Soubory: Trocnov, ochotnický spolek / Sokol, dram. odbor / Trocnov OS / Osvětová beseda

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1918
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1989
Působení: 191x, 192x, 193x, 194x, 195x, 196x, 197x, 198x

1918 po obměně členů i vedení dosavadního Spolku studujících okolí Střížovského (viz) byl v říjnu v hostinci U Němců ustaven Ochotnický spolek Trocnov.
Režií byl pověřen řídící učitel zdejší dvoutřídní školy.
Spolkové události se odbývaly v hostinci U Němců. Scéna nebyla trvale v sále zabudována /jeviště/ bylo přenosné, které po sehrání divadelní hry se ukládalo do půdního prostoru v budově školy. Scéna se kompletovala vždy na generální zkoušku těsně před termínem sehrání divadelního představení. Nácvik divadelní hry se prováděl volně bez rekvizit v hospodě, ve škole a v soukromých budovách.

První představení nového spolku už 27. října – Quido Maria Vyskočil: Švadlena.
V prosinci – Louis B. Picard: Ric anebo nic; Nevěrná ševcová (komická němohra, autor nezjištěn).

1919 – František F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský (premiéra patrně sehrána v Komařicích); Josef Štolba: Staré hříchy; Karel Fořt: Návrat českého legionáře; Josef Skružný: Románek na horách; Ferdinand Oliva: Zápas o nevěstu.

1920 předsedou spolku Josef Bláha, režisérem Jan Teska. Ve vedení dále byli Jan Řehoušek, František Bláha, Josef Horký, Josef Pavel, Anna Bínová.
1920 – Jakub Rydvan: Princezna ze statku; Josef Skružný: Ta naše Máňa; Rudolf Mařík: Ve spárech rakouského orla aneb Den svobody.

1921 předsedou Jan Horký.
1921 – František Hlavatý / Emilian Starý: Tajemná matka; Jaroslav Balák: Zlatý Jiří.
Nastala stagnace spolku, členové se více věnovali práci v nově vzniklé pobočce Sokola.

1922 (21. září) bylo usneseno rozpustit spolek Trocnov, v únoru zaslána odhláška Okresní politické správě v Českých Budějovicích.
1923 Ochotnický spolek Trocnov úředně zanikl. Jeviště, rekvizity a knihovna byly propůjčeny Sokolu, jehož členy byli všichni členové dosavadního ochotnického spolku.

V divadelní činnosti ochotníci pokračovali (příležitostně) jako dramatický odbor Sokola.
1926 – Eugen Bartoš: Ideály manželství; Karel Balák(?): Obžínky, obžínky (scéna se zpěvy a tanci).
1927 – na Silvestra jednoaktovky – František Vajner: Nebožtík Kocián; Bedo: Kukačka. Režíroval Vincent Rohlíček.
1928 v březnu – Ladislav Stroupežnický: Vojtěch žák, výtečník.

