Texty: Dvůr Králové nad Labem: inspirace pro oponu Jelen, báseň z Rukopisu královédvorského

Jelen
Běháše jelen po horách,
po vlasti poskakova,
po horách, po dolinách,
krásná parohy nosi.
Krásnýma parohama
hustý les proráže,
po lese skákáše
hbitými nohami.

Ajta, junoše po horách chodíva,
dolinami chodíva v luté boje,
hrdú braň na sobě nosíva,
braniu mocnú rozráže vrahóm shluky.

Nenie juž junoše v horách !
Podskoči naň zdě lstivo lutý vrah,
zaměši zraky zlobú zapolena,
uderi těžným mlatem v prsi, -
zevzněchu mutno žalostiví lesi, -
vyrazi z junoše dušu, dušicu !
Sě vyletě pěkným, táhlým hrdlem,
z hrdla krásnýma rtoma.
Aj, tu leže, teplá krev
za dušicú teče za otletlú,
syrá země vřélú krev pije.
I by v každěj děvě po žalním srdečcě.

Leže junoše v chladnéj zemi,
na junoši roste dubec, dub,
rozkládá sě v suky šíř i šíř.

Cházievá jelen s krásnýma rohoma,
skáče na nožiciech rúčiech,
vzhóru v listie piená táhlé hrdlo.

Sletajú sě tlupy bystrých krahujcev
ze vša lesa sěmo na sěn dub,
pokrakujú na dubě všici:
"Pade junoše zlobú vraha !"
Junoše plakachu