Texty: FEKAR, Vladimír: Modelky Elky ovládly Kroměříž - Poručík z Inishmoru. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 49 - 50.

Suverénně nejúspěšnější se stala inscenace Holky Elky souboru Semtamfór ze Slavičína v režii Jana Julínka. Ta získala Hlavní cenu festivalu za nejlepší inscenaci s nominací na Femad Poděbrady, ale také Cenu novinářské poroty. Jana Žáčková excelovala v roli Ely 3 a její výkon ohodnotili mluvčí souborů jako nejlepší ženský herecký výkon. Navíc od Klubu mladých divadelníků obdržela uznání pro umělce do 25 let. Zkrátka nepřišly ani další dvě inscenace: nejlepším mužským hereckým výkonem zaujal Jiří Hanzlík ze souboru Opona Zlín. Diváckou porotu si nejvíce získala inscenace Květ kaktusu divadelního souboru Zmatkaři Dobronín. Právě u těchto třech oceněných inscenací se chvíli pozastavíme.
McDonaghův Poručík z Inishmoru je novým startem zlínské Opony, která se dlouhá léta zaměřovala na pohádky. A nutno podotknout: startem velmi vydařeným a šťastným. Je objevem poetiky, která se jeví jako přiléhavá souboru, jehož jádro tvoří především poměrně dobře herecky vybavení pánové. V režii Karla Semeráda vznikla inscenace, která se s největší pravděpodobností herecky stmeluje: od jejího uvedení v Karolince, které jsem měl možnost také zhlédnout, došlo v Kroměříži k výraznému kvalitativnímu posunu. Snad za to mohlo také komorní jeviště kroměřížského Starého pivovaru, větší pozornost herců k rekvizitnímu jednání, vývoji jednotlivých postav a proměny atmosfér v situacích. Tato krvavá černá komedie o absurdní lásce ke kocourům, o groteskně trpké revoluční odhodlanosti irských nacionalistů vyžaduje v tom, jak je režijně vystavěna Karlem Semerádem, velkou hereckou preciznost. Inscenace byla pro mě svým posunem nejpříjemnějším překvapením festivalu. Uvědomil jsem si, jak vrtkavé může být hodnocení inscenací a proč se na národních přehlídkách občas stává, že některé soubory zcela propadnou, nebo naopak ty, které nevynikly na krajské přehlídce, postupem času mohou nečekaně dozrávat.