Soubory: Havlíček

 
 

Související Geografické celky

 
  Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1912
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 195x
Působení: 191x, 192x, 193x, 194x, 195x
 
  Ochotnický spolek Havlíček v Dolní Bělé.
Tehdejší členové dolnobělského hasičského sboru podali návrh na založení místního ochotnického souboru, a tak v roce 1912 se při vzrůstu národně socialistické strany ustavují zvláštní odbory. Jako první se vytváří ochotnický spolek Havlíček, jehož název byl zvolen záměrně – veřejnost tak měla být informována o smýšlení jeho členů a představitelů. Program zakladatelů Havlíčka zněl: „Stejně jako brixenský bojovník, bude i náš spolek působiti neohroženě na poli národním, sociálním a pokrokovém“.

Ustavující valná hromada se konala 29.9.1912 v místnosti Vojtěcha Hajmrleho za přítomnosti 15 členů. Při této příležitosti byl zvolen zařizovací výbor v čele s Emanuelem Hajmrlem a členové výboru: jednatel Josef Šiman, pokladník Eman Šmíd, Václav Boháč, Jan a Tomáš Paškovi a Václav Aul. Na valné hromadě se přijaly rovněž stanovy spolku. Tehdejší poštovní doručovatel Štancl podal návrh na zřízení vlastního jeviště, který byl posléze přijat. Bylo rozhodnuto objednat si jeviště u firmy František Fert v Brně-Husovicích.

První představení se uskutečnilo v místnosti Vojtěcha Hajmrleho 3.11. téhož roku. Za Štanclovy režie účinkovali Eman Hajmrle, který se velkou měrou podílel na plakátování, Václav Aul, Václav Krauz z Horní Bělé, paní Jindrová z Litého a Štanclová z Dolní Bělé. Toto představení, odehrávající se na jevišti vypůjčeném od pěveckého spolku Lumír z Krašovic, doprovázelo kvarteto.

Druhé představení sehrané již v prosinci bylo uvedeno na vlastním jevišti. Pro neshody s ochotníky odstoupil režisér Štancl a jeho místo zaujal Václav Boháč. Výtěžky z představení byly věnovány nejprve na splátku nového jeviště a později na rozšíření spolkové knihovny a knihovny místní školy.
Pro zkvalitnění svých hereckých výkonů docházeli vždy 2 členové souboru na každé představení do okolních obcí a sledovali jednotlivé účinkující, ve snaze vyvarovat se případných chyb v hereckém projevu.

V roce 1913 se výbor ochotnického spolku rozšířil o 5 členů – Františka Vaize, náhradníky Emana Straku a Jana Boháče a revizory účtů Antonína Kupku a Františka Aila. Téhož roku vstoupil spolek do okrskové jednoty divadelních ochotníků v Plzni a byl rovněž povolen vstup žen do členstva souboru. pořádaly se zájezdy do sousední obce Horní Bělá nastudováním různých her a kromě divadelních představení se konaly plesy a maškarní věnečky. Od roku 1914 začal spolek odebírat časopis Divadelní věstník, na který členové přispívali finanční částkou.

Po odchodu vedoucích členů do války jeviště osiřelo. Nedostatek herců a pokles zájmu u obecenstva značně omezily divadelní činnost. I přes tyto nesnáze svolali zbylí nadšenci na 10.10.1915 valnou hromadu, aby alespoň do určité míry obnovili činnost spolku a přijetím nových členů vyplnili mezery, které první světová válka svým povoláním do zbraně ve spolku učinila. Předsedou byl opětovně zvolen Emanuel Hajmrle, ačkoli v té době pobýval na frontě. Výtěžky z představení byly věnovány z převážné části ve prospěch vdov a sirotků. V roce 1916 byly za členky přijaty první ženy – B.Hajmrlová, Mařka Hajmrlová a Anna Pašková.

Zvolení členové výboru se považovali za dočasné vykonavatele těchto funkcí a po návratu účastníků války jim vedení spolku odevzdali . V meziválečném období se konala průměrně 2 představení ročně, vyjma roku 1916, kdy mohli diváci shlédnout celkem 10 představení.

Ihned po převratu pořádal Havlíček v prosinci 1918 mikulášskou zábavu, vyplněnou sólovými výstupy a jednoaktovkou za režie Václava Boháče. Poněkud slabší činnost se vysvětluje úmrtím režiséra spolku Pavla Červeného.

