Texty: POUZA, Ludvík: Ochotníci se pouštěli i do operetek. Klatovský deník, 4. 12. 2009

„Zlomte okovy byla hra ze selského povstání a byla v ní velmi působivá scéna, kdy vzbouření sedláci v předvečer svého útoku na zámek přísahají na svůj prapor a pronášejí slova: Přísaháme, že neustanem, dokud se tato země nevrátí do našich rukou, dokud nebudeme svobodni i kdybychom měli při tom své životy položiti.“ Tato scéna se však nelíbila okresnímu úřadu v Klatovech, kam se muselo žádat o povolení. Panu okresnímu hejtmanovi se nelíbil už název hry a scéna s přísahou už vůbec ne. Nakonec po dlouhém jednání hru seškrtal a povolení vydal. V roce 1940 byl sehrán Chudý písničkář, kde byla zpívána píseň Ta naše písnička česká a Chaloupky pod horami, které tehdy velmi působily na city našich diváků. Další hrou pak byla Její pastorkyně.

O pouti, kdy byly taneční zábavy zakázány, byla s velkým úspěchem sehrána opereta Srdíčko z lásky. To byla poslední hra ve válečném období. Pak přišel zákaz a nastala doba temna. Divadelní činnost znovu ožívá po osvobození naší vlasti historickou hrou ze selských bouří Jan Výrava. V roce 1948 za režie Josefa Máry byla sehrána známá národní báchorka od J. K. Tyla Strakonický dudák. Byla hrána též pro okolní školy a dvakrát pro místní diváky. Měla veliký úspěch nejen morální, ale i finanční. Pro zajímavost uvedu z pokladní knihy: celkem vybráno 13 828 korun, vydání 2292, zůstatek 11 534 Kč.

Další hra byla známá opereta Josefa Piskáčka Slovácká princezna a hra z klášterního prostředí Bratři sv. Bernarda. Za řízení Josefa Máry byl obnoven pěvecký sbor, který se uplatnil při různých oslavách, a jak se můžeme dočíst v obecní kronice, také při zahájení voleb v roce 1957 zazpíval Smetanovo Věno a jugoslávskou píseň U boj.
---------------------------
V divadelní činnosti nastává pak přestávka až do roku 1955, kdy byla sehrána známá hra Paní Marjánka matka pluku a v roce 1956 další známá hra Ladislava Stroupežnického Naši furianti. V této hře naposledy vystoupil na jevišti dlouholetý režisér a herec Jan Vlček, který si v roli starého výměnkáře s dojetím zazpíval píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína. Tuto píseň mu pak členové dramatického odboru zazpívali při poslední rozloučení.
-----------------------

V roce 1958 ujímá se režie Dr. Červený, který nacvičil známou hru Jana Drdy Hrátky s čertem. Tato hra získala 1. místo v okresní soutěži a byla hrána na zájezdech ve Zborovech, Mečichově, Mlázovech a Plánici. V roce 1959 za Slavnost lampionů se získala 1. cena a odměna 500 Kč.

V roce 1960 za režie Dr. Roubala získala hra s protiválečnou tématikou Země duní opět prvé místo v okresní soutěži. Za odměnu si mohl soubor vybrat zájezd, do kteréhokoliv divadla. Byl vybrán zájezd do Bratislavy, kde účastníci zhlédli ve slovenském Národním divadle operu Madam Buterfley a na zpáteční cestě v brněnském divadle operu Tosca.

V roce 1964 za režie Josefa Tůmy byla sehrána hra Paličova dcera. Hře byla věnována veliká péče, někteří herci nelitovali cesty do Prahy, aby tuto hru zhlédli v libeňském divadle. Hra měla veliký úspěch, pochvalná kritika vyšla dokonce v Novém Klatovsku a v plzeňské Pravdě. Tehdy ale ještě nikdo netušil, že Paličova dcera bude v Nalžovských Horách hrou poslední.“