1928 (31. března) bylo rozhodnuto znovu založit Ochotnický spolek Trocnov.
Předsedou se stal Josef Pavel, režisérem Vincent Rohlíček.
Spolek byl členem Ústřední matice divadelních ochotníků v Praze a Macháčkova divadelního okrsku v Českých Budějovicích.
Kromě divadla pořádal spolek i slavnosti, plesy a pod.
Z repertoáru:
1928 – Josef Skružný: Macíčkova dovolená; Josef Mervart (podle Vítězslava Hálka): Na statku a v chaloupce; Albin Valabregue: Manželské štěstí aneb Z ráje manželského.
1929 – Stanislav Votruba: Spolek pro ochranu opuštěných dívek; Ferdinand Oliva: Julinčiny vdavky; 3 jednoaktovky na Mikulášské zábavě.
Režisérem se stal učitel Josef Kocmích.
1930 – Božena Rajská-Smolíková: Zemský ráj to na pohled; Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic; František F. Šamberk: Palackého třída 27; František Jenne: Když člověk zdědí milion; Viktor Franěk (pseud. Marie Slavíkové): Dědkové.
Režisérem se stal řídící učitel František Vobr.
1931 – Josef Štolba: Závěť; Mirko Vrána-Trocnovský: Ferda šéfem;
1932 – Božena Rajská-Smolíková: Zelené království; Václav Vrána: Srdce v soumraku; Pavel Brázda: Věrni panu presidentovi; Božena Rajská-Smolíková: Jak jsem se měl po smrti; Rudolf Robl: Srdce.
1933 – Viktor Franěk (pseud. Marie Slavíkové): Hřích lesníka Křikavy; František Balej: Není muže nad kováře.
1934 – František Lašek-Lukovič / František Balej: Má matička chudá byla; Josef Kubík: Pan Čáp na to káp; Josef Kouba-Drahovský: Když děla zahřmí, prapor zavlaje; Karel Piskoř: Šťastní otcové.
Pod patronátem OS Trocnov sehráli Jedovarští(?) mládenci hru Richarda Branalda: Naše tchýně odzbrojuje, v přírodě U Roubů v obci Ostrolovský Újezd.
1935 – Jindřich Šimon Baar: Skřivánek; Josef Skružný: Falešná kočička; František Cimler: Rozmysli si, Mařenko; Miroslav Vrána-Trocnovský: Mumraj na Vejrovně; Božena Rajská-Smolíková: Zlatý liják; Jiří Balda: Ideální manželství ševce Šídla.
Předsedou spolku Jan Bláha, režisérem Josef Klícha, poté Josef Šťastný.
1936 – J. K. Bernadský: Hrdinové oblačných výšin; František Langer: Jízdní hlídka; František Langer: Velbloud uchem jehly; Božena Rajská-Smolíková: Zatoulaná svatba; B. Rajská-Smolíková: Zemský ráj to na pohled.
1937 – Václav Vrána: Srdce v soumraku; Jindřich Vacek: Zlatovláska z myslivny; Božena Rajská-Smolíková: Její Veličenstvo Láska; Josef Štolba: Zlatá rybka; Božena Rajská-Smolíková: Filosof od verpánku.

1937 v seznamu členských souborů ÚMDOČ.
1938 32 členů, vlastní jeviště, 2 představení.

1938 – František Lašek-Lukovič: Osiřelo dítě; Pavel Brázda: Slib z fronty; Josef Skružný: Škola cudných mládenců.
1939 – Života klam trestá se sám (autor nezjištěn); Tajná láska ta mě trápí (autor nezjištěn); Miloš Veselý: Koťátka; Jan Kouba: Láska nehněvaná.
1940 – František Radvanský (stejnojmen. hra též od Miroslava Babky): Prohraný život; Zdeněk Vrbata: Já bych se vdávala; Richard Branald: Česká maminka; Josef Kubík: Pupínkovo pokušení.
1941 – Rudolf Kautský: Žena pod křížem; Václav Bárta: Bouřliváci naší vesnice; Josef Skružný: Falešná kočička.
1942 – Miloš Kareš: Ryba a host třetí den; Hanuš Klein: Vraťme se k půdě.
1943 – Richard Branald: Šumařova píseň, opereta, sehrána devětkrát.
? (rok neuveden) – Richard Branald: Kačka veselá tulačka, opereta; Antonín Fanta: Chaloupky pod horami, opereta.

Po 1945 (po skončení II. světové války) se znovu pozvolna rozvíjela divadelní činnost, ovšem odchodem členů na různá pracoviště mimo obec nebyl již ochotnický spolek tak ucelený, aby pokračoval ve své činnosti. Chyběl vedoucí, režisér i členové s hereckou zkušeností.
1948 – Božena Rajská-Smolíková: Zámecké strašidlo; Václav Bárta: Prach a broky.
Uváděli také část dříve sehraných her pro oživení paměti starší generace.

1951 likvidace spolku.

Od 1952 působili jeho členové jako Divadelní soubor Trocnov Osvětové besedy (OB).

Prvním správcem OB ustanoven tehdejší ředitel národní školy Jan Vrchota, který byl současně režisérem souboru.
První uvedená hra – František Cimler: Rozmysli si, Mařenko, hráno v hostinci U Němců.
1953 – Alois Jirásek: Otec; Otto Minářík: Zorka.
1953 bylo vybudováno stálé jeviště ve škole, první hra na něm uvedená – Alois Jirásek: Samota.
1954 – Moliére: Chudák manžel; Lillian Hellman: Do konce života.
1955 s hrou Oldřicha Daňka Steelfordův objev se soubor přes okresní a krajskou přehlídku probojoval až na národní přehlídku v Chebu. Kolektiv v té době tvořilo 11 členů.
1959 – podle Boženy Němcové: Divá Bára; Petar Petrovič: Uzel.