V roce 1919 se nově zvoleným předsedou stává Tomáš Pašek, za jehož vedení se zakoupilo pro usnadnění ochotnické činnosti acetylénové osvětlení od pana Fryče z Kozojed v hodnotě 400,- Kč. Zisky z představení byly tentokráte věnovány Ústřední matici divadelních ochotníků, Masarykově lize, Sokolu z Horní Bělé pro chudé členy k účasti na slet a rovněž ochranným jednotám a sirotkům po padlých legionářích. Část výtěžku také získal Československý červený kříž a Národní jednota pošumavská.

28.10., na oslavu prvého výročí naší samostatnosti, byla sehrána Žena legionáře, jejíž repríza byla uvedena při příležitosti prezidentových narozenin, které se již zúčastnil legionář Emanuel Hajmrle.

V Dolní Bělé vzniká počátkem 20.let místní osvětová komise, do jejíž řad jsou zvoleni rovněž zástupci spolku Havlíček – Josef Vaiz a Václav Boháč. V roce 1922 mění spolek své působiště. Po neshodách s majitelem dosavadní spolkové místnosti se stěhuje do hostince Františka Krauze, který je však působištěm i místní Dělnické tělovýchovné jednoty. Její předseda František Hanzlíček a režisér František Bíba navrhují Havlíčku spolupráci, kterou však spolek na návrh Václava Tupého zamítá, ve snaze udržet si nezávislost. V místnosti, za jejíž pronajmutí nehradí žádný poplatek, začínají herci nacvičovat Jiráskovy Psohlavce. Soubor si objednává nové portály u dekoračního malíře Domina Kotasa z Kladna. Jelikož nedisponuje dostatkem finančních prostředků, zapůjčuje si potřebný obnos u Mládeže československé národně socialistické. Místní hasiči a několik dolnobělských občanů – učitelka Mertlová a M.Nový – darovali další potřebné rekvizity.

Od konce první světové války počet členů rapidně narůstá. V roce 1918 je zaznamenáno 29 ochotníků a o rok později již 34. Ve 20. letech se jejich množství pohybuje okolo 37.

