že by na to měl.

Blbec k večeři kromě skvělé komediální předlohy má v sobě hlubší poslání. Hlavní postava této komedie se stala předobrazem řady francouzských filmů. Blbec, který má zpestřit večeři zbohatlíků, jistě není idiot, ale jakási dobro-hloupá povaha, jež ve své naivitě a neskutečné empatii nepočítá s lidskou zlobou a poťouchlostí, která se její dobročinnosti vysmívá. Má být využit a zatím ve své dobrotě působí jednu kalamitu za druhou. Soubor má výborného představitele hlavní role, ale jakoby ostatní zkušení herci nehráli spolu dohromady. Tak se mohlo zdát, že hlavní postava ostatní svojí aktivitou válcuje. Stálo by zato domyslet i přesnější charakteristiku některých postav a jejich stupňující se aktivitu ve výstavbě situací, které se překvapivě vrší jedna na druhou. Snad soubor vzhledem k délce představení dostatečně nezvážil možnost přestávky. Hrálo se ale s výrazným diváckým ohlasem, který svědčil o tom, že se publikum dobře bavilo.

Výbornou komedii Mátový nebo citron? z divadelního prostředí a ověnčenou řadou cen si vybral soubor z Velké Bystřice. Hra se odehrává v několika rovinách – osobní, při realizaci posledních zkoušek v divadle a na premiéře souboru. Inscenace upoutá komediálním nasazením, temperamentem a chutí do hry. Režisér řadu scén vyřešil s mimořádnou nápaditostí a snad právě jejich úspěch v kontrastu k jiným způsobil, že některé scény jsou nepropojené a ne dostatečně vystavěné. Kompaktnímu celku inscenátorů vévodí postava Juliana, která především dokládá, že soubor je na tento žánr dobře připraven. A také, že k potěše diváků ho dovedl na dobré úrovni realizovat.

Vrcholem přehlídky v této komediální rovině byla Dokonalá svatba souboru ze Štítiny. Text mimořádně kvalitní, který se hraje ve třiceti zemích světa. Komedie záměn, lží a nedorozumění se snahou zachovat dekorum. Soubor využil nabídky skvělého textu a režisér se souborem vytvořili představení plné dobrých nápadů, znamenitě vystavěných situaci s přesnou charakteristikou postav a čitelnou pointou mikrosituací a gagů. Inscenaci přijalo publikum s mimořádným ohlasem, a tak tento večer patřil k vrcholům letošní přehlídky.

Soubor Eduarda Vojana z Brněnce chtěl Klimáčkovou hrou Komunismus připomenout události, které mladší generace nezná, a ti starší si mohli oživit jisté aspekty života v totalitním režimu. Modelová situace otce rodiny, kterého dohnala jeho minulost jako agenta STB, pozvolný rozklad rodiny a všudypřítomný strach na základě prozrazené skutečnosti. Ale také snaha pochopit a obhájit neobhajitelné a vysvětlit skutečné důvody, proč k tomu mohlo dojít. Autor se nevyhnul jisté schematičnosti. Takže představení je působivější tam, kde se řeší skutečná lidská situace a méně formulují politická stanoviska. Dekorace je zajímavá ve své obraznosti a pomáhá vytvářet celkovou atmosféru. Přes některé výhrady je dramaturgická volba zajímavá a pokud soubor hledá způsob, jak pochopit minulost a vyrovnat se s ní, je uvedení činem přesahujícím běžné úsilí amatérského divadla.

Rádobydivadlo Klapý je téměř vždy zárukou podnětné dramaturgie a inscenačního úsilí, které často přesahuje rámec možností amatérského divadla. Téma McDonaghtovy hry Kráska z Leenane je soužití matky s dcerou na zapadlém irském venkově, zoufalý strach ze samoty a maximální egoismus prosadit svůj život na úkor druhého. V pevně budované inscenaci dochází k určité nevyrovnanosti mezi hlavními postavami. Ve večerním představení se zdálo, že hlavní představitelka hrála spíše osamoceně, bez dostatečných impulsů a důvodů ke svému jednání. Jakoby inscenace neměla dostatečný vývoj v prudce narůstajících a nesnesitelných daných okolnostech. Přes různé úvahy nad představením je průkazné, že účast Rádobydivadla Klapý obohatila tvůrčím způsobem profil přehlídky.

Kalinoského hra Měsíční běs patří k nejlepším titulům světové dramatiky posledního desetiletí. Soubor z Opatovic přesně pochopil hru o snaze a nemožnosti zapomenout na bolestivou minulost, ale také o hledání vzájemného vztahu, křehkosti a zranitelnosti lidské duše a hradbě samoty, kterou je těžké překročit. Inscenace je režijně citlivě přesně vedena s mimořádnými hereckými výkony, Zajímavé scénické řešení a celá škála propojených hudebních motivů dotváří celkovou atmosféru. Inscenace s mimořádnou výpovědí o světě a lidech patřila právem k vrcholům přehlídky.

Porota spolu se souborem za účasti divadelní veřejnosti každý den analyzovala jednotlivé inscenace v atmosféře pochopení a vzájemné důvěry, kdy cílem nebylo známkovat, ale vzájemně se zamýšlet, diskutovat a nacházet další inscenační možnosti. Ceny, které budou uděleny, jsou také součástí celkového hodnocení.

Celou přehlídku provázela řada dalších divadelních aktivit. Diskuse účastníků večer po představení vedena lektorem Rudou Felzmanem, dále dopolední semináře se souborem za účasti veřejnosti a odborné poroty, kurz KDP mladým vedený Milanem Schejbalem, kterého se účastnila řada studentů semilského gymnazia, Klub režisérů SČDO s lektorem Františkem Zborníkem, kurz jevištní řeči vedený Reginou Szymikovou. K dalším společenským akcím patřilo vítání souborů na městě, před divadlem, loučení se soubory na malém sále divadla a další diskuse pokračující do hlubokých nočních hodin v hasičském sále. Nedílnou součástí přehlídky bylo i vystoupení hostů. Beseda Sabiny Laurinové za účasti Františka Laurina moderovaná Milanem Schejbalem, pohádka pro děti divadla Ty-já-tr z Prahy a hostující představení tanečního divadla Bufo Praha.

Děkuji pořadatelům za skvělé podmínky pro práci poroty, která pracovala ve složení František Laurin, Marie Caltová, Lenka Lázňovská, Ladislav Vrchovský a Jaromír Vosecký s tajemníkem Jaroslavem Vondruškou. Děkuji porotě za odbornost, pochopení, vzájemnou toleranci a úctu nejen vůči sobě navzájem, ale především k souborům, jejichž inscenace hodnotila.

Závěrem této zprávy mi dovolte vyjádřit radost nad tím, že si v dnešní překotné době uchoval festival ve Vysokém nad Jizerou svoji neopakovatelnou, laskavou tvář a byl nejen místem divadelní tvořivosti, ale také místem navazovaných a znovu stvrzovaných přátelství.

František Laurin
Vyšlo ve Větrníku č. 10
21. 10. 2012