1960 – Alois Jirásek: Lucerna.

Po odchodu ředitele školy Jana Vrchoty na odbor školství ONV Trhové Sviny došlo k dočasné stagnaci v činnosti, až do příchodu nového ředitele Národní školy ve Strážkovicích, Františka Trupela, který měl bohaté zkušenosti z divadelní práce.
V repertoáru začaly převažovat náročné hry, které byly hrány jak doma, tak i v okolí Strážkovic. F. Trupel zhotovil pro jednotlivé scény kulisy a obohatil fundus o dosud chybějící rekvizity. Pro vážnou nemoc odešel ředitel František Trupel do předčasného invalidního důchodu a tím se uzavřela dočasně další z kapitol divadelní tvorby v obci.

V 70. letech 20. století znovu utvořila skupina nadšenců ochotnický soubor Osvětové besedy.
Vedl ho nezapomenutelný budovatel divadla ve Strážkovicích Václav Němec. Souborem prošlo několik desítek místních občanů, mladých i seniorů, na práci se podíleli jak rodáci, tak zájemci z okolních vsí. Kvalitu souboru velmi pozvedl svou režijní spoluprací herec Jihočeského divadla Zdeněk Jarolímek.
V 70. a 80. letech pravidelně účast v okresních přehlídkách. V té době soubor hrál v adaptovaném div. sále bývalé školy, 1 premiéra do roka, vedoucí Václav Němec.

Od 1975 pravidelná účast na KP venkovských DS ve Volyni.
1975 – Alois Jirásek: Vojnarka.
1976 – Miloslav Švandrlík: Honorace z pastoušky. Účast na KP Volyňské divadelní jaro venkovské.
1977 – J. K. Tyl: Chudý kejklíř. Účast na KP Volyňské divadelní jaro venkovské.
1978 – Jan Jílek: Dvojitý tep srdce. Účast na KP Volyňské divadelní jaro venkovské.
1979 – Jaromír Sypal: Potlach. Účast na KP Volyňské divadelní jaro venkovské.

1980 – Ján Kákoš: Dům pro nejmladšího syna, r. Zdeněk Jarolímek j.h. Účast na KP Volyňské divadelní jaro venkovské a NP Krakonošův divadelní podzim (KDP).
1981 – Valentin Krasnogorov: Tak kdo k čertu odejde?, r. Václav Němec a Zdeněk Jarolímek j.h. Účast NP Krakonošův divadelní podzim (KDP), Volyňské divadelní jaro.
1982 – Jiří Šotola: Možná je na střeše kůň, r. Zdeněk Jarolímek j.h. Účast KP vek. a NP KDP. Účast na Honzlově Humpolci, kde získal cenu za dramaturgii a herecké výkony. Účast na KP Želečský div. podzim.
1984 – Alois Jirásek: Vojnarka, Volyňské divadelní Jaro, 1985 3. Želečský divadelní podzim.
1985 – Jiří Hubač: Generálka, r. Zdeněk Jarolímek j.h. Účast na NP KDP.

1988 Divadelní soubor Osvětové besedy Strážkovice, 17 členů, vedoucí Václav Němec.
Spolupráce s hercem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Z. Jarolímkem, který inscenace připravoval po stránce režijní.

1989 po pádu totalitního komunistického režimu stál ochotnický spolek na rozcestí a hledal nový směr činnosti. Bohužel nemoc V. Němce, vůdčí osobnosti, na níž stálo bytí a nebytí souboru, pozastavila další aktivity.


1997 předčasně v 56 letech vedoucí souboru Václav Němec umřel, a tím skončila další slavná etapa ochotníků ze Strážkovic.

Bibliografie:
ČERVENKA, Richard: Zpracoval informace OÚ pro MČAD. Rkp. 2001, 1 s. kART.

FIXOVÁ, Kateřina – SCHEJBAL, Milan: Míří Vysoké vysoko? Amatérská scéna 1988, č. 12, s. 3.

KŘÍŽ, Marcel – MAREŠ, Prokop: Divadlo Želeč 1911–1986. Želeč, ZV ROH Plemenářského podniku a MNV, s. 27.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, II. díl. Praha, IPOS ARTAMA 2002, s. 493–494.

Současné amatérské divadelní soubory jižních Čech. Jihočeské muzeum v Č.B. 1988, str. 9.