11.3.1923 uspořádala Havlíček jubilejní večer u Krauzů, jehož součástí byla scéna z opery Ve studni, pojednávající o bývalém Rakousku-Uhersku a vzkříšení našeho státu. Obsazení bylo takovéto: představitel Rakouska – Nový, syn hajného, autor – učitel Stanislav Jelínek. Poté zazpíval místní pěvecký sbor úryvky z opery ve Studni a jiné sbory.
V roce 1923 se na místním zámku uvádí hru Jan Výrava za režie Václava Boháče a spolupráce Matěje Nového a Václava Dvořáka. Představení shlédlo i přes nepřízeň počasí poměrně značný počet diváků a hra byla několikrát opakována. Účinkovalo zde 68 osob v dobových kostýmech: Jan Výrava – Adolf Staněk z Bučí, rychtář Matouš – Josef Vaiz, Jeroným – Matěj Nový z Kostelíka. exulant Dvořák – Matěj Liška, direktor Karmín – František Bíba, Hrabě Roverédo – krejčí Karel Tupý, Bětuška – Marie Raunerová a komtesa Sylvia – Parlásková. Na scéně se podílel Ladislav Šípek.
V tomto roce hostovala na spolkovém jevišti divadelní společnost Vlašimského, který pro spolek napsal hru Terezínští katané, jež byla téhož roku nastudována a v níž titulní roli ztvárnil Vladimír Vopat – role Karla Tupého.
V roce 1924 byl na popud několika členů Havlíčka založen pěvecký sbor v čele s Václavem Boháčem. Tehdy se také konal koncert na oslavu stoletého výročí narozenin Bedřicha Smetany, na jehož úspěchu mělo zásluhu také vystoupení Josefa Šmída, zdejšího rodáka, který se vrátil ze Spojených států, kde působil v chicagském divadle. Účinkoval rovněž poštovní doručovatel František Kulhánek. Z výtěžku se zakoupily sádrové busty Havlíčka a Smetany od sochaře Brauna z Plzně. V tomto roce mění spolková místnost v Dolní Bělé svého majitele. Na místo Františka Krauze, který odchází z obce, nastupuje Josef Raich. Spolek rovněž poskytuje půjčky i jiným korporacím, například Sdružení mládeže československých socialistů, a pořádá společné vycházky do okolí.
V roce 1925 bylo do sálu zavedeno elektrické osvětlení Václavem Půtou a Otou Pioreckým, které přispělo ke zvýšení návštěvnosti jednotlivých představení. V tomto roce hostovala na spolkovém jevišti divadelní společnosti Kaňkovského, od níž získal spolek za zapůjčení scény nájemné. Havlíček začal pořádat taneční kursy, v nichž moderní tance vyučovali J.Podlena z Horní Bělé a Václav Ethere a národní tance M.Nový. Začalo se s opravou jeviště, které bylo v dezolátním stavu a jehož nová konstrukce byla zhotovena již v roce následujícím.
V roce 1926 se stává předsedou spolku František Vaiz. Pěvecký sbor má 25 členů, avšak ne všichni mají pochopení pro tuto činnost.
18. 4. 1926 je významným dnem v působení dolnobělských ochotníků, koná se první schůze obvoduy divadelních ochotníků Dolní Bělé, který byl ustanoven na žádost delegáta Havlíčka-Josefa Vaize. Do obvodu byly zařazeny tyto spolky: dramatický odbor Sokola v Manětíně, Spolek divadelních ochotníků Havlíček v Pláních, dramatický odbor Národní jednoty pošumavské v Hubencově, dramatický odbor hasičů Tyl v Kralovicích, spolek Havlíček z Dolní Bělé, učitelské soubory v obvodu, místní osvětová komise v Lomničce, spolek divadelních ochotníků Tyl v Horní Bělé, dramatický odbor hasičů Mrtníku, Občanská beseda v Bučí a spolky DTJ v Dolní Bělé, Horní Bělé, Vrtbu, Tlucné, Loze, Krašovicích, Litém a Nekmíři.
Každým rokem byly pořádány tzv. Staročeské máje, které začínaly průvodem celou obcí, v němž vystupovala děvčata v národních krojích, v čele se sedláky jedoucími na koních s králem, za nimi hudební doprovod, čtyřstupy krojovaných děvčat a kat jedoucí v obrácené poloze na koni. Poté, co průvod dorazil až na náves, byl po úvodním proslovu zahájen koncert.
Po odchodu předsedy spolku Josefa Vaize v prosinci roku 1926 byl novým předsedou zvolen František Vaiz. Téhož roku v listopadu byl založen jako odbočka Havlíčka zpěvácký spolek. Spolek pořádal se svými členy zájezdy do nedalekých obcí, například do Hvozda. Za 15 let činnosti se jeho vnitřní poměry poněkud změnily. Oslovování „Bratře“ pozvolna mizí, s ním i politické zabarvení, ačkoli se příslušnost k politickým stranám u některých členů projevuje nadále. I v tomto roce hostuje na místní scéně divadelní společnost Šolcova. K výročí založení naší republiky vypravil Havlíček společně s DTJ v Dolní Bělé alegorický vůz, který navrhl Antonín Boháč. Ze sehraných představení bylo zasláno část výtěžku Národní jednotě pošumavské v Nečtinech.
V roce 1929 se František Vaiz vzdává funkce předsedy spolku a na jeho místo je až do roku 1931 zvolen Eman Hajmrle a poté se předsedou stává Václav Reiprich. V tomto období se také osamostatňuje zpěvácký spolek. Ochotníci odebírají časopisy Jeviště a Československé divadlo. Na dolnobělské scéně hostuje opět Šolcova divadelní družina.
