Texty: Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / UHDE Milan: Hledání současné opony, s. 325

HLEDÁNÍ SOUČASNÉ OPONY, Milan Uhde
Když jsem jako student pilně a nadšeně navštěvoval divadlo, nenapadlo mě, jak složitý spor může provázet představy
o oponě. Hned po mém nástupu do redakce literárního měsíčníku Host do domu se však časopis stal místem, kde
jeden z takových sporů proběhl. Týkal se soutěže na oponu pro novou operní budovu tehdejšího brněnského Státního divadla.
Vítězný návrh pocházel z dílny malíře Aloise Fišárka. Zobrazoval lesní krajinu. Proti tomu však protestovali někteří
brněnští výtvarníci, kteří pro své stanovisko získali přední městské stranické funkcionáře. Les prý je úmyslně nadčasový,
programově neutrální motiv, zatímco přednost měl podle nich dostat námět politický: pocta dělnickému hnutí, které v Brně
probíhalo, bylo krvavě potlačováno a nakonec zvítězilo. Tento námět se uplatnil v několika brněnských soutěžních návrzích.
Spor hledal odpověď na otázku, kdo oponu objednává. Společnost? A kdo mluví jejím jménem? Odborná porota, nebo
Městský národní výbor? Krajní, zároveň však rozumné stanovisko vyslovil tehdy Milan Kundera: Společnost má na oponu
jediný objektivní požadavek – aby se dala vytahovat a spouštět. Každá konkrétnější představa je subjektivní.
Vzpomínám si, že jsem byl tenkrát toho názoru, že opona má být abstraktní, aby sloužila jak inscenaci komedií, tak
i tragédií.