Texty: HULEC, Vladimír: Nehrát, ale být - Modrý kocour Turnov 2009 - Konec světa. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 35 - 37.

Tradiční jeviště velkého divadla zvolil pro svou sólovou produkci také herec, režisér a dramatik z České Kamenice Jaroslav Střelka, velký oblíbenec kolegy v porotě Petra Lanty. Střelka je totiž obdobně bláznivý, osobitý a neuchopitelný samorost. Zobrazuje ve svých projektech bizarní svět podivínů a bláznů, jenž je pravděpodobně otiskem duše jeho samého. Autorské monodrama Konec světa, jež uvedl pod hlavičkou Broukovcova Kamdivadla se zabývá možná sebevraždou, snad rozloučením se (pouze) s uměleckým životem osamělého spisovatele Stanislav Smůly. Řešení je věcí diváka. Hlavní postava, básník Stanislav Smůla, se před ním hodinu vyzpovídává ze svého tristního, zoufalého života. Ze svých běsů, z rodičovských a milostných nepochopení a nedorozumění, z apokalyptických vizí přítomnosti i budoucnosti lidstva, jež čím dál víc ovládá nuda, banalita a šeď. Osamělý básník, osamělé monodrama, osamělost jako téma. Takové divadlo vyžaduje velké vcítění a porozumění. Chtěl-li by Jaroslav Střelka komunikovat s širším spektrem diváků, musel by se přece jen více soustředit na formální aspekt svých produkcí. Dramaturgicky se zamyslet nad výstavbou textu, pracovat s dynamikou projevu a více rozehrávat a hlavně interpretovat jednotlivé situace. Kdoví, zda by však tím neztratil to podstatné – svou duši.