30.léta jsou symbolem nechuti dorostu k divadelní činnosti a nedochvilnosti některých členů a tudíž je patrný pokles počtu představení. Novým předsedou je zvolen Václav Eduard. Divadelní rekvizity se několikrát stěhují ze skladiště Rajchovy zahrady do Půtovic stavení za nájemné dvou lístků na představení. Hostuje zde divadelní společnost Robenského. Část finančních prostředků ze sehraných představení byla věnována místní odbočce Československého kříže.
V roce 1933 byl zvolen předsedou spolku Josef Rajch a v únoru se zhotovilo stabilní pódium. 25.12.1933 byla sehrána Tylova hra se zpěvy Fidlovačka, neb, Žádný hněv a žádná rvačka k příležitosti stoletého výročí naší národní hymny za režie Josefa Zachatého. Scénu navrhl Hromádka a provedl Václav Eduard, hudbu nacvičil Antonín Boháč. Na tuto hru byla pořízena nová rozhrnovací opona a závěsy na portály.
V roce 1935 byl předsedou zvolen Alois Bobysud. Téhož roku byla pořádána divadelní soutěž dolnobělského obvodu, které se zúčastnily ochotnické spolky z Dolní Bělé, Krašovic, Lomničky, Rybnice a Plání. Ze 2 povinných bylo provedeno první soutěžní představení – Jiráskova Vojnarka – místním Havlíčkem. Výtěžky z dalších her byly darovány dolnobělské škole a Okresní péči o mládež v Manětíně.
V roce 1936 navrhli členové spolku změnit jeho stanovy a do místní osvětové komise byl za spolek zvolen František Vaiz.
V roce 1937 byly schváleny tyto nové stanovy s dodatkem, že v případě rozchodu spolku připadne spolkové jmění obecné škole v Dolní Bělé, nesejde-li se spolek do 3 let k další činnosti. Současně bylo usneseno objednat na návrh Josefa Machatého stanovy pro všechny členy, domácí a režisérský řád a jednací a knihovní řád. Stanovil se též program oslav 25-tiletého trvání spolku: 3.10. se měla konat nejprve slavnostní valná hromada, návštěva hrobů zemřelých členů na místním hřbitově a přátelský večer s programem.
Jubilejní rok byl zahájen divadelní činností. Ochotníci 7.3., 14. a 21.3. Baldovu a Jankovcovu operetu Odtroubeno. Tak obrovský úspěch nemělo doposud žádné jiné představení, o čemž svědčí stále vyprodané hlediště a žádosti obecenstva o reprízy. Za režie Josefa Machatého nacvičil zpěvy řídící učitel František Korb, jako hudební doprovod improvizovali Josef Šípek, řídící učitel František Korb, učitelka Zdeňka Vlažná, Krauz, Košťál, Fousek a řídící učitel Blaške z Manětína. Dopravu hudebníků z Manětína obstaral Alois Bobysud, František Vaiz a Josef Zachatý. V operetě účinkovali: Alois Bobysud, Bíbová, Havlínová, Vaizová, Šlaufová, Reiprich Hromádka, Sachr, Antonín Kupka, Bartušek, Jindra, Piorecký, Václav Rajch, Pašek, Kupková, Tupá, Pašková, Vrchlavská, Rajchová, Prachařová a sestry Menzlovy. Tanec nacvičil Josef Sachr. Při operetě bylo použito revuální opony.
Na podzim se k oslavě výročí samostatnosti sehrálo historické drama Král Svatopluk opět za režie Josefa Zachatého. Drama bylo provedeno dvakrát. Hlavní role obsadili: František Hromádka, Josef Piorecký, Antonín Kupka, Alois Bobysud, Václav Reiprich, Josef Zachatý, Helena Vaizová, Helena Šlaufová, Božena Žáronvá.
V té době se zavedlo elektrické osvětlení i na jeviště, které instaloval pan Rejč z Trnové.
V jubilejním roce republiky, začínající politickými překvapeními mimo i uvnitř hranic naší republiky, slaví ochotnický spolek Havlíček 20. a 27.3. 25-tileté trvání provedením operety „Byli jsme a budem!“, kterou vyjadřuje vůli československého národa. Obsazení: Václav Reiprich, Korsa, B.Žárovná, František Hromádka, A.Bobysud, B.Bíbová, J.Bábová, Kuneš, H.Vaizová, V.Šlaufová, J.Piorecký, F.Krauz, Gšír, Bartásek, Jindra, Krauzová, Kupková, Pašková, Vrchlavská, Sachrová, Václavíková, Tupá a Ročková. Za režie Josefa Zachatého řídil hudbu František Korb. Každé představení bylo zahájeno proslovem Františka Hromádky.
Na valné hromadě v roce 1938 byly rozdány čestné diplomy zakládajícím členům V.Boháčovi, T.Paškovi a F.Vaizovi.

Vodrážková Lada, podklad pro Historii ochotnického divadla na severním Plzeňsku (2006)
 
  Bibliografie:
KUPKA, A.: Slavnostní setkání bývalých herců divadelního spolku Havlíček v Dolní Bělé 24. 4. 1982 u příležitosti sedmdesátiletého výročí založení spolku. Vlastivědné listy 1983, č. 1, s. 7.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s.178.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ za rok 1937. Seznam spolků a odborů sdružených v ÚMDOČ, s. 66.
 
  Archivy:
Praha, Národní archiv:
Fond ZU Spolky 1912-1915, i. č. 366/4040/1912, 30/1913, OS Havlíček.
 
 

Související Organizace

 
 

Související Obrázky

Dolní Bělá, Havlíček, setkání, 1982


 
 

Mapa působení souboru - Havlíček

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
 
  Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':
 
Dolní Bělá, Havlíček, setkání, 1982