ŠINDELÁŘ, Jaroslav: Dvanácté Vysoké. Amatérská scéna 1982, č. 1, s. 4.

VOLYŇSKÉ jaro. Amatérská scéna 1978, č. 8, s. 21.

ZAVŘELOVÁ, Marta: Současné amatérské divadelní soubory jižních Čech. Jihočeské muzeum v Č. B. 1988, str. 9.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ za rok 1937. Seznam spolků a odborů sdružených v ÚMDOČ, s. 79.


WEBOVÉ stránky obce – http://www.strazkovice.cz/ – O obci – Kulturní historie – 13. 9. 2011; 22. 6. 2014.

Archivy:
Hradec Králové, Státní okresní archiv:
Hradec Králové, Krajské kulturní středisko, Impuls, Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, 1980, Ka 41, i. č. 122
Hradec Králové, Krajské kulturní středisko, Impuls, Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, 1981, Ka 41, i. č. 122
Hradec Králové, Krajské kulturní středisko, Impuls, Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, 1983, Ka 41, i. č. 122

Praha, NIPOS, kART: Evidenční karta ÚKVČ, 1988.

Praha, Národní archiv:
Fond ZÚ 1916-1920, i. č. 374/3828/1920, OS Trocnov.
Fond ZÚ 1921-1923, i. č. 378/1832/1923, OS Trocnov (zánik).
Fond ZÚ 1927-1930, i. č. 390/3434/1928, OS Trocnov (zal.).

Třeboň, Státní oblastní archiv – digitální archiv:
Strážkovice, kronika obecní 1925–1967, snímek 49 a dále,
https://digi.ceskearchivy.cz/DA?lang=cs&menu=3&id=1510&page=1&search=strážkovice&sst=0&dates=&searchtype=&searcharch=&allwords=

Poznámka:
Problematika kategorizace fenoménu českého ochotnického divadla do sféry tradiční lidové kultury
Daniel Dědovský

Citace:
..."zaniklé ochotnické divadlo ve Strážkovicích zaštiťovala Osvětová beseda při místním JZD; tahounem souboru se stala výrazná osobnost režiséra Václava Němce, který navázal spolupráci s profesionálním režisérem Jihočeského divadla Zdeňkem Jarolímkem, soubor následně úspěšně cestoval po českobudějovickém okrese, přičemž hrál i po hospodách v malých obcích. Představení ve vesnické hospodě zpravidla obnášelo jisté benefity; stávalo se, že hostinský půjčoval spolku peníze a to i na neomezenou dobu, jelikož mu z divadla hraného v jeho zařízení plynuly nemalé zisky . Při první účasti na Krakonošově divadelním podzimu v roce 1980 vyhráli Strážkovičtí první cenu. Bývalý člen souboru Stanislav Mareš dodnes považuje rok 1989 za tragédii : JZD, ve kterém bylo zaměstnáno devět z dvaceti herců, se začalo rozpadat a objevila se nezaměstnanost jako zcela neznámý jev; starší generace se starala o udržení prácovních poměrů a shánění nových, mladí lidé v obci začínali podnikat, přičemž výdělečné činnosti věnovali i svůj volný čas. Ochotníkům zmizela instituce patrona a chyběl sponzor, pročež pět let téměř nehráli; pořádali alespoň scénky pro důchodce, masopusty, soutěže heligonkářů a další akce drobnějšího charakteru, avšak i zde se silně projevovaly ekonomické problémy. Starosta obce začal po spolku vymáhat údržbu kinosálu, který sloužil zároveň jako scéna; kino ovšem zcela přestalo fungovat a obec budovu přetvořila na hospodu, čímž ochotníci ztratili možnost zkoušet. V krátkém sledu pak zemřeli tahoun souboru Václav Němec, kulisák i zvukař, nakonec zůstali pouze dva členové spolku a obec si vyžádala jeho zrušení při převedení zbylých financí na hasiče. Inventář si rozebrali členové a ochotnické divadlo ve Strážkovicích roku 1997 zaniklo; Stanislav Mareš přesto doposud nostalgicky jezdí na Krakonošův divadelní podzim a vzpomíná na zašlou slávu svého souboru." Excp. VŠ1609012

Mapa působení souboru - Trocnov, ochotnický spolek / Sokol, dram. odbor / Trocnov OS / Osvětová beseda

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.