Soubory: Dělnická scéna / Dělnická tělocvičná jednota

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1934
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 195x
Působení: 193x, 194x, 195x,

Dělnická scéna, dramatický odbor DTJ Valašské Meziříčí

Období doloženého působení: 8. 1. 1934 – 31. 12. 1949, resp. 25. 11. 1951 (Dělnická scéna jako právní subjekt sice zanikla již v prosinci 1949, ale soubor dál hrál až do listopadu 1951.)

1934 postaven Dělnický dům, v němž na dosavadní kulturní a divadelní činnost Dělnické akademie navázal dramatický odbor DTJ Valašské Meziříčí.
V září 1935 dostalo divadlo výraznější název Dělnická scéna.

Činnost zahájena 8. ledna 1934 ustavující schůzí dramatického odboru: Slavnostním představením, jímž mělo být divadlo otevřeno, měla být Jiráskova Lucerna, ale protože stavba stála hodně a nezbyly peníze na výpravu, rozhodli se ochotníci pro hru Ivana Stodoly Čaj u pana senátora, která se dala odehrát ve dvou pokojích. Hrála se 1. a 2. 12. 1934.

Do začátku nacistické okupace Dělnická scéna odehrála obdivuhodný počet představení a byla rovnocennou partnerkou mnohem dříve založeného divadla sokolského a Divadla Lidového domu.
Repertoár divadla byl sestavován promyšleně, a tak Dělnická scéna neměla nikdy nouzi o diváky.
7. března (premiéra) a 12. března (repríza) 1939 bylo odehráno poslední představení před 2. světovou válkou - hra Mučedník brixenský.
Když došlo 15. března k okupaci republiky německým vojskem, byla činnost DTJ zakázána a Dělnický dům zabaven a používán pro skladovací účely.
Po skončení války trvalo skoro rok, než byl Dělnický dům opraven a sešla se první členská schůze divadelního odboru která rozhodla, že zahájí svou činnost 30. dubna a 1. května 1946 aktovkami Ženatý Romeo a Kdo je blázen, doplněnými ještě hudebními a jinými zábavnými čísly.
Pak divadlo ještě několik let hrálo, ale méně než před válkou a posledním vystoupením Dělnické scény byl silvestrovský program roku
1949 Co jaro dokáže,
přestože divadlo pod názvem Dělnická scéna ještě odehrálo 30. dubna a 1. května 1950 Gogolovu Ženitbu.
Předtím totiž došlo ke sjednocení tělovýchovy a mělo se již hrát pod názvem Sokol 2. Šlo tedy, byť stále hrál původní soubor Dělnické scény, o představení sokolského divadla.

Pod názvem Sokol 2, resp. Dělnická scéna – Sokol 2 hrálo divadlo potom až do slučovací schůze 1. března 1952, kdy byl majetek divadla předán závodnímu klubu ROH národního podniku Tonak Valašské Meziříčí a v Dělnickém domě se pouze sportovalo.

Pozoruhodným experimentem této scény bylo uvedení hry Lenivá Fedora, jejíž premiéra se konala ve volné přírodě. Sešlo se na ní ale příliš mnoho lidí a ti rušili tak, že premiéra musela být několikrát přerušena, takže reprízy už byly hrány zase v divadelním sále.

Od 1. května 1954 měli hrát všichni meziříčští divadelníci hrát pod nově založeným Domem osvěty, který pro ně administrativně zřídil tzv. Valašské divadlo. Ale to už je jiná a bohužel nepříliš plodná historie, končící dočasným zánikem ochotnického divadla ve Valašském Meziříčí.

Bibliografie:
FABIÁN, Josef: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. 2006. kART.

FABIÁN, Josef: Otevřená opona aneb Historie valašskomeziříčských divadel. Edice Krásno. Valašské Meziříčí, o. s. Valašské Ahény, 2007, s. 27.

Mapa působení souboru - Dělnická scéna / Dělnická tělocvičná jednota

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.