Texty: ZAJÍC, Vladimír: Bechyňský sekt aneb Perlení 05 - Ach, ta něha našich dam. Amatérská scéna 2005, č. 1, s. 13–17.

Studentky Teologické fakulty JČU - Jean Claude Danaud: Ach, ta něha našich dam. Úplně čerstvý text francouzského autora v Čechách prý poprvé uvedený, je zajímavý tím, jak autor mužského pohlaví úspěšně zachytil ženský svět. Jasně, že v duchu černé konverzační komedie a v nadsázce, která je monotematická a současně plná zvratů, avšak text zní, jako kdyby Simone de Beauvoir napsala „Druhé pohlaví“ co grotesku. Něha... nejspíše bude titulem, po kterém mnoho souborů sáhne, a to nejen proto, že v něm hrají tři dámy. Hned ale upozorňuji, že přes všechen lehkonohý humor či právě proto, jde o hru zrádnou, a pokud ji obsahově nevyložíte a smysl jevištně nezprostředkujete, divák bude mít zážitek pouze verbální. Přesně to se přihodilo i třem českobudějovickým herečkám. Lépe řečeno, přihodilo se to režisérovi Janečkovi, neboť mladé slečny prokazovaly mnohé dovednosti, včetně té u žen nejméně oblíbené, a to schopnost shodit se, nebýt za nejkrásnější, nejchytřejší, etc. Anekdotický příběh, zaměřený proti mužům, je však nositelem obsažnější a hlubší myšlenky a stojí na neustálých peripetiích slovního jednání, tedy na nutnosti přesně interpretovat každou větu a občas i každé slovo. Neboť slovo, jeho význam a posléze smysl, je gruntem výpovědi, kterou řeč těla následně potvrzuje či zpochybňuje, a vespolně vytváří tajemství. Vztahy dam k sobě, postoje k představám o sobě a o světě, se během představení proměňují, nehledě na to, že vše, proti čemu ženy brojí, ke svému životu nutně, velmi nutně potřebují. Prostě klad nemá smysl bez záporu a naopak. Věříme, že se s tímto souborem budeme i nadále setkávat, a lze od něho i dost očekávat, neboť i přes jevištně kulhající Něhu... prokazoval jasné a nezpochybnitelné herecké nasazení, včetně potřeby komunikovat s